SLOKA 19
sa ittham udvīkṣya tad-abja-nāla-
nāḍībhir antar-jalam āviveśa
nārvāg-gatas tat-khara-nāla-nāla-
nābhiṁ vicinvaṁs tad avindatājaḥ
saḥ—on (Brahmā); ittham—takto; udvīkṣya—uvažující; tat—ten; abja—lotos; nāla—stonek; nāḍībhiḥ—dutinou; antaḥ-jalam—ve vodě; āviveśa—vstoupil do; na—ne; arvāk-gataḥ—přestože vešel dovnitř; tat-khara-nāla—stonek lotosu; nāla—dutina; nābhim—pupku; vicinvan — velice myslící na; tat—to; avindata—chápal; ajaḥ—samozrozený.
Pán Brahmā, který takto uvažoval, vstoupil do vody dutinou ve stonku lotosu. Přestože však vešel do stonku a přiblížil se Viṣṇuovu pupku, nemohl nalézt žádný kořen.
Živá bytost se svojí vlastní snahou může k Pánovi přiblížit, ale bez Jeho milosti nedosáhne konečného cíle. Pána je možné pochopit jedině oddanou službou, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (18.55): bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ.