KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Text 1: Mrak známý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu nektarem svého pohledu zaléval vodou zahradu zvanou Gaudadéš, čímž oživil lidi, kteří byli jako rostliny spalované lesním požárem hmotné existence.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozhodl jít do Vrindávanu. Jakmile se to dozvĕdĕl Mahārāja Pratāparudra, byl velice mrzutý.

Text 4: Král proto zavolal Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu a Rāmānandu Rāye a s pokorou k nim promluvil.

Text 5: Pratāparudra Mahārāja řekl: „Snažte se prosím udržet Śrī Caitanyu Mahāprabhua zde v Džagannáth Purí, protože On teď přemýšlí o tom, že půjde jinam.“

Text 6: „Bez Śrī Caitanyi Mahāprabhua mĕ toto království netĕší. Snažte se proto prosím vymyslet nĕco, co by zde Pána udrželo.“

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom radil s Rāmānandou Rāyem a Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou a prohlásil: „Půjdu do Vrindávanu.“

Text 8: Rāmānanda Rāya i Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pána požádali, aby se nejprve zúčastnil slavnosti Ratha-yātrā. Pak bude moci jít do Vrindávanu, až nastane mĕsíc Kārtik.

Text 9: Když však přišel mĕsíc Kārtik, oba Pánu řekli: „Nyní je velmi chladno. Bude lepší počkat na slavnost Dola-yātrā a jít až potom. Tak to bude mnohem lepší.“

Text 10: Oba tak kladli mnoho překážek, čímž nepřímo vyjadřovali, že nesouhlasí s Pánovým odchodem do Vrindávanu. Dĕlali to proto, že se báli odloučení od Nĕho.

Text 11: I když je Pán zcela nezávislý a nikdo Jej nemůže zastavit, bez svolení svých oddaných přesto neodešel.

Text 12: Třetí rok se pak všichni oddaní z Bengálska chtĕli zase znovu vrátit do Džagannáth Purí.

Text 13: Všichni bengálští oddaní se shromáždili okolo Advaity Ācāryi, který se s velkou radostí vydal na cestu do Džagannáth Purí, aby mohl vidĕt Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 14-15: I když Nityānanda Prabhu dostal od Pána pokyn, aby zůstal v Bengálsku a šířil extatickou lásku k Bohu, šel také zhlédnout Caitanyu Mahāprabhua. Kdo je schopen pochopit extatickou lásku Nityānandy Prabhua?

Text 16-17: Na cestu se vydali všichni obyvatelé Navadvípu včetnĕ Ācāryaratny, Vidyānidhiho, Śrīvāse, Rāmāie, Vāsudevy, Murāriho, Govindy a jeho dvou bratrů a Rāghavy Paṇḍita, který s sebou vzal balíčky plné různých druhů jídel. Obyvatelé Kulína-grámu nesoucí hedvábné provazy také vyrazili na cestu.

Text 18: Narahari a Śrī Raghunandana z vesnice Khanda a mnoho dalších oddaných se také vydalo na cestu. Kdo je všechny dokáže spočítat?

Text 19: Śivānanda Sena mĕl skupinu na starosti a zařizoval placení mýtného. Staral se o všechny oddané a radostnĕ s nimi cestoval.

Text 20: Śivānanda Sena se staral o vše, co oddaní potřebovali. Zvláštĕ zařizoval ubytování a také znal cesty v Uríse.

Text 21: Toho roku šly Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit také manželky všech oddaných (ṭhākurāṇī). S Advaitou Ācāryou šla Sītādevī, matka Acyutānandy.

Text 22: Śrīvāsa Paṇḍita s sebou vzal svoji ženu Mālinī a také Śivānandu Senu doprovázela jeho žena.

Text 23: S velkou radostí je na cestĕ za Pánem doprovázel i Caitanya dāsa, syn Śivānandy Seny.

Text 24: Na cestu se vydala i žena Candraśekhara (Ācāryaratny). Velikost Candraśekharovy lásky k Pánu nejsem schopen vyjádřit.

Text 25: Manželky všech velkých oddaných s sebou pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua vzaly z domova různé druhy Jeho oblíbených jídel.

Text 26: Jak již bylo řečeno, Śivānanda Sena se staral o vše potřebné pro celou skupinu. Zvláštĕ upokojoval výbĕrčí mýtného a každému přidĕloval místo na spaní.

Text 27: Śivānanda Sena také všem oddaným zajišťoval jídlo a celou cestu se o nĕ staral. S pocity velkého štĕstí tak šel do Džagannáth Purí navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 28: Po příchodu do Remuny se všichni vydali navštívit Pána Gopīnātha. Advaita Ācārya tam v chrámu tančil a zpíval.

Text 29: Všichni chrámoví knĕží znali Śrī Nityānandu Prabhua z dřívĕjška, a tak přišli, aby Pánu projevili hlubokou úctu.

Text 30: Tu noc zůstali všichni tito velcí oddaní v chrámu. Knĕží přinesli dvanáct nádob se svařeným mlékem a postavili je před Pána Nityānandu Prabhua.

Text 31: Nityānanda Prabhu rozdĕlil prasādam ze svařeného mléka všem, což zvĕtšilo jejich transcendentální blaženost.

Text 32: Potom všichni hovořili o tom, jak Śrī Mādhavendra Purī instaloval Božstvo Gopāla a jak od nĕho Gopāla žebral santálové dřevo.

Text 33: Byl to právĕ Gopīnātha, kdo pro Mādhavendru Purīho ukradl svařené mléko. Předtím o tom vyprávĕl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 34: Ten samý příbĕh potom všem oddaným znovu vyprávĕl Pán Nityānanda. Když oddaní vyslechli příbĕh podruhé, jejich transcendentální blaženost vzrostla.

Text 35: Tak oddaní šli a šli, až došli do mĕsta Kataku, kde ten den zůstali a navštívili chrám Sākṣi-gopāla.

Text 36: Když Nityānanda Prabhu popisoval všechny činnosti Sākṣi-gopāla, v myslích všech vaiṣṇavů sílila transcendentální blaženost.

Text 37: Každý z nich v srdci velmi dychtil spatřit Caitanyu Mahāprabhua, a proto spĕchali do Džagannáth Purí.

Text 38: Když dorazili k mostu zvanému Átháranála, doslechl se o jejich příchodu Śrī Caitanya Mahāprabhu a poslal jim po Govindovi dvĕ girlandy.

