KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Text 1: Nechť je oslavován Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa Caitanya, který tančil před vozem Śrī Jagannātha! Jeho tančení ohromilo celý vesmír a žasl i samotný Pán Jagannātha.

Text 2: Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi a Prabhuovi Nityānandovi! A sláva Advaitacandrovi! Sláva oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Sláva posluchačům Śrī Caitanya-caritāmṛty! Poslechnĕte si prosím popis tance Pána Caitanyi Mahāprabhua při slavnosti Ratha-yātrā. Jeho tanec byl nesmírnĕ okouzlující. Naslouchejte o nĕm prosím s napjatou pozorností.

Text 4: Dalšího dne vstal Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho společníci ještĕ za šera a pečlivĕ vykonali svou ranní koupel.

Text 5: Poté šel Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými osobními společníky zhlédnout obřad Pāṇḍu-vijaya. Při tomto obřadu Pán Jagannātha opouští svůj trůn a vystupuje na vůz.

Text 6: Král Pratāparudra sám a stejnĕ tak i jeho doprovod dovolili všem společníkům Śrī Caitanyi Mahāprabhua zhlédnout obřad Pāṇḍu-vijaya.

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho přední oddaní jako Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu a další byli nesmírnĕ šťastní, že mohou být u toho, když Pán Jagannātha zahajuje Ratha-yātru.

Text 8: Dobře stavĕní dayitové (ti, kdo nosí Božstvo Jagannātha) mĕli sílu jako opilí sloni a vlastnoručnĕ Pána Jagannātha odnesli z trůnu na vůz.

Text 9: Nĕkteří z dayitů drželi při přenášení Božstvo Pána Jagannātha za ramena, jiní uchopili Jeho lotosové nohy.

Text 10: Božstvo Pána Jagannātha mĕlo okolo pasu uvázané pevné a tlusté hedvábné lano. Dayitové za tento provaz vzali z obou stran a Božstvo zvedli.

Text 11: Pevné a nadýchané bavlnĕné polštáře zvané tulī byly rozprostřeny od trůnu k vozu a dayitové přenášeli tĕžké Božstvo Pána Jagannātha z jednoho polštáře na druhý.

Text 12: Když dayitové přenášeli tĕžké Božstvo Jagannātha z polštáře na polštář, nĕkteré z nich za hlasitého lupnutí praskly a do vzduchu se vznesla bavlna, kterou byly vycpány.

Text 13: Pán Jagannātha je udržovatelem celého vesmíru. Kdo by Jej mohl nosit z místa na místo? Pán se pohybuje ze své vlastní vůle jen proto, aby se bavil.

Text 14: Zatímco byl Pán přepravován z trůnu na vůz, všude okolo se rozléhal ohlušující zvuk různých hudebních nástrojů. Śrī Caitanya Mahāprabhu volal „Maṇimā! Maṇimā!“, ale nebylo Ho slyšet.

Text 15: Král Pratāparudra se bĕhem přepravy Pána z trůnu na vůz osobnĕ zapojil do Jeho služby tím, že zametal cestu koštĕtem se zlatou násadou.

Text 16: Král kropil cestu vodou navonĕnou santálem. Přestože vlastnil královský trůn, vĕnoval se této obyčejné službĕ Pánu Jagannāthovi.

Text 17: I když byl král tou nejvznešenĕjší váženou osobou, přesto pro Pána přijal tu nejobyčejnĕjší službu; tak se stal vhodným uchazečem o získání Pánovy milosti.

Text 18: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl krále při tak obyčejné službĕ, velmi Ho to potĕšilo. Pouhým konáním této služby král obdržel Pánovu milost.

Text 19: Všichni žasli, když vidĕli výzdobu vozu. Vůz vypadal jako právĕ vyrobený ze zlata a byl vysoký jako hora Sumeru.

Text 20: K ozdobám patřila třpytící se zrcadla a stovky cāmar (bílých ovívadel z jačích ohonů). Na vrcholu vozu byl čistý baldachýn a překrásná vlajka.

Text 21: Vůz byl ozdobený také hedvábnými látkami a různými obrázky a zvonilo na nĕm mnoho mosazných zvonů, gongů a rolniček.

Text 22: Pán Jagannātha vystoupil na vůz, aby provádĕl zábavu, kterou je slavnost Ratha-yātrā, a Jeho sestra Subhadrā spolu se starším bratrem Balarāmou nastoupili na další dva vozy.

Text 23: Patnáct dní Pán zůstával na osamĕlém místĕ s nejvyšší bohyní štĕstí a vĕnoval se s ní svým zábavám.

Text 24: Se svolením bohynĕ štĕstí Pán vyšel ven, aby odjel na svém voze a vĕnoval se zábavám pro potĕšení oddaných.

Text 25: Jemný bílý písek na cestĕ připomínal břehy Jamuny a malé zahrádky po obou stranách vypadaly přesnĕ jako ty ve Vrindávanu.

Text 26: Jak Pán Jagannātha jel na svém voze a sledoval krásu po obou stranách, naplňovalo to Jeho mysl štĕstím.

Text 27: Tĕm, kdo táhnou vůz, se říká gauḍové. Tito gauḍové vůz táhli s velkou radostí. Vůz však jel nĕkdy rychle a nĕkdy pomalu.

Text 28: Nĕkdy se vůz zastavil a nehnul se, ani když všichni silnĕ táhli. Vůz se tedy pohyboval vůlí Pána, a ne silou nĕjakého obyčejného človĕka.

Text 29: Zatímco vůz stál, Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil všechny své oddané a vlastnoručnĕ je ozdobil kvĕtinovými girlandami a santálovou pastou.

