Text 132
sūtrera mukhya artha nā karaha vyākhyāna
kalpanārthe tumi tāhā kara ācchādana
sūtrera – sūter; mukhya – přímé; artha – významy; nā – ne; karaha – podáváš; vyākhyāna – vysvĕtlení; kalpanā-arthe – kvůli vymyšlenému významu; tumi – ty; tāhā – toho; kara – činíš; ācchādana – zahalování.
„Ty nevysvĕtluješ přímý význam Brahma-sūter. Spíše to vypadá, že se snažíš jejich skutečný význam zastřít.“
Toto je příznačné pro všechny māyāvādī nebo ateisty, kteří vykládají význam védské literatury svým vlastním vymyšleným způsobem. Skutečným zámĕrem takových pošetilých lidí je podsouvat veškeré védské literatuře neosobní závĕr. Māyāvādští ateisté vykládají také Bhagavad-gītu. V každém verši Śrīmad Bhagavad-gīty je jasnĕ řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Vyāsadeva v každém verši říká: śrī-bhagavān uvāca – „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl“ nebo „Milostivý Pán pravil“. Je jasnĕ řečeno, že Milostivý Pán je Nejvyšší Osoba, ale māyāvādští ateisté se přesto snaží dokázat, že Absolutní Pravda je neosobní. Aby však mohli podat svoje falešné, vymyšlené významy, potřebují k tomu tolik slovních a gramatických kliček, až je to smĕšné. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto připomnĕl, že by nikdo nemĕl poslouchat māyāvādské komentáře k védské literatuře.