Text 39: Govinda dal girlandy Advaitovi Ācāryovi a Nityānandovi Prabhuovi a Ti z toho mĕli oba velkou radost.

Text 40: Přímo na tom místĕ začali oba zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Za neustálého tančení tak přišli do Džagannáth Purí.

Text 41: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom poslal další girlandy po Svarūpovi Dāmodarovi a dalších osobních služebnících. A tak se vydali na cestu, vysláni synem matky Śacī.

Text 42: U jezera Naréndra se Svarūpa Dāmodara a ostatní setkali s oddanými z Bengálska a dali jim girlandy od Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 43: Když oddaní konečnĕ dospĕli ke lví bránĕ, Śrī Caitanya Mahāprabhu o tom slyšel zprávu a šel je osobnĕ přivítat.

Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom se všemi svými oddanými navštívil Pána Jagannātha a nakonec se v jejich doprovodu vrátil do svého obydlí.

Text 45: Vāṇīnātha Rāya a Kāśī Miśra přinesli velké množství prasādam a Śrī Caitanya Mahāprabhu vše vlastní rukou rozdal a každého nakrmil.

Text 46: Minulý rok mĕl každý své ubytování a to samé dostali k dispozici i tento rok. Tak si šli všichni odpočinout.

Text 47: Oddaní tam zůstali nepřetržitĕ po čtyři mĕsíce a užívali si zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 48: Když nadešel čas Ratha-yātry, stejnĕ jako v minulém roce i tentokrát všichni umývali chrám Guṇḍici.

Text 49: Obyvatelé Kulína-grámu darovali Pánu Jagannāthovi hedvábné provazy a stejnĕ jako dříve tančili před Pánovým vozem.

Text 50: Po velkém tančení odešli do nedaleké zahrady, aby si tam na břehu jezera odpočinuli.

Text 51: Jeden služebník Pána Nityānandy, brāhmaṇa Kṛṣṇadāsa z Rádhadéše, byl velmi požehnaný.

Text 52: Byl to právĕ Kṛṣṇadāsa, který naplnil velkou nádobu vodou a poléval s ní při koupeli Pána, který tím byl nadmíru potĕšen.

Text 53: Potom bylo přivezeno obrovské množství zbytků jídla obĕtovaného Pánu u Balagandi a Śrī Caitanya Mahāprabhu je spolu se všemi svými oddanými jedl.

Text 54: Pán a všichni Jeho oddaní zhlédli, tak jako v předešlém roce, slavnosti Ratha-yātrā a Herā-pañcamī.

Text 55: Advaita Ācārya pak pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Tato událost je spojená s průtrží mračen.

Text 56: Všechny tyto epizody obšírnĕ popsal Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Jednoho dne pak Pána pozval Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 57: Mālinīdevī, žena Śrīvāse Ṭhākura, uvařila veškeré druhy zeleniny, které mĕl Pán v oblibĕ. Oddanĕ se považovala za služku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale náklonnost k Nĕmu chovala jako matka.

Text 58: Śrī Caitanyu Mahāprabhua pravidelnĕ zvali všichni hlavní oddaní, v čele s Candraśekharem (Ācāryaratnou).

Text 59: Caitanya Mahāprabhu na konci čtvrtého mĕsíce Cāturmāsyi znovu každý den v ústraní hovořil s Nityānandou Prabhuem. Nikdo netušil, o čem si Ti dva povídali.

Text 60: Śrīla Advaita Ācārya potom Caitanyovi Mahāprabhuovi nĕco naznačoval posunky a četl jakousi poezii, které nikdo nerozumĕl.

Text 61: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl tvář Advaity Ācāryi, usmál se. Advaita Ācārya pochopil, že Pán návrh přijal, a začal tančit.

Text 62: Nikdo nevĕdĕl, o co Advaita Ācārya žádal nebo co Pán nařídil. Śrī Caitanya Mahāprabhu Ācāryu obejmul a rozloučil se s Ním.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Nityānandovi Prabhuovi: „Poslouchej prosím, ó svatý muži, o nĕco Tĕ teď požádám. Slib Mi laskavĕ, že to vykonáš.“

Text 64: „Nechoď každý rok do Džagannáth Purí. Zůstaň v Bengálsku a splň Moji touhu.“

Text 65: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ty můžeš udĕlat to, co ani Já nedokážu. V celé Gaudadéši nenacházím nikoho jiného než Tebe, kdo by mohl splnit Mou misi.“

Text 66: Nityānanda Prabhu odpovĕdĕl: „Ó Pane, Ty jsi život a Já jsem tĕlo. Mezi tĕlem a životem samotným není rozdíl, ale život je důležitĕjší než tĕlo.“

Text 67: „Svou nepochopitelnou energií můžeš dĕlat, co se Ti zlíbí, a Já bez jakýchkoliv omezení dĕlám vše, co po Mnĕ chceš.“

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu Nityānandu Prabhua obejmul a rozloučil se s Ním. Potom se rozloučil se všemi ostatními oddanými.

Text 69: Stejnĕ jako minulý rok předložil jeden z obyvatel Kulína-grámu Pánovi žádost: „Řekni mi prosím, můj Pane, co je mou povinností a jak ji mám plnit.“

Text 70: Pán odpovĕdĕl: „Mĕl bys sloužit Kṛṣṇovým služebníkům a neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Když budeš dĕlat tyto dvĕ vĕci, velmi brzy získáš útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou.“

Text 71: Onen obyvatel Kulína-grámu řekl: „Povĕz mi prosím, kdo je opravdu vaiṣṇava a podle čeho se pozná.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, co má na mysli, a tak se usmál a odpovĕdĕl následovnĕ:

Text 72: „Ten, kdo neustále zpívá Pánovo svaté jméno, má být považován za prvotřídního vaiṣṇavu a tvou povinností je sloužit jeho lotosovým nohám.“

Text 73: V dalším roce položili obyvatelé Kulína-grámu Pánovi stejnou otázku a Śrī Caitanya Mahāprabhu je znovu učil o různých druzích vaiṣṇavů.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prvotřídní vaiṣṇava je ten, kdo pouhou svou přítomností inspiruje druhé ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy.“

Text 75: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu učil rozdíly mezi různými druhy vaiṣṇavů – vaiṣṇava, vaiṣṇavatara a vaiṣṇavatama. Obyvatelům Kulína-grámu tak postupnĕ vysvĕtlil veškeré znaky vaiṣṇavy.