Text 30: Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī dostali girlandy a santálovou pastu přímo z rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, což zvĕtšilo jejich transcendentální štĕstí.

Text 31: I Advaita Ācārya a Nityānanda Prabhu byli nesmírnĕ šťastní, když pocítili dotek transcendentální ruky Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 32: Pán dal girlandy a santálovou pastu také tĕm, kdo provádĕli saṅkīrtan. Dvĕma hlavními byli Svarūpa Dāmodara a Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 33: Ti, kdo provádĕli kīrtan, byli rozdĕleni do čtyř skupin a celkem jich zpívalo dvacet čtyři. V každé skupinĕ byli také dva hráči na mṛdaṅgu, což je osm dalších osob.

Text 34: Když byly vytvořeny tyto čtyři skupiny, Śrī Caitanya Mahāprabhu se na chvíli zamyslel a pak rozdĕlil zpĕváky.

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Ācāryovi, Haridāsovi Ṭhākurovi a Vakreśvarovi Paṇḍitovi, aby každý z nich tančil v jedné z tĕchto čtyř skupin.

Text 36: Svarūpa Dāmodara byl vybrán jako vedoucí první skupiny a dostal pĕt dalších, kteří budou opakovat to, co předzpívával.

Text 37: Tĕch pĕt, kteří zpívali se Svarūpou Dāmodarem, byli Dāmodara Paṇḍita, Nārāyaṇa, Govinda Datta, Rāghava Paṇḍita a Śrī Govindānanda.

Text 38: Advaita Ācārya Prabhu dostal pokyn tančit v první skupinĕ. Pán potom sestavil další skupinu v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem.

Text 39: Pĕt doprovodných zpĕváků Śrīvāse Ṭhākura byli Gaṅgādāsa, Haridāsa, Śrīmān, Śubhānanda a Śrī Rāma Paṇḍita. Śrī Nityānanda Prabhu byl povolán jako tanečník.

Text 40: Sestavena byla i další skupina, do které patřili Vāsudeva, Gopīnātha a Murāri. Ti odpovídali hlavnímu zpĕvákovi Mukundovi.

Text 41: K nim se připojili další dva zpĕváci, Śrīkānta a Vallabha Sena. V této skupinĕ byl tanečníkem Haridāsa starší (Haridāsa Ṭhākura).

Text 42: Pán potom sestavil další skupinu, ve které určil jako hlavního zpĕváka Govindu Ghoṣe. Doprovodnými zpĕváky byli Haridāsa mladší, Viṣṇudāsa a Rāghava.

Text 43: K této skupinĕ se jako doprovodní zpĕváci přidali také bratři Mādhava Ghoṣa a Vāsudeva Ghoṣa a Vakreśvara Paṇḍita v ní byl tanečníkem.

Text 44: Byla tam také saṅkīrtanová skupina z vesnice zvané Kulína-grám a Rāmānanda se Satyarājem mĕli v této skupinĕ tančit.

Text 45: Skupinu pocházející ze Šántipuru sestavil Advaita Ācārya. V ní tančil Acyutānanda a ostatní zpívali.

Text 46: Další skupinu tvořili oddaní z Khandy, kteří zpívali zase na jiném místĕ. Tanečníky v této skupinĕ byli Narahari Prabhu a Raghunandana.

Text 47: Čtyři skupiny zpívaly a tančily před Pánem Jagannāthem, jedna po Jeho levé stranĕ, jedna po pravé a ještĕ jedna vzadu.

Text 48: Dohromady bylo sedm saṅkīrtanových skupin a v každé hrály dvĕ mṛdaṅgy. Celkem jich tedy hrálo čtrnáct najednou, což vytvářelo ohlušující zvuk, při kterém všichni oddaní šíleli.

Text 49: Všichni vaiṣṇavové se sešli dohromady, jako když se shluknou mraky, a ve velké extázi zpívali svatá jména. Z očí jim přitom tekly slzy jako déšť.

Text 50: Saṅkīrtanová vibrace naplňovala tři svĕty a nikdo neslyšel žádný jiný zvuk ani hudební nástroj než sankīrtan.

Text 51: Pán Caitanya Mahāprabhu procházel všemi sedmi skupinami a zpíval svatá jména „Hari, Hari!“. S rukama nad hlavou křičel „Sláva Pánu Jagannāthovi!“

Text 52: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy projevil další mystickou sílu tím, že své zábavy provádĕl ve všech sedmi skupinách zároveň.

Text 53: Každý říkal: „Pán Caitanya Mahāprabhu je přítomný v mé skupinĕ a nikam jinam nejde. Tak udílí svou milost nám.“

Text 54: Nikdo ve skutečnosti Pánovu nepochopitelnou moc nevidĕl. Rozumĕli tomu pouze ti nejdůvĕrnĕjší oddaní, pohroužení v čisté oddané službĕ.

Text 55: Pána Jagannātha saṅkīrtan nesmírnĕ potĕšil, a tak zastavil svůj vůz, aby se mohl dívat.

Text 56: Král Pratāparudra při pohledu na saṅkīrtan také žasl. Zcela ustrnul a upadl do extáze lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 57: Král řekl Kāśīmu Miśrovi o slávĕ Pána, a ten odpovĕdĕl: „Ó králi, tvé štĕstí nezná hranic!“

Text 58: Král i Sārvabhauma Bhaṭṭācārya si byli Pánových činností vĕdomi, nikdo jiný však triky Pána Caitanyi Mahāprabhua vidĕt nemohl.

