SLOKA 17
sṛjato me kṣitir vārbhiḥ
plāvyamānā rasāṁ gatā
athātra kim anuṣṭheyam
asmābhiḥ sarga-yojitaiḥ
yasyāhaṁ hṛdayād āsaṁ
sa īśo vidadhātu me
sṛjataḥ—během tvoření; me—mého; kṣitiḥ—Země; vārbhiḥ—vodou; plāvyamānā—zaplavena; rasām—vodní hlubina; gatā—potopená; atha—proto; atra—v této záležitosti; kim—co; anuṣṭheyam—je správné zkusit; asmābhiḥ—z našeho hlediska; sarga—tvoření; yojitaiḥ—zaměstnáni v; yasya—ten, z Jehož; aham—já; hṛdayāt—ze srdce; āsam—zrozený; saḥ—On; īśaḥ—Pán; vidadhātu—kéž dá pokyny; me—mně.
Brahmā uvažoval: Zatímco jsem se věnoval tvoření, Země byla zaplavena vodou a zmizela v hlubinách oceánu. Co můžeme dělat my, kteří jsme zaměstnáni tímto tvořením? Nejlépe bude, když se necháme vést Všemocným Pánem.
Oddaní Pána, kteří jsou všichni Jeho důvěrnými služebníky, jsou někdy při vykonávání svých příslušných povinností zmateni, ale nikdy se nenechají odradit. Plně Pánu důvěřují a On jim dláždí cestu pro úspěšné plnění jejich povinností.