Text 76: Nakonec se všichni vaiṣṇavové vrátili do Bengálska, ale Puṇḍarīka Vidyānidhi toho roku zůstal v Džagannáth Purí.

Text 77: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī mĕl s Puṇḍarīkou Vidyānidhim důvĕrný přátelský vztah a v rozhovorech o Kṛṣṇovi byli oba na stejné úrovni.

Text 78: Puṇḍarīka Vidyānidhi podruhé zasvĕtil Gadādhara Paṇḍita a v den Oḍana-ṣaṣṭhī zhlédl slavnostní obřad.

Text 79: Když Puṇḍarīka Vidyānidhi vidĕl, že Pán Jagannātha dostal naškrobenou látku, trochu se mu to protivilo, což znečistilo jeho mysl.

Text 80: Té noci přišli za Puṇḍarīkou Vidyānidhim bratři – Pán Jagannātha a Balarāma – a s úsmĕvem ho pohlavkovali.

Text 81: I když mu z pohlavkování otekly tváře, Puṇḍarīka Vidyānidhi se v srdci radoval. Tuto událost obšírnĕ popsal Ṭhākura Vṛndāvana dāsa.

Text 82: Oddaní z Bengálska přicházeli a zůstávali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem každý rok, aby zhlédli slavnost Ratha-yātrā.

Text 83: Události hodné pozornosti, které se odehrály bĕhem tĕchto let, popíši pozdĕji.

Text 84: Tak prožil Śrī Caitanya Mahāprabhu čtyři roky. První dva roky strávil na svých cestách jižní Indií.

Text 85: Další dva roky chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu jít do Vrindávanu, ale kvůli manévrům Rāmānandy Rāye se Mu nepodařilo Džagannáth Purí opustit.

Text 86: Pátý rok se oddaní z Bengálska přišli podívat na slavnost Ratha-yātrā. Tentokrát však po jejím zhlédnutí nezůstali, ale vrátili se do Bengálska.

Text 87: Tehdy Śrī Caitanya Mahāprabhu předložil Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi a Rāmānandovi Rāyovi určitý návrh. Obejmul je a promluvil sladkými slovy.

Text 88: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje touha jít do Vrindávanu nesmírnĕ vzrostla. Kvůli vašim manévrům se mi tam minulé dva roky nepodařilo odejít.“

Text 89: „Tentokrát už musím jít. Dáte Mi prosím svolení? Mimo vás dvou nemám jiné útočištĕ.“

Text 90: „V Bengálsku mám dvĕ opory – svou matku a řeku Gangu. Obĕ jsou nesmírnĕ milostivé.“

Text 91: „Půjdu do Vrindávanu přes Bengálsko a navštívím svou matku i řeku Gangu. Dáte Mi k tomu oba své laskavé svolení?“

Text 92: Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Rāmānanda Rāya slyšeli tato slova, zamysleli se nad tím, že nebylo vůbec správné Pána tolikrát podvést.

Text 93: Oba řekli: „Nyní je období dešťů, takže se Ti bude špatnĕ cestovat. Bude mnohem lepší, když s odchodem do Vrindávanu počkáš na Vijayā-daśamī.“

Text 94: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl nesmírnĕ šťastný, že dostal jejich svolení. Počkal, až skončilo období dešťů, a potom se na Vijayā-daśamī vydal do Vrindávanu.

Text 95: Pán shromáždil veškeré zbytky jídla Pána Jagannātha a také zbytky Pánovy masti kaḍāra, santálového dřeva i provazů a vše vzal s sebou.

Text 96: Śrī Caitanya Mahāprabhu časnĕ ráno požádal Pána Jagannātha o svolení a vydal se na cestu. Všichni oddaní z Urísy Ho následovali.

Text 97: Caitanya Mahāprabhu velmi citlivĕ zakázal oddaným z Urísy jít za Ním. V doprovodu svých osobních společníků pak šel nejprve do Bhavánípuru.

Text 98: Když Pán Caitanya došel do Bhavánípuru, dorazil tam na svém palankýnu Rāmānanda Rāya. Vāṇīnātha Rāya poslal Pánu velké množství prasādam.

Text 99: Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal prasādam a zůstal tam přes noc. Časnĕ ráno se vydal na cestu, až došel do Bhuvanéšvaru.

Text 100: Po příchodu do Kataku zhlédl chrám Gopāla a místní brāhmaṇa jménem Svapneśvara Pána pozval na jídlo.

Text 101: Rāmānanda Rāya pozval k jídlu všechny ostatní a Śrī Caitanya Mahāprabhu si odpočinul v zahradĕ před chrámem.

Text 102: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu odpočíval pod bakulovým stromem, Rāmānanda Rāya šel okamžitĕ za Mahārājem Pratāparudrou.

Text 103: Králi udĕlalo velkou radost, když se dozvĕdĕl tu novinu, a rychle se tam vydal. Jakmile Pána uvidĕl, padl na zem, aby se Mu poklonil.

Text 104: Král přemožený láskou znovu a znovu vstával a padal k zemi. Jak přednášel modlitby, třáslo se mu celé tĕlo a z očí mu kanuly slzy.

Text 105: Śrī Caitanyu Mahāprabhua králova oddanost velice potĕšila, a proto vstal a obejmul ho.

Text 106: Když Pán krále objal, král se znovu a znovu modlil a klanĕl. Pánova milost tak králi vehnala do očí slzy, které pak omývaly Pánovo tĕlo.

Text 107: Rāmānanda Rāya nakonec krále uklidnil a přimĕl ho, aby se posadil. Pán mu pak udĕlil milost svým tĕlem, myslí i slovy.

Text 108: Śrī Caitanya Mahāprabhu králi prokázal takovou milost, že od toho dne začal být známý jako Pratāparudra-santrātā neboli ten, kdo osvobodil Mahārāje Pratāparudru.

Text 109: Všichni vládní úředníci Pánu také projevili úctu a syn matky Śacī se s nimi i s králem nakonec rozloučil.

Text 110: Král potom vyšel ven a nechal napsat a poslat rozkazy pro vládní služebníky ve svém království.