Text 59: Pochopit to může pouze ten, kdo dostal Pánovu milost. Bez Pánovy milosti to nepochopí ani polobozi v čele s Pánem Brahmou.

Text 60: Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, jak král přijal podřadnou práci zametání ulice, a to Ho velmi potĕšilo. Za svoji pokoru král získal Jeho milost, díky které mohl vidĕt tajemství činností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 61: Králi bylo sice odepřeno setkání, ale nepřímo dostal bezpříčinnou milost. Kdo může porozumĕt vnitřní energii Śrī Caitanyi Mahāprabhua?

Text 62: Dvĕ vznešené osobnosti, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Kāśī Miśra, žasli nad bezpříčinnou milostí, kterou Caitanya Mahāprabhu králi udĕlil.

Text 63: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se po nĕjakou dobu takto vĕnoval svým zábavám, při kterých osobnĕ zpíval a roztančil své společníky.

Text 64: Pán podle potřeby projevil nĕkdy jednu podobu a jindy mnoho podob. Vykonávala to Jeho vnitřní energie.

Text 65: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se při svých zábavách zcela zapomnĕl, ale Jeho vnitřní energie (līlā-śakti) zařídila vše potřebné, protože znala Jeho touhy.

Text 66: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu v každém okamžiku provádĕl neobvyklé zábavy, tak jako předtím ve Vrindávanu provádĕl Pán Śrī Kṛṣṇa tanec rāsa-līlā a další zábavy.

Text 67: Tančení Śrī Caitanyi Mahāprabhua před ratha-yātrovým vozem mohli vidĕt pouze čistí oddaní. Nikdo jiný tomu nerozumĕl. Popisy neobyčejného tance Pána Kṛṣṇy lze najít ve zjeveném písmu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak s velkou radostí tančil a všechny lidi zaplavoval vlnami extatické lásky.

Text 69: Takto Pán Jagannātha nastoupil na vůz a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu inspiroval všechny své oddané, aby před vozem tančili.

Text 70: Nyní prosím naslouchejte, jak jel Pán Jagannātha do chrámu Guṇḍici, zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil před Jeho vozem.

Text 71: Pán nĕjakou dobu zpíval kīrtan a Jeho osobní snaha povzbudila všechny oddané k tanci.

Text 72: Když chtĕl tančit samotný Pán, všech sedm skupin se spojilo dohromady.

Text 73: Spojili se všichni Pánovi oddaní včetnĕ Śrīvāse, Rāmāie, Raghua, Govindy, Mukundy, Haridāse, Govindānandy, Mādhavy a Govindy.

Text 74: Když chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci skákat do výšky, svĕřil tĕchto devĕt osob do péče Svarūpy Dāmodara.

Text 75: Tito oddaní (Svarūpa Dāmodara a oddaní, kteří mu byli svĕřeni) zpívali s Pánem a utíkali vedle Nĕho. Všechny ostatní skupiny také zpívaly.

Text 76: Śrī Caitanya Mahāprabhu se klanĕl Pánu se sepjatýma rukama. Potom vzhlédl k Jagannāthovi a přednesl následující modlitby.

Text 77: „,S úctou se klaním Pánu Kṛṣṇovi, Božstvu uctívanému všemi brāhmaṇsky založenými lidmi, dobrodinci krav a brāhmaṇů, který vždy přináší dobro celému svĕtu. Znovu a znovu se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, známému jako Kṛṣṇa a Govinda.̀“

Text 78: „,Sláva Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je známý jako syn Devakī! Sláva Nejvyššímu Pánu, který je známý jako svĕtlo vṛṣṇiovské dynastie! Sláva Nejvyššímu Pánu, jehož tĕlo má barvu čerstvého mraku a je jemné jako lotosový kvĕt! Sláva Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se objevil na této planetĕ proto, aby svĕt zbavil břemene démonů, a který může každému udĕlit osvobození!̀“

Text 79: „,Pán Śrī Kṛṣṇa je známý jako jana-nivāsa neboli konečné útočištĕ všech živých bytostí a také jako Devakī-nandana nebo Yaśodā-nandana, syn Devakī a Yaśody. Je vůdcem yaduovské dynastie a svýma mocnýma rukama zabíjí vše neblahé a také všechny bezbožné lidi. Svou přítomností ničí vše, co je nepříznivé pro veškeré pohyblivé i nehybné živé bytosti. Jeho blažená, usmívající se tvář neustále zvĕtšuje chtivé touhy gopī z Vrindávanu. Nechť je vždy slavný a šťastný!̀“

Text 80: „,Nejsem brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya ani śūdra. Nejsem ani brahmacārī, hospodář, vānaprastha nebo sannyāsī. Považuji se pouze za služebníka služebníka služebníka lotosových nohou Pána Śrī Kṛṣṇy, udržovatele gopī. Je jako oceán nektaru a je příčinou vesmírné transcendentální blaženosti. A Jeho existence vždy září.̀“

Text 81: Po přednesení tĕchto veršů z písem se Pán znovu poklonil a všichni oddaní se také se sepjatýma rukama modlili k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, skákal do výšky a hřímal. Přitom se točil dokola, a tak vypadal jako ohnivý kruh.

Text 83: Kdykoliv se Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci dotkl nohou zemĕ, zdálo se, že se celá planeta i se svými horami a oceány naklání.

Text 84: Caitanya Mahāprabhu při svém tančení projevoval různé blažené transcendentální tĕlesné zmĕny. Chvílemi to vypadalo, jako by ztuhl, a chvílemi se Mu ježily chlupy na tĕle. Chvílemi se potil, plakal, třásl se a mĕnil barvy, jindy zase projevoval příznaky bezmocnosti, pýchy, nevázanosti a pokory.

