SLOKA 18
śvetadvīpa-patau cittaṁ
śuddhe dharma-maye mayi
dhārayañ chvetatāṁ yāti
ṣaḍ-ūrmi-rahito naraḥ
śveta-dvīpa — bílého ostrova, sídla Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua; patau — na Pána; cittam — vĕdomí; śuddhe — na zosobnĕní dobra; dharma-maye — na Nĕho, který vždy setrvává ve zbožnosti; mayi — na Mĕ; dhārayan — soustřeďující; śvetatām — čistou existenci; yāti — získává; ṣaṭ-ūrmi — šesti vln hmotného rozruchu; rahitaḥ — oproštĕná od; naraḥ — osoba.
Človĕk, který se soustředí na Mĕ jako na udržovatele náboženských zásad, zosobnĕní čistoty a Pána Śvetadvīpu, dosahuje čisté existence, v níž je oproštĕný od šesti vln hmotného rozruchu: hladu, žíznĕ, chřadnutí, smrti, smutku a klamu.
Nyní Pán začíná vysvĕtlovat postupy pro získání deseti druhotných mystických dokonalostí odvozených od kvalit přírody. V hmotném svĕtĕ Pán Viṣṇu, zde oslovený jako śvetadvīpa-pati, Pán Śvetadvīpu, ovládá hmotnou kvalitu dobra, a proto je nazván śuddha a dharma-maya, neboli zosobnĕní čistoty a zbožnosti. Uctíváním Pána Viṣṇua jako zosobnĕní hmotného dobra osoba získává hmotné požehnání, že ho nebudou rozrušovat tĕlesné nesnáze.