Text 111: Jeho nařízení znĕlo: „V každé vesnici postavte nové obytné domy a v pĕti nebo sedmi nových domech uskladnĕte všemožné druhy jídel.“

Text 112: „Osobnĕ Pána do tĕchto novĕ postavených domů doveďte a dnem i nocí Mu služte s holí v ruce.“

Text 113: Král nařídil Haricandanovi a Mardarājovi, dvĕma ctihodným úředníkům, aby udĕlali vše potřebné pro vykonání tĕchto rozkazů.

Text 114-115: Král jim také nařídil, aby zajistili novou loď a ponechali ji u břehu řeky. Kdekoliv se Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupe nebo překročí řeku, tam by mĕli vztyčit pamĕtní sloup a udĕlat z toho místa velké poutní místo. „Já se tam budu koupat,“ řekl král, „a také tam chci zemřít.“

Text 116: Král pokračoval: „Ve vesnici zvané Čaturdvár postavte nové obytné budovy. Nyní se, Rāmānando, můžeš vrátit za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.“

Text 117: Když se král dozvĕdĕl, že ten večer Pán odchází, nechal okamžitĕ přivést nĕkolik slonů s malými stany na zádech, do kterých nastoupily všechny dámy z paláce.

Text 118: Potom se vydaly k cestĕ, kudy mĕl Pán jít, a zůstaly tam v řadĕ stát. Večer Pán se svými oddanými odešel.

Text 119: Když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu k řece Čitrótpala, aby se vykoupal, všechny královny a ženy z paláce se Mu poklonily.

Text 120: Po spatření Pána se všechny cítily přemoženy láskou k Bohu a se slzami tekoucími z očí začaly volat svaté jméno „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“

Text 121: Ve všech třech svĕtech není nikdo tak milostivý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu. Když Ho človĕk jen z dálky zahlédne, zaplaví ho láska k Bohu.

Text 122: Pán se potom na nové lodi přeplavil na druhý břeh. Pokračoval v cestĕ za svĕtla úplňku, až došel do mĕsta známého jako Čaturdvár.

Text 123: Tam Pán strávil noc a ráno se vykoupal. Tehdy tam dorazily zbytky jídla Pána Jagannātha.

Text 124: Na králův pokyn posílal dozorce chrámu každý den velké množství prasādam, které neslo mnoho lidí.

Text 125: Po přijetí prasādam Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a s voláním svatých jmen „Hari! Hari!“ se vydal na cestu.

Text 126: Rāmānanda Rāya, Mardarāja a Śrī Haricandana neustále doprovázeli Śrī Caitanyu Mahāprabhua a všemožnĕ Mu sloužili.

Text 127-129: Pána doprovázel Paramānanda Purī Gosvāmī, Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Mukunda, Govinda, Kāśīśvara, Haridāsa Ṭhākura, Vakreśvara Paṇḍita, Gopīnātha Ācārya, Dāmodara Paṇḍita, Rāmāi, Nandāi a mnoho dalších oddaných. Zmínil jsem pouze ty hlavní, protože všechny je nikdo nevyjmenuje.

Text 130: Gadādhara Paṇḍita se vydal na cestu s Pánem také, ale bylo mu to zakázáno a byl požádán, aby se nevzdával slibu kṣetra-sannyāsu.

Text 131: Když Gadādhara Paṇḍita slyšel prosbu, aby se vrátil do Džagannáth Purí, řekl Pánu: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Džagannáth Purí. K čertu s mým kṣetra-sannyāsem.“

Text 132: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu žádal Gadādhara Paṇḍita, aby zůstal v Džagannáth Purí a vĕnoval se službĕ Gopīnāthovi. Gadādhara Paṇḍita na to odpovĕdĕl: „Pouhým spatřením Tvých lotosových nohou človĕk poslouží Gopīnāthovi miliónkrát.“

Text 133: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Pokud Mu přestaneš sloužit, bude to Moje chyba. Radĕji zde zůstaň a služ. Tak budu spokojený.“

Text 134: Paṇḍita odpovĕdĕl: „Neboj se, všechny chyby padnou na mou hlavu. Nebudu Tĕ doprovázet, půjdu sám.“

Text 135: „Půjdu navštívit Śacīmātu, ale nepůjdu kvůli Tobĕ. Já ponesu zodpovĕdnost za nedodržení slibu a zanedbání služby Gopīnāthovi.“

Text 136: Gadādhara Paṇḍita Gosvāmī tak cestoval sám, ale když přišli do Kataku, Śrī Caitanya Mahāprabhu si ho zavolal k sobĕ.

Text 137: Láskyplnou důvĕrnost mezi Gadādharem Paṇḍitem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nemůže nikdo chápat. Gadādhara Paṇḍita opustil svůj slib a službu Gopīnāthovi stejnĕ, jako se človĕk vzdá stébla trávy.

Text 138: V srdci byl Śrī Caitanya Mahāprabhu s chováním Gadādhara Paṇḍita velmi spokojený. Přesto ho však vzal za ruku a s láskyplným hnĕvem k nĕmu promluvil.

Text 139: „Zanechal jsi služby Gopīnāthovi a porušil svůj slib žít v Purí. To vše už se nyní naplnilo, protože jsi došel tak daleko.“

Text 140: „To, že se Mnou chceš jít, je pouze touha po uspokojení smyslů. Kvůli tomu porušuješ dvĕ náboženské zásady, a to Mne velmi rmoutí.“

Text 141: “If you want My happiness, please return to Nīlācala. You will simply condemn Me if you say any more about this matter.”

Text 142: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu dořekl, nastoupil na loď a Gadādhara Paṇḍita se okamžitĕ v mdlobách zhroutil k zemi.

Text 143: Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi nařídil, aby vzal Gadādhara Paṇḍita s sebou. Bhaṭṭācārya řekl Gadādharovi Paṇḍitovi: „Vstaň! Takové jsou zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 144: „Vždyť víš, že sám Pán Kṛṣṇa porušil vlastní slib, jen aby zachoval slib praotce Bhīṣmy.“

Text 145: „  ,Pán Kṛṣṇa porušil svůj slib, že na Kurukšétře nepozvedne zbraň, jen proto, aby zachránil můj slib. Pán Śrī Kṛṣṇa seskočil z vozu, zvedl kolo a rozbĕhl se ke mnĕ, aby mne zabil, a přitom Mu spadl Jeho svrchní odĕv. Hnal se ke mnĕ jako lev chystající se zabít slona, až se celá zemĕ otřásala.̀  “

Text 146: „Śrī Caitanya Mahāprabhu s podobnĕ velkým úsilím toleruje odloučení od tebe jen proto, aby ochránil tvůj slib.“

Text 147: Takto Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vzkřísil Gadādhara Paṇḍita. Oba se potom s velkým zármutkem vrátili do Džagannáth Purí, do Níláčaly.

