Text 135
kṛṣṇāṅga-mādhurya — sindhu, sumadhura mukha — indu,
ati-madhu smita — sukiraṇe
e-tine lāgila mana, lobhe kare āsvādana,
śloka paḍe svahasta-cālane
kṛṣṇa-aṅga – Kṛṣṇova transcendentálního tĕla; mādhurya – sladkosti; sindhu – oceán; su-madhura – přesladká; mukha – tvář; indu – jako mĕsíc v úplňku; ati-madhu – neobyčejnĕ sladký; smita – úsmĕv; su-kiraṇe – paprsek mĕsíčního svĕtla; e-tine – tyto tři; lāgila mana – přitahovaly mysl; lobhe – s vĕtší a vĕtší dychtivostí; kare āsvādana – vychutnával si; śloka paḍe – recituje verš; sva-hasta-cālane – pohybující rukou.
„Transcendentální podoba Pána Śrī Kṛṣṇy se přirovnává k oceánu. Zvláštĕ krásným výjevem je mĕsíc nad tímto oceánem – tvář Śrī Kṛṣṇy – a ještĕ neobyčejnĕjším výjevem je Jeho úsmĕv, který je sladší než sladkost a připomíná zářící paprsky mĕsíčního svitu.“ Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu hovořil o tĕchto vĕcech se Sanātanou Gosvāmīm, v mysli se Mu začala vybavovat jedna vĕc za druhou. V extázi máchal rukama a přednesl jeden verš.