Text 85: Nĕkdy Śrī Caitanya Mahāprabhu při tanci se zadunĕním upadl a začal se válet po zemi. Tehdy to vypadalo, že se po zemi válí zlatá hora.

Text 86: Pán bĕhal sem a tam a Nityānanda Prabhu rozpřahoval ruce, aby Ho chytil.

Text 87: Advaita Ācārya chodil za Pánem a znovu a znovu hlasitĕ volal „Haribol! Haribol!“

Text 88: Aby oddaní Pána uchránili před davy lidí, vytvořili okolo Nĕho tři kruhy. První kruh vedl Nityānanda Prabhu, který je samotný Balarāma, vlastník velké síly.

Text 89: Všichni oddaní vedení Kāśīśvarou a Govindou se uchopili za ruce a vytvořili okolo Pána druhý kruh.

Text 90: Mahārāja Pratāparudra se svými osobními pomocníky vytvořili okolo dvou vnitřních kruhů třetí kruh, aby zabránili davům dostat se příliš blízko.

Text 91: Král Pratāparudra, rukama opřený o ramena Haricandany, vidĕl, jak Pán Caitanya Mahāprabhu tančí, a prožíval velkou extázi.

Text 92: Zatímco král hledĕl na Pánovo tančení, Śrīvāsa Ṭhākura, který stál před králem, při sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua upadl do extáze.

Text 93: Haricandana vidĕl, že Śrīvāsa Ṭhākura stojí před králem, a tak se ho dotkl rukou a požádal ho, aby se postavil stranou.

Text 94: Śrīvāsa Ṭhākura byl pohroužený do sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua a nechápal, proč do nĕho nĕkdo strká. Po nĕkolikátém šťouchnutí se již rozzlobil.

Text 95: Śrīvāsa Ṭhākura dal Haricandanovi políček, aby ho přestal odstrkovat, což zase rozzlobilo Haricandanu.

Text 96: Nahnĕvaný Haricandana se chystal Śrīvāsovi Ṭhākurovi nĕco říci, ale Mahārāja Pratāparudra ho osobnĕ zastavil.

Text 97: Král Pratāparudra řekl: „Máš velké štĕstí, že jsi byl poctĕn dotekem Śrīvāse Ṭhākura. Já takové štĕstí nemám. Mĕl bys mu být vdĕčný.“

Text 98: Každý nad tancem Caitanyi Mahāprabhua žasl, a dokonce i samotný Pán Jagannātha byl nesmírnĕ šťastný, že Ho vidí.

Text 99: Vůz se úplnĕ zastavil a Pán Jagannātha se nemrkajícíma očima díval, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu tančí.

Text 100: Jak bohynĕ štĕstí Subhadrā, tak Pán Balarāma ve svém srdci cítili velké štĕstí a extázi. Bylo přímo vidĕt, jak se nad tancem usmívají.

Text 101: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil a vyskakoval do výšky a přitom bylo na Jeho tĕle vidĕt osm druhů úžasných promĕn svĕdčících o božské extázi. Všechny tyto příznaky byly vidĕt zároveň.

Text 102: Po celém Jeho tĕle vyrazila husí kůže a zježily se Mu chlupy na tĕle. Jeho tĕlo připomínalo strom śimulī (kapok vlnatý), který je celý pokrytý trny.

Text 103: Lidé dostávali strach už při pohledu na to, jak Pánu jektají zuby, a dokonce si mysleli, že Mu vypadají.

Text 104: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl celé tĕlo zalité potem a zároveň z nĕj prosakovala krev. Hlasem zalknutým extází vydával zvuky „jaja gaga jaja gaga“.

Text 105: Slzy stříkaly z Pánových očí jako ze stříkačky a všichni lidé okolo Nĕho byli mokří.

Text 106: Každý vidĕl, jak se barva Jeho pleti mĕnila z bílé na růžovou, takže svým tĕlesným leskem připomínal kvĕt mallikā.

Text 107: Chvílemi vypadal jako ztuhlý a chvílemi se válel po zemi. Chvílemi mĕl nohy a ruce tvrdé jako suché dřevo a vůbec se nehýbal.

Text 108: Když Pán nĕkdy při pádu na zem témĕř přestal dýchat a oddaní to vidĕli, jejich životní energie také ochabla.

Text 109: Z očí a chvílemi i z nosních dírek Mu tekl proud vody a od úst Mu odpadávala pĕna. Tyto proudy vypadaly jako nektar stékající z mĕsíce.

Text 110: Pĕnu odpadávající od úst Śrī Caitanyi Mahāprabhua sbíral a pil Śubhānanda, protože byl velmi požehnaný a umĕl dobře vychutnávat nálady extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 111: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu nĕjakou dobu tančil svůj tanec zničení, vstoupila Jeho mysl do určité nálady extatické lásky.

Text 112: Pán přestal tančit a nařídil Svarūpovi Dāmodarovi, aby zpíval. Svarūpa Dāmodara pochopil, na co Pán myslí, a začal takto zpívat:

Text 113: „,Nyní jsem získala Pána svého života, v jehož nepřítomnosti Mĕ spaloval Amor a chřadla jsem.̀“

Text 114: Když Svarūpa Dāmodara zpíval nahlas tento refrén, Śrī Caitanya Mahāprabhu začal znovu rytmicky tančit ve stavu transcendentální blaženosti.