Text 148: Všichni oddaní by se kvůli Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi vzdali veškerých povinností, ale to se Pánovi nelíbilo.

Text 149: Takové jsou zvraty v milostných vztazích. Každý, kdo tĕmto událostem naslouchá, získá velmi brzy útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 150: Po příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho skupiny do Jádžapuru požádal Pán dva vládní úředníky, kteří s Ním šli, aby se vrátili.

Text 151: Śrī Caitanya Mahāprabhu se rozloučil s úředníky a Rāmānanda Rāya šel s Pánem dál. Pán dnem i nocí mluvil s Rāmānandou Rāyem o Śrī Kṛṣṇovi.

Text 152: V každé vesnici postavili vládní služebníci nové domy, jak jim král poručil, a každý z nich naplnili zásobami obilí. Tak sloužili Pánu.

Text 153: Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec došel do Remuny, kde se rozloučil i se Śrī Rāmānandou Rāyem.

Text 154: Když se Rāmānanda Rāya zhroutil k zemi a ztratil vĕdomí, Śrī Caitanya Mahāprabhu si ho vzal na klín a začal plakat.

Text 155: Pocity odloučení Caitanyi Mahāprabhua od Rāmānandy Rāye je nesmírnĕ tĕžké popsat. V podstatĕ je témĕř nesnesitelné o nich mluvit, a více už je proto popsat nemohu.

Text 156: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec došel až k hranici státu Urísa, čekal tam na Nĕho jeden vládní úředník.

Text 157: Dva až čtyři dny tento vládní úředník sloužil Pánu. Dopodrobna také Pánu vylíčil, co Ho čeká dál.

Text 158: Vysvĕtlil Pánovi, že v oblasti, kam má namířeno, vládne muslimský král, který hodnĕ pije. Ze strachu před ním tam nikdo nemůže volnĕ cestovat.

Text 159: Území ovládané touto muslimskou vládou sahá až k Pičhaladĕ. Ze strachu z muslimů zde nikdo nepřekročí řeku.

Text 160: Úředník z vlády Mahārāje Pratāparudry Śrī Caitanyu Mahāprabhua dále informoval, že by mĕl zůstat ještĕ pár dní na hranicích Urísy, aby byl čas vyjednat s muslimským vládcem mírovou dohodu. Pán tak bude moci bez obav na lodi přeplout řeku.

Text 161: Tehdy přišel do uríského tábora jeden převlečený následovník muslimského vládce.

Text 162-163: Muslimský špeh vidĕl mnoho úžasných vlastností Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když se vrátil k muslimskému vládci, řekl mu: „Z Džagannáth Purí přišel jakýsi žebravý mnich v doprovodu mnoha osvobozených osob.“

Text 164: „Všichni tito svĕtci bez ustání zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, smĕjí se, tančí, zpívají a pláčou.“

Text 165: „Přichází se na Nĕho podívat mnoho miliónů lidí, a když Ho spatří, nejsou už schopni vrátit se domů.“

Text 166: „Všichni tito lidé jako by zešíleli. Jen zpívají svaté jméno Kṛṣṇy a tančí. Nĕkdy dokonce pláčou a válejí se po zemi.“

Text 167: „Tyto vĕci jsou ve skutečnosti nepopsatelné. Dají se pochopit, jen když je človĕk sám vidí. Pokud zvážím Jeho vliv, musím Ho přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 168: Jakmile posel domluvil, začal zpívat svatá jména Hariho a Kṛṣṇy. Smál se, plakal, tančil a zpíval jako blázen.

Text 169: Když to muslimský vládce uslyšel, jeho mysl se zmĕnila. Poslal svého tajemníka k zástupci uríské vlády.

Text 170: Muslimský tajemník přišel navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Poté, co se s úctou poklonil Pánovým lotosovým nohám a pronesl svaté jméno Pána, „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa,“ zaplavila i jeho extatická láska.

Text 171: Potom se muslimský tajemník uklidnil, uctivĕ se poklonil a řekl zástupci uríské vlády: „Posílá mne sem muslimský vládce.“

Text 172: „Pokud s tím budeš souhlasit, muslimský vládce sem přijde navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua a pak se zase vrátí.“

Text 173: „Muslimský vládce po tom velmi dychtí a předložil tuto žádost s velkou úctou. Je to mírový návrh. Nemusíte se bát, že budeme bojovat.“

Text 174: Zástupce uríské vlády, mahā-pātra, po vyslechnutí tohoto návrhu jen žasl. Pomyslel si: „Muslimský vládce je opilec. Kdo takto zmĕnil jeho mysl?“

Text 175: „Musel to být samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo zmĕnil muslimovu mysl. Celý svĕt je díky Jeho přítomnosti, a dokonce i pouhým vzpomínáním na Nĕho osvobozen.“

Text 176: Po tĕchto úvahách mahā-pātra okamžitĕ muslimskému tajemníkovi řekl: „Je to pro tvého vládce velké požehnání. Nechť přijde Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit.“

Text 177: „Musím však zdůraznit, aby přišel beze zbraní. Může si s sebou přivést pĕt nebo sedm služebníků.“

Text 178: Tajemník se vrátil k muslimskému vládci a sdĕlil mu, co je nového. Muslimský vládce se pak oblékl jako hinduista a vydal se navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 179: Jakmile muslimský vládce zdálky uvidĕl Śrī Caitanyu Mahāprabhua, padl na zem, aby se poklonil. Do očí se mu nahrnuly slzy a extatické pocity ho naplnily blažeností.

Text 180: Mahā-pātra s velkou úctou přivedl muslimského vládce ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Vládce pak před Ním stál se sepjatýma rukama a zpíval svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 181: Potom se vládce pokornĕ zeptal: „Proč jsem se narodil v rodinĕ muslimů? Toto zrození je považováno za nízké. Proč mi svrchovaná Prozřetelnost neumožnila zrození v hinduistické rodinĕ?“

Text 182: „Kdybych se býval narodil v rodinĕ hinduistů, bylo by pro mĕ snadné zůstat v blízkosti Tvých lotosových nohou. Nyní je moje tĕlo k ničemu, a tak si přeji okamžitĕ zemřít.“

Text 183: Když mahā-pātra slyšel vládcova pokorná slova, zaplavila ho blaženost. Uchopil nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a začal pronášet následující modlitby.

Text 184: „I caṇḍāla, nejnižší z lidí, může být očištĕn pouhým zaslechnutím Tvého svatého jména. A tato podmínĕná duše se teď s Tebou mohla osobnĕ setkat.“

Text 185: „Není se co divit, že tento muslimský vládce dosáhl takových výsledků. To vše je možné, když Tĕ človĕk jen zahlédne.“

Text 186: „  ,Co říci o duchovním pokroku osob, které vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář, když dokonce i človĕk narozený v rodinĕ pojídačů psů je okamžitĕ uschopnĕn provádĕt védské obĕti, pokud jen jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Ho opĕvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Nĕho pouze vzpomíná!̀  “

Text 187: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom na muslimského vládce milostivĕ pohlédl. Povzbudil ho a požádal, aby zpíval svatá jména „Kṛṣṇa“ a „Hari“.

Text 188: Muslimský vládce pak řekl: „Když jsi mĕ tak milostivĕ přijal, dej mi prosím nĕjaký pokyn, abych Ti mohl nĕjak sloužit.“

Text 189: Muslimský vládce se potom modlil o osvobození od neomezených hříšných reakcí, kterých v minulosti nabyl svou závistí vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům a zabíjením krav.

Text 190: Mukunda Datta tehdy muslimskému vládci řekl: „Můj drahý pane, prosím poslouchej. Śrī Caitanya Mahāprabhu si přeje jít ke Ganze.“

Text 191: „Poskytni Mu prosím veškerou pomoc, aby tam mohl jít. To je tvůj první velký pokyn, a pokud ho dokážeš splnit, prokážeš tím velkou službu.“

Text 192: Muslimský vládce potom přednesl modlitby u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua i všech Jeho oddaných. Pak odešel, naplnĕný radostí.

Text 193: Než vládce odešel, mahā-pātra ho obejmul a dal mu různé dárky. Tak se s ním spřátelil.

Text 194: Nadcházejícího rána vládce poslal svého tajemníka a mnoho hezky ozdobených lodí, aby převezl Śrī Caitanyu Mahāprabhua na druhý břeh řeky.

Text 195: Mahā-pātra se přeplavil přes řeku se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Na druhém břehu Pána osobnĕ přijal muslimský vládce a uctíval Jeho lotosové nohy.

Text 196: Jedna z lodí byla novĕ postavená a mĕla uprostřed paluby kajutu. Na tuto loď uvedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Jeho společníky.

Text 197: Nakonec se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozloučil i s mahā-pātrou. Ten stál na břehu, a jak sledoval loď, dal se do pláče.

Text 198: Muslimský vládce pak Śrī Caitanyu Mahāprabhua osobnĕ doprovázel. Kvůli pirátům vzal ještĕ deset lodí plných vojáků.

Text 199: Muslimský vládce doprovázel Śrī Caitanyu Mahāprabhua skrze Mantréšvar. Toto místo bylo kvůli pirátům velmi nebezpečné. Vzal Pána až k místu zvanému Pičhalda nedaleko Mantréšvaru.

Text 200: Finally Śrī Caitanya Mahāprabhu bade the governor farewell. The intense ecstatic love exhibited by the governor cannot be described.

Text 201: Veškeré zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou neobyčejné. Každý, kdo o Jeho činnostech naslouchá, se proslaví a jeho život bude dokonalý.

Text 202: Pán nakonec doplul do Pániháti a jako výraz zvláštní milosti dal kapitánovi lodi jeden ze svých odĕvů.

Text 203: Místo zvané Pániháti leželo na břehu Gangy. Když se dozvĕdĕli, že připlul Śrī Caitanya Mahāprabhu, sebĕhli se tam všemožní lidé a shromáždili se na břehu i ve vodĕ.

Text 204: Nakonec Śrī Caitanyu Mahāprabhua odvedl Rāghava Paṇḍita. Na cestĕ byly davy lidí a Pán se dostal do domu Rāghavy Paṇḍita jen s velkými obtížemi.

Text 205: V domĕ Rāghavy Paṇḍita zůstal Pán pouze jeden den. Další den ráno odešel do Kumárhatty, kde žil Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 206: Z domu Śrīvāse Ṭhākura šel Pán do domu Śivānandy Seny a potom do domu Vāsudevy Datty.

Text 207:
Pán zůstal nĕjakou dobu v domĕ Vidyā-vācaspatiho, ale potom kvůli davům lidí odešel do Kuliji.
 

Text 208: Bĕhem Pánova pobytu v domĕ Mādhavy dāse Ho přišlo navštívit mnoho set tisíc lidí.

Text 209: Pán tam zůstal po sedm dní a osvobodil nejrůznĕjší rouhače a hříšníky.

Text 210: Po opuštĕní Kuliji Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil dům Advaity Ācāryi v Šántipuru. Tam se s Ním setkala Jeho matka Śacīmātā, a tak se jí ulevilo od velkého soužení.

Text 211: Potom Pán navštívil vesnici jménem Rámakéli a místo zvané Kánái Nátašála, odkud se vrátil zpĕt do Šántipuru.

Text 212: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal deset dní v Šántipuru. To již obšírnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.

Text 213: Já tyto události vyprávĕt nebudu, protože je již popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Není třeba opakovat to samé, protože by to neomezenĕ zvĕtšovalo rozsah této knihy.

Text 214-215: Tyto příbĕhy vyprávĕjí o tom, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu potkal bratry Rūpu a Sanātanu a jak Nṛsiṁhānanda zdobil cestu. Stručnĕ jsem je již popsal dříve, a proto je zde nebudu opakovat.

Text 216: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Šántipuru, přišel Ho navštívit Raghunātha dāsa.

Text 217: Dva bratři, kteří se jmenovali Hiraṇya a Govardhana a žili v Saptagrámu, mĕli roční příjem 1 200 000 rupií.

Text 218: Hiraṇya Majumadāra i Govardhana Majumadāra byli nesmírnĕ bohatí a velkomyslní. Vyznačovali se dobrým chováním a oddaností brāhmaṇské kultuře. Náleželi k aristokratické rodinĕ a vynikali mezi zbožnými lidmi.