Text 115: Vůz Pána Jagannātha se začal pomalu pohybovat, zatímco syn matky Śacī šel dopředu a tančil před ním.

Text 116: Oddaní tančili a zpívali před Pánem Jagannāthem a nespouštĕli z Nĕho oči. Caitanya Mahāprabhu potom spolu se zpĕváky saṅkīrtanu odešel na konec průvodu.

Text 117: S očima a myslí plnĕ pohrouženými v Pánu Jagannāthovi začal Caitanya Mahāprabhu pažemi ztvárňovat obsah písnĕ.

Text 118: Zatímco Caitanya Mahāprabhu divadelnĕ zpodobňoval význam písnĕ, chvílemi se opožďoval za průvodem. Tehdy se Pán Jagannātha vždy zastavil, a když Caitanya Mahāprabhu opĕt vykročil vpřed, Jeho vůz se znovu pomalu rozjel.

Text 119: Mezi Caitanyou Mahāprabhuem a Pánem Jagannāthem tak vypukla soutĕž o to, kdo povede. Caitanya Mahāprabhu však svou silou způsobil, že na Nĕho musel Pán Jagannātha ve svém voze čekat.

Text 120: Bĕhem tance se extáze Śrī Caitanyi Mahāprabhua zmĕnila. Zvedl ruce nad hlavu a nahlas recitoval následující verš.

Text 121: „,Ten, který mi ukradl v mládí srdce, je nyní znovu mým Pánem. Jsou zde ty samé mĕsíčné noci období Caitra, stejná vůnĕ kvĕtů mālatī a z kadambového háje vanou stejnĕ sladké vánky. Já jsem v našem důvĕrném vztahu ta samá milenka, a přesto zde má mysl není šťastná. Dychtím jít zpĕt k tomu místu na břehu řeky Révy pod stromem Vetasī. Taková je moje touha.̀“

Text 122: Śrī Caitanya Mahāprabhu tento verš opakoval znovu a znovu, ale kromĕ Svarūpy Dāmodara nikdo nechápal jeho význam.

Text 123: Tento verš jsem již vysvĕtlil dříve, a tak ho nyní popíši pouze stručnĕ.

Text 124: Všechny gopī z Vrindávanu mĕly tehdy ze setkání s Kṛṣṇou na posvátném místĕ Kurukšétře velkou radost.

Text 125: U Śrī Caitanyi Mahāprabhua se po spatření Pána Jagannātha probudila stejná extáze jako tenkrát u gopī. Pohroužený v této extázi požádal Svarūpu Dāmodara, aby zpíval refrén.

Text 126: Śrī Caitanya Mahāprabhu promluvil k Pánu Jagannāthovi: „Ty jsi ten samý Kṛṣṇa a Já jsem ta samá Rādhārāṇī. Setkáváme se nyní stejným způsobem jako na začátku našeho života.“

Text 127: „I když jsme oba stejní, Moji mysl přesto přitahuje Vrindávan-dhám. Přála bych si, aby ses znovu se svýma lotosovýma nohama zjevil ve Vrindávanu.“

Text 128: „Na Kurukšétře jsou davy lidí, slonů i koní a rachot kočárů. Ve Vrindávanu jsou však kvĕtinové zahrady a zní tam bzukot čmeláků a ptačí zpĕv.“

Text 129: „Zde na Kurukšétře jsi oblečený jako princ a doprovázejí Tĕ velcí bojovníci. Ve Vrindávanu jsi však vypadal jako obyčejný pasáček krav doprovázený pouze svou flétnou.“

Text 130: „Tady není ani kapka z oceánu transcendentálního štĕstí, kterého jsem si s Tebou užívala ve Vrindávanu.“

Text 131: „Prosím Tĕ tedy, abys přišel do Vrindávanu a užíval si zábav se Mnou. Když to udĕláš, Mé touhy se naplní.“

Text 132: Tento výrok Śrīmatī Rādhārāṇī ze Śrīmad-Bhāgavatamu jsem již dříve v krátkosti popsal.

Text 133: V této extatické náladĕ Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval ještĕ mnoho dalších veršů, ale lidé nechápali jejich význam.

Text 134: Význam tĕchto veršů znal Svarūpa Dāmodara, ale ten ho neprozradil. Jejich význam nicménĕ rozhlásil Śrī Rūpa Gosvāmī.

Text 135: Śrī Caitanya Mahāprabhu začal bĕhem svého tance recitovat následující verš, který si vychutnával ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.

Text 136: „(Gopī řekly:) ,Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvé lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme jen obyčejné osoby zamĕstnané domácími povinnostmi.̀“

Text 137: Śrī Caitanya Mahāprabhu promlouval v náladĕ Śrīmatī Rādhārāṇī: „U vĕtšiny lidí se od sebe mysl a srdce neliší. Protože však Moje mysl nikdy není oddĕlená od Vrindávanu, myslím, že je s Vrindávanem totožná. Moje mysl již je Vrindávan, a protože Ty máš Vrindávan rád, mohl bys do ní prosím umístit své lotosové nohy? Považoval bych to za projev Tvé plné milosti.“

Text 138: „Můj drahý Pane, vyslechni si prosím, co Ti popravdĕ řeknu. Mým domovem je Vrindávan a Já si přeji být tam s Tebou. Pokud se tak nestane, bude pro Mĕ velice tĕžké zůstat naživu.“

Text 139: „Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi žil v Mathuře, poslal jsi Uddhavu, aby Mne učil spekulativnímu poznání a mystické yoze. Nyní říkáš osobnĕ to samé, ale Moje mysl to nepřijímá. V Mé mysli není pro jñāna-yogu a dhyāna-yogu místo. I když Mĕ velmi dobře znáš, přesto Mĕ poučuješ o jñāna-yoze a dhyāna-yoze, a to bys nemĕl dĕlat.“

Text 140: Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Chtĕl bych své vĕdomí odvrátit od Tebe a pohroužit je do svĕtských činností, ale nedaří se Mi to, i když se o to snažím. Přirozenĕ tíhnu pouze k Tobĕ. Tvoje pokyny, abych o Tobĕ meditoval, jsou tedy jednoduše smĕšné. A zabíjíš Mĕ tím. To není moc dobré, když o Mnĕ uvažuješ jako o vhodném uchazeči o Tvé pokyny.“

Text 141: „Gopī nejsou jako mystičtí yogī. Nikdy je neuspokojí meditace o Tvých lotosových nohou a napodobování takzvaných yogīch. Učit gopī meditaci je jen další druh neupřímnosti. Když dostanou pokyn praktikovat mystickou yogu, nejsou vůbec spokojené. Naopak, jen se na Tebe budou více a více zlobit.“

Text 142: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Gopī spadly do velkého oceánu odloučení a jsou požírány rybami timiṅgila, které představují jejich nadĕje, že Ti budou sloužit. Gopī musí být z tlam tĕchto ryb timiṅgila vysvobozeny, protože jsou to čisté oddané. Proč by mĕly toužit po osvobození, když se jich hmotné pojetí života už netýká? Gopī nechtĕjí osvobození, po kterém touží yogī a jñānī, protože již jsou osvobozeny z oceánu hmotné existence.“

Text 143: „Jak jsi mohl tak zapomenout na vrindávanskou zem? A jak to, že jsi zapomnĕl na svého otce, matku a přátele? Jak je možné, že jsi zapomnĕl na kopec Góvardhan, břeh Jamuny a les, kde jsi prožíval tanec rāsa?“

Text 144: „Kṛṣṇo, není pochyb o tom, že jsi džentlmen vytříbeného vkusu se všemi dobrými vlastnostmi. Máš dobré chování, mĕkké srdce a jsi milostivý. Vím, že nemáš ani ten sebemenší nedostatek. Přesto si Tvoje mysl ani nevzpomene na obyvatele Vrindávanu. To není nic jiného než Mé neštĕstí.“

Text 145: „O své neštĕstí se nestarám, ale když vidím utrápenou tvář matky Yaśody a jak kvůli Tobĕ všem obyvatelům Vrindávanu puká srdce, říkám si, jestli je snad nechceš všechny zabít. Nebo je snad chceš přivést k životu tím, že tam přijedeš? Proč je jen udržuješ při životĕ v takovém utrpení?“

Text 146: „Obyvatelé Vrindávanu Tĕ nechtĕjí oblečeného jako prince, ani si nepřejí, aby ses stýkal s velkými bojovníky v jiné zemi. Oni nemohou opustit vrindávanskou zemi a bez Tvé přítomnosti všichni umírají. Co s nimi bude?“

Text 147: „Můj drahý Kṛṣṇo, jsi životem Vrindávan-dhámu. Jsi zvláštĕ životem Nandy Mahārāje. Jsi jediným bohatstvím vrindávanské zemĕ a jsi velmi milostivý. Prosím přijď a zachraň tak život všech vrindávanských obyvatel. Ponech prosím své lotosové nohy zase ve Vrindávanu.“

Text 148: Vyslechnutí výroků Śrīmatī Rādhārāṇī v Pánu Kṛṣṇovi probudilo lásku k vrindávanským obyvatelům a Jeho tĕlo i mysl byly velmi rozrušené. Když slyšel o jejich lásce k Nĕmu, cítil se jim být trvale zadlužený. Kṛṣṇa potom začal Śrīmatī Rādhārāṇī uklidňovat následujícími slovy:

Text 149: „Má nejdražší Śrīmatī Rādhārāṇī, prosím poslouchej Mĕ, říkám Ti pravdu. Celé dny a noci pláču, když na vás všechny, obyvatele Vrindávanu, vzpomínám. Nikdo neví, jak jsem z toho nešťastný.“

Text 150: Śrī Kṛṣṇa pokračoval: „Všichni obyvatelé Vrindávan-dhámu – Moje matka, otec, přátelé pasáčci krav a vše ostatní – jsou jako Můj život. Ze všech obyvatel Vrindávanu jsou gopī Mým samotným životem a mezi nimi jsi Ty, Śrīmatī Rādhārāṇī, nejpřednĕjší. Jsi proto životem Mého života.“

Text 151: „Moje drahá Śrīmatī Rādhārāṇī, Já jsem vždy podřízený vašim láskyplným vztahům a pouze vy Mne ovládáte. Je Mé velké neštĕstí, že jsem od vás odloučený a bydlím v dalekých krajích.“

Text 152: „Když je žena oddĕlena od muže, kterého miluje, nebo muž od své milé, ani jeden z nich nemůže žít. Ve skutečnosti žijí pouze jeden pro druhého, protože pokud jeden z nich zemře a druhý o tom uslyší, zemře také.“

Text 153: „Taková milující počestná žena a milující manžel v odloučení přejí jeden druhému veškeré blaho a o své vlastní štĕstí se nestarají. Takový pár si navzájem přeje jen to nejlepší a jistĕ se brzy znovu setká.“