Text 219: Prakticky všichni brāhmaṇové pobývající v Nadii záviseli na milodarech Hiraṇyi a Govardhana, kteří jim dávali peníze, půdu a vesnice.

Text 220: Nīlāmbara Cakravartī, the grandfather of Śrī Caitanya Mahāprabhu, was much worshiped by the two brothers, but Nīlāmbara Cakravartī used to treat them as his own brothers.

Text 221: Oba dříve prokázali mnoho služeb Miśrovi Purandarovi, otci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a Pán je proto dobře znal.

Text 222: Raghunātha dāsa byl synem Govardhana Majumadāry. Už od dĕtství se nezajímal o hmotný požitek.

Text 223: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po přijetí sannyāsu vrátil do Šántipuru, a tam se s Ním Raghunātha dāsa setkal.

Text 224: Když Raghunātha dāsa přišel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, padl v extázi lásky k Jeho lotosovým nohám. Pán mu projevil milost tím, že se ho svýma nohama dotkl.

Text 225: Govardhana, otec Raghunātha dāse, vždy prokazoval mnoho služby Advaitovi Ācāryovi. Advaita Ācārya byl proto s celou jejich rodinou velmi spokojený.

Text 226: Advaita Ācārya dával Raghunāthovi dāsovi po dobu jeho pobytu zbytky Pánova jídla. Raghunātha dāsa tak pĕt až sedm dní sloužil Pánovým lotosovým nohám.

Text 227: Śrī Caitanya Mahāprabhu se pak s Raghunāthem dāsem rozloučil a vrátil se do Džagannáth Purí. Raghunātha dāsa po návratu domů šílel extází lásky.

Text 228: Raghunātha dāsa se opakovanĕ pokoušel o útĕk do Džagannáth Purí, ale jeho otec ho pokaždé svázal a přivedl zpĕt.

Text 229: Otec dokonce najal pĕt strážců, aby ho ve dne v noci hlídali. O jeho pohodlí dbali čtyři osobní služebníci a dva brāhmaṇové mu vařili.

Text 230: Raghunātha dāse tak neustále hlídalo jedenáct lidí. Proto nemohl odejít do Džagannáth Purí, a byl tudíž nesmírnĕ zkroušený.

Text 231: Jakmile se Raghunātha dāsa dozvĕdĕl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do Šántipuru, přednesl svému otci žádost.

Text 232: Raghunātha dāsa svého otce prosil: „Dovol mi prosím jít spatřit lotosové nohy Pána. Jestliže mi to nedovolíš, můj život nezůstane v tomto tĕle.“

Text 233: Otec Raghunātha dāse s prosbou souhlasil. Dal mu s sebou mnoho služebníků i různých vĕcí a požádal ho, aby se po návštĕvĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua brzy vrátil.

Text 234: Sedm dní se Raghunātha dāsa v Šántipuru sdružoval se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Bĕhem tĕch dní a nocí se mu hlavou honily následující myšlenky.

Text 235: Raghunātha uvažoval: „Jak se mám vysvobodit z rukou tĕch hlídačů? Jak to udĕlat, abych mohl jít se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem do Níláčaly?“

Text 236: Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševĕdoucí, a proto vĕdĕl, na co Raghunātha dāsa myslí. Slovy plnými nadĕje mu proto dal následující pokyn.

Text 237: „Buď trpĕlivý a vrať se domů. Nebuď blázen. Postupnĕ překonáš oceán hmotné existence.“

Text 238: „Nemĕl by sis hrát na oddaného a umĕle si odříkat. Prozatím si vhodným způsobem užívej hmotného svĕta, ale nepřipoutej se k nĕmu.“

Text 239: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „V srdci si udržuj velkou víru, ale navenek se chovej jako obyčejný človĕk. Tak s tebou bude Kṛṣṇa brzy spokojen a vysvobodí tĕ ze spárů māyi.“

Text 240: „Až se po návštĕvĕ Vrindávanu vrátím do Džagannáth Purí, můžeš Mĕ tam navštívit. Do té doby můžeš přemýšlet nad nĕjakou záminkou, jak uniknout.“

Text 241: „Kṛṣṇa ti pak vyjeví, jaké prostředky použít. Toho, kdo má Kṛṣṇovu milost, nemůže nikdo zastavit.“

Text 242: Takto se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozloučil s Raghunāthem dāsem, a ten se vrátil domů a jednal přesnĕ tak, jak mu Pán řekl.

Text 243: Po návratu domů Raghunātha dāsa zanechal pobláznĕnosti i umĕlého vnĕjšího odříkání a s odpoutaností se vĕnoval svým povinnostem hospodáře.

Text 244: Když otec i matka Raghunātha dāse vidĕli, že se jejich syn chová jako hospodář, udĕlalo jim to velkou radost. Polevili proto ve svém dohledu.

Text 245-246: V Šántipuru mezitím Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil všechny své oddané v čele s Advaitou Ācāryou a Nityānandou Prabhuem, každého z nich obejmul a požádal je o svolení k návratu do Džagannáth Purí.

Text 247: Protože se už se všemi setkal v Šántipuru, požádal je, aby tento rok nechodili do Džagannáth Purí.

Text 248: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Určitĕ půjdu z Džagannáth Purí do Vrindávanu. Pokud Mi to všichni dovolíte, bez nesnází se sem opĕt vrátím.“

Text 249: Śrī Caitanya Mahāprabhu uchopil nohy své matky a s velkou pokorou ji požádal o svolení. Tak Mu dala svůj souhlas k cestĕ do Vrindávanu.

Text 250: Śrīmatī Śacīdevī byla poslána zpátky do Navadvípu a Pán se vydal se svými oddanými do Džagannáth Purí neboli Níládri.

Text 251: Oddaní, kteří Śrī Caitanyu Mahāprabhua doprovázeli, Mu cestou do Níláčaly, Džagannáth Purí, všemožnĕ sloužili. Tak se Pán s velkou radostí vrátil.

Text 252: Po příchodu do Džagannáth Purí navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu Pánův chrám. Mĕstem se hned rozšířila zpráva, že je zase zpátky.

Text 253: Všichni oddaní pak přišli, aby se s Pánem šťastnĕ setkali. Pán každého obejmul ve velké extázi lásky.

Text 254: Se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem se přivítali Kāśī Miśra, Rāmānanda Rāya, Pradyumna, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, Vāṇīnātha Rāya, Śikhi Māhiti a všichni ostatní oddaní.