Text 154: „Jsi Má nejdražší a Já vím, že v Mé nepřítomnosti nemůžeš žít ani okamžik. Abych Tĕ udržel naživu, uctívám Pána Nārāyaṇa. Díky Jeho milostivé moci přicházím každý den do Vrindávanu, abych si s Tebou užíval zábav, a potom se vracím do Dváraka-dhámu. Tak můžeš neustále ve Vrindávanu pociťovat Moji přítomnost.“

Text 155: „Naše milostná láska je mocnĕjší díky Mému štĕstí, že jsem obdržel Nārāyaṇovu milost. To Mi umožňuje přicházet druhými nespatřen. Doufám, že Mĕ již brzy uvidí všichni.“

Text 156: „Již jsem zabil všechny podlé démony, nepřátelské vůči yaduovské dynastii, a zabil jsem také Kaṁsu i s jeho spojenci. Stále jsou však naživu dva nebo čtyři démoni, které chci ještĕ zabít, a potom se velmi brzy vrátím do Vrindávanu. Buď si tím prosím jistá.“

Text 157: „Ve svém království setrvávám pouze proto, abych obyvatele Vrindávanu ochránil před útoky Mých nepřátel. Moje královské postavení Mĕ jinak nezajímá. Všechny manželky, synové a bohatství, které udržuji ve svém království, jsou tu pouze pro potĕšení Yaduovců.“

Text 158: „Vlastnosti Tvé lásky Mĕ neustále vábí do Vrindávanu. Za deset či dvacet dní Mĕ tam opravdu dovedou, a až se vrátím, budu si ve dne i v noci užívat s Tebou i s ostatními dívkami z Vradžabhúmi.“

Text 159: Bĕhem rozhovoru se Śrīmatī Rādhārāṇī se v Kṛṣṇovi probudila dychtivá touha vrátit se do Vrindávanu. Nechal Ji vyslechnout verš, který odehnal všechny Její problémy a který Ji ujistil, že Kṛṣṇu znovu získá.

Text 160: Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: „Oddaná služba Mnĕ je jediný způsob, jak Mne dosáhnout. Mé drahé gopī, veškerá láska a náklonnost ke Mnĕ, kterou jste díky svému velkému štĕstí získaly, je jediný důvod, proč se k vám vracím.“

Text 161: Śrī Caitanya Mahāprabhu sedĕl dnem i nocí se Svarūpou Dāmodarem ve svém pokoji a vychutnával obsah tĕchto veršů.

Text 162: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil zcela pohroužený v extatických emocích. Díval se do tváře Pána Jagannātha a přitom tančil a recitoval tyto verše.

Text 163: Štĕstí Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho nelze popsat, protože je svým tĕlem, myslí a slovy neustále pohroužený ve službĕ Pánu.

Text 164: Smysly Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua byly totožné se Svarūpovými smysly. Caitanya Mahāprabhu proto býval zcela pohroužený ve vychutnávání zpĕvu Svarūpy Dāmodara.

Text 165: Caitanya Mahāprabhu nĕkdy v emocionální extázi sedĕl na zemi a se sklopenýma očima psal prstem po zemi.

Text 166: Ze strachu, že si Pán svůj prst poraní, když bude takto psát, Ho Svarūpa Dāmodara vlastní rukou zastavil.

Text 167: Svarūpa Dāmodara zpíval vždy přesnĕ podle Pánových extatických emocí. Kdykoliv Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával určitou náladu, Svarūpa Dāmodara ji svým zpĕvem zosobnil.

Text 168: Śrī Caitanya Mahāprabhu se díval na překrásnou, lotosu podobnou tvář Pána Jagannātha a na Jeho oči.

Text 169: Pán Jagannātha mĕl na sobĕ girlandu, byl oblečený v hezkých šatech a ozdobený překrásnými šperky. Jeho tvář se třpytila ve slunečních paprscích a celé ovzduší bylo prodchnuté vůní.

Text 170: V srdci Śrī Caitanyi Mahāprabhua se vzedmul oceán transcendentální blaženosti a příznaky šílenství v okamžiku zesílily jako hurikán.

Text 171: Toto šílenství transcendentální blaženosti vytvořilo vlny různých emocí, které vypadaly jako vojáci utkávající se v boji.

Text 172: Docházelo k zesilování všech přirozených emotivních příznaků, a tak bylo vidĕt probouzení emocí, klid, přechody mezi emocemi, smíšené, transcendentální a převládající emoce i podnĕty k emocím.

Text 173: Tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua vypadalo jako transcendentální pohoří Himálaje s bohatĕ kvetoucími stromy emotivních extází.

Text 174: Pohled na všechny tyto příznaky upoutával mysl a vĕdomí všech přítomných. Pán ve skutečnosti pokropil jejich mysli nektarem transcendentální lásky k Bohu.

Text 175: Pokropil mysli služebníků Pána Jagannātha, vládních úředníků, poutníků, obyčejných lidí i všech obyvatel Džagannáth Purí.

Text 176: Všichni, kdo vidĕli tanec a extatickou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jen žasli. Jejich srdce byla omámena láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 177: Všichni tančili a zpívali v extázi lásky a tak vytvářeli velký hluk. Při pohledu na tanec Śrī Caitanyi Mahāprabhua všechny přemáhala transcendentální blaženost.

Text 178: Vedle toho, co dĕlali ostatní, se dokonce i Pán Jagannātha a Pán Balarāma při sledování tance Śrī Caitanyi Mahāprabhua začali s velkou radostí pomalu pohybovat.

Text 179: Pán Jagannātha a Pán Balarāma chvílemi zastavovali svůj vůz a radostnĕ sledovali tanec Pána Caitanyi. Každý, kdo vidĕl, jak zastavili a dívali se na tanec, byl svĕdkem Jejich zábav.

Text 180: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu takto tančil a chodil sem a tam, upadl na zem právĕ před Mahārājem Pratāparudrou.

Text 181: Mahārāja Pratāparudra Pána s velkou úctou zvedl, ale jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu uvidĕl krále, probral se k vnĕjšímu vĕdomí.

Text 182: Po zahlédnutí krále se Śrī Caitanya Mahāprabhu odsoudil slovy: „Ach jak ohavné, že jsem se dotkl osoby, která se zajímá o svĕtské dĕní!“

Text 183: Dokonce ani Pán Nityānanda Prabhu, Kāśīśvara či Govinda se nepostarali o Pána Caitanyu Mahāprabhua, když upadl na zem. Nityānanda byl ve velké extázi a Kāśīśvara i Govinda byli nĕkde jinde.

Text 184: Śrī Caitanya Mahāprabhu už byl uspokojený královým chováním, protože král přijal službu metaře Pána Jagannātha. Proto si Pán Caitanya Mahāprabhu ve skutečnosti přál se s králem setkat.

Text 185: Jen proto, aby varoval své společníky, však Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, navenek projevil svůj hnĕv.

Text 186: Když se Pán Caitanya navenek rozzlobil, krále Pratāparudru to vylekalo, ale Sārvabhauma Bhaṭṭācārya mu řekl: „Nemĕj obavy.“

Text 187: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya sdĕlil králi: „Pán je s tebou velice spokojený. Tím, že na tebe poukázal, učí své osobní společníky, jak se vztahovat ke svĕtským lidem.“

Text 188: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Ve vhodném okamžiku předložím tvou žádost. Potom pro tebe bude snadné přijít a setkat se s Pánem.“

Text 189: Śrī Caitanya Mahāprabhu obešel Jagannātha kolem dokola a pak zašel za vůz a opřel se do nĕj hlavou.

Text 190: Jakmile zatlačil, vůz se s rachotem rozjel a lidé všude okolo začali volat svaté jméno Pána, „Hari! Hari!“

Text 191: Jakmile se dal vůz do pohybu, Śrī Caitanya Mahāprabhu vzal své osobní společníky před vozy Pána Balarāma a Subhadry, bohynĕ štĕstí, a s velkým nadšením se před nimi dal do tance.

Text 192: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak svůj tanec před Pánem Baladevou a Subhadrou ukončil a odebral se před vůz Pána Jagannātha. Jakmile Pána Jagannātha spatřil, začal znovu tancovat.

Text 193: Když dospĕl na místo zvané Balagandi, Pán Jagannātha svůj vůz zastavil a rozhlížel se vlevo i vpravo.

Text 194: Po levé stranĕ vidĕl Pán Jagannātha čtvrť brāhmaṇů a kokosový háj. Po pravé stranĕ vidĕl hezké kvĕtinové zahrady, připomínající zahrady v posvátném Vrindávanu.

Text 195: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil se svými oddanými před vozem a Pán Jagannātha se na nĕ ze stojícího vozu díval.

Text 196: Bylo zvykem nabídnout Pánu u vipra-śāsany nĕjaké jídlo. Bylo Mu obĕtováno nespočetnĕ druhů jídel a Pán Jagannātha každé z nich ochutnal.

Text 197: Všechny druhy oddaných Pána Jagannātha – od začátečníků až po ty nejpokročilejší – tam Pánu obĕtovaly svá nejlepší vařená jídla.

Text 198: Mezi tĕmito oddanými byli i král se svými královnami, jeho ministři, přátelé a všichni ostatní malí i velcí obyvatelé Džagannáth Purí.

Text 199: Všichni návštĕvníci, kteří přišli do Džagannáth Purí z různých zemí, jakož i místní oddaní nabízeli Pánu jídla, která osobnĕ připravili.

Text 200: Oddaní obĕtovali svá jídla všude – před vozem, za vozem, po obou stranách i v kvĕtinové zahradĕ. Obĕtovali Pánu, kdekoliv to bylo možné, protože zde neplatila žádná přísná omezení.

Text 201: Bĕhem obĕtování jídla se shromáždil velký dav lidí. Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy přestal se svým tancem a šel do nedaleké zahrady.

Text 202: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do zahrady a pohroužený v hlubokých extatických emocích tam padl na vyvýšeném místĕ k zemi.

Text 203: Pán byl z tance velice unavený a potil se po celém tĕle. Kochal se proto voňavým chladným vánkem, který vanul zahradou.

Text 204: Přišli tam i všichni oddaní, kteří se zúčastnili saṅkīrtanu, a pod každým stromem odpočíval nĕkterý z nich.

Text 205: Tak jsem popsal velké společné zpívání oddaných a Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, když tančil před Jagannāthovým vozem.

Text 206: Ve své modlitbĕ známé jako Caitanyāṣṭaka tento Pánův tanec před Jagannāthovým vozem obšírnĕ popsal Śrīla Rūpa Gosvāmī.

Text 207: „Śrī Caitanya Mahāprabhu ve velké extázi tančil po hlavní třídĕ před Pánem Jagannāthem, vládcem Níláčaly, sedícím na svém voze. Přemožený transcendentální blažeností tance a obklopený vaiṣṇavy, kteří zpívali svatá jména, projevoval vlny extatické lásky k Bohu. Kdy se Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu ukáže mému zraku?“

Text 208: Každý, kdo poslouchá o této slavnosti vozů, dosáhne Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Dosáhne také vznešené úrovnĕ pevného přesvĕdčení o oddané službĕ a lásce k Bohu.

Text 209: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.