Text 255: Přišel také Gadādhara Paṇḍita a setkal se s Pánem. Śrī Caitanya Mahāprabhu potom před všemi oddanými promluvil následovnĕ.

Text 256: „Rozhodl jsem se jít do Vrindávanu přes Bengálsko, abych vidĕl svou matku a řeku Gangu.“

Text 257: „Šel jsem tedy do Bengálska, ale následovaly Mne tisíce oddaných.“

Text 258: „Mnoho set tisíc lidí se na Mne ze zvĕdavosti přicházelo podívat a Já jsem kvůli tomu velkému davu nemohl volnĕ cestovat.“

Text 259: „Vždyť ten dav byl tak velký, že dům, ve kterém jsem přebýval, i zeď okolo jeho pozemku byly zničeny, a kamkoliv jsem se podíval, všude jsem vidĕl jen obrovské davy.“

Text 260: „S velkými nesnázemi jsem se dostal do vesnice Rámakéli, kde jsem potkal dva bratry se jmény Rūpa a Sanātana.

Text 261: „Tito dva bratři jsou velcí oddaní a vhodní příjemci Kṛṣṇovy milosti, ale v bĕžném životĕ jsou to vládní úředníci, královi ministři.“

Text 262: „Śrīla Rūpa a Sanātana jsou velmi zkušení, co se týče vzdĕlání, oddané služby, inteligence i moci, a přesto se považují za podřadnĕjší než tráva na ulici.“

Text 263-264: „Z pokory tĕchto dvou bratrů by se i kámen roztekl. Byl jsem s jejich chováním velmi spokojený, a tak jsem jim řekl: ,I když jste oba velmi vznešení, považujete se za nízké, a Kṛṣṇa vás proto velmi brzy osvobodí.̀  “

Text 265-266: „Poté, co jsem k nim takto promluvil, jsem se s nimi rozloučil. Když jsem odcházel, Sanātana Mi řekl: ,Není správné, aby človĕka do Vrindávanu doprovázel tisícihlavý zástup.̀  “

Text 267: „I když jsem to slyšel, nevĕnoval jsem tomu pozornost a ráno jsem odešel do Kánái Nátašály.“

Text 268: „V noci jsem však o tom, co Mi řekl Sanātana, přemýšlel.“

Text 269: „Došel jsem k závĕru, že to, co Sanātana řekl, byla pravda. Rozhodnĕ Mĕ následoval velký dav, a když ho lidé uvidí, zajisté Mĕ budou kritizovat a říkat: ,Zde je další podvodník.̀  “

Text 270: „Začal jsem uvažovat o tom, že Vrindávan je osamĕlé místo. Je nedostupné a je velmi tĕžké se tam dostat. Rozhodl jsem se proto jít tam sám nebo nanejvýš v doprovodu jedné osoby.“

Text 271: „Mādhavendra Purī šel do Vrindávanu sám a Kṛṣṇa se mu tam přímo zjevil pod záminkou darování mléka.“

Text 272: „Potom jsem pochopil, že jsem putoval do Vrindávanu jako kouzelník se svým představením, což jistĕ není správné. Do Vrindávanu by nikdo nemĕl chodit v doprovodu tolika lidí.“

Text 273: „Rozhodl jsem se tedy, že půjdu sám nebo nanejvýš s jedním služebníkem. Tak bude Má cesta do Vrindávanu krásná.“

Text 274: „Pomyslel jsem si: ,Místo, abych šel do Vrindávanu sám, jdu v doprovodu vojáků a za dunĕní bubnů.̀  “

Text 275: „Řekl jsem si proto ,Styď se!̀ a velmi rozrušený jsem se vrátil ke břehům Gangy.“

Text 276: „Všechny oddané jsem tehdy nechal tam a vzal s sebou pouze pĕt nebo šest osob.“

Text 277: „Nyní si přeji, abyste Mi laskavĕ dali dobrou radu. Řeknĕte Mi, jak se bez překážek dostanu do Vrindávanu.“

Text 278: „Gadādhara Paṇḍita jsem nechal zde a jeho to nesmírnĕ mrzelo. To je důvod, proč jsem nemohl jít do Vrindávanu.“

Text 279: Gadādhara Paṇḍita povzbudila slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua a upadl do extáze lásky. Okamžitĕ uchopil lotosové nohy Pána a s velkou pokorou promluvil.

Text 280: Gadādhara Paṇḍita řekl: „Kdekoliv jsi Ty, tam je Vrindávan, řeka Jamuna, řeka Ganga i všechna ostatní poutní místa.“

Text 281: „I když je Vrindávan všude, kde jsi Ty, přesto půjdeš do Vrindávanu, jen abys poučil lidstvo. Udĕláš to, co budeš považovat za nejlepší.“

Text 282: Gadādhara Paṇḍita využil této příležitosti a řekl: „Právĕ začínají čtyři mĕsíce období dešťů. Mĕl bys je proto strávit v Džagannáth Purí.“

Text 283: „Po tĕchto čtyřech mĕsících můžeš udĕlat, co uznáš za vhodné. Ve skutečnosti Ti nikdo nezabrání v tom, abys odešel, či zůstal.“

Text 284: Když oddaní shromáždĕní u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyslechli tento výrok, řekli, že Gadādhara Paṇḍita správnĕ přednesl jejich touhu.

Text 285: Śrī Caitanya Mahāprabhu na žádost všech oddaných souhlasil, že čtyři mĕsíce zůstane v Džagannáth Purí. Jakmile to uslyšel král Pratāparudra, mĕl velkou radost.

Text 286: Ten den Gadādhara Paṇḍita pozval Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Pán u nĕho spolu s ostatními oddanými poobĕdval.

Text 287: Pro žádnou obyčejnou živou bytost není možné, aby popsala, s jakou láskou Gadādhara Paṇḍita jídla nabízel nebo jak Śrī Caitanya Mahāprabhu toto jídlo vychutnával.

Text 288: Takto provádí Śrī Caitanya Mahāprabhu své nekonečné, bezmezné zábavy. Nĕjak jsem je v krátkosti popsal, ale popsat je obšírnĕ není možné.

Text 289: I když Pán Anantadeva neustále popisuje Pánovy zábavy tisíci svých úst, nemůže se dobrat konce ani jedné z nich.

Text 290: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.