SLOKA 21
vidura uvāca
tasya śīla-nidheḥ sādhor
brahmaṇyasya mahātmanaḥ
rājñaḥ katham abhūd duṣṭā
prajā yad vimanā yayau
viduraḥ uvāca—Vidura řekl; tasya—jeho (Aṅgy); śīla-nidheḥ—pokladnice dobrých vlastností; sādhoḥ—světec; brahmaṇyasya—milovník bráhmanské kultury; mahātmanaḥ—velká duše; rājñaḥ—krále; katham—jak; abhūt—bylo; duṣṭā—špatný; prajā—syn; yat—kvůli kterému; vimanāḥ—lhostejný; yayau—odešel.
Vidura se otázal mudrce Maitreyi: Můj milý brāhmaṇo, král Aṅga byl velice ušlechtilý. Měl vznešený charakter; byl to světec a milovník bráhmanské kultury. Jak je možné, že ačkoliv byl tak velkou duší, dostal takového špatného syna, jako byl Vena, kvůli němuž lhostejně opustil své království?
V rodinném životě se očekává, že člověk bude šťastně žít se svým otcem, matkou, manželkou a dětmi, ale za určitých okolností se někdy z otce, matky, dítěte nebo manželky stává nepřítel. Cāṇakya Paṇḍita řekl, že otec je nepřítelem, je-li příliš zadlužený, matka, pokud se podruhé vdá, manželka, je-li příliš krásná, a syn, je-li hloupý darebák. Když se takto některý člen rodiny stane nepřítelem, je velice těžké pokračovat v rodinném životě a zůstat hospodářem. Takové situace v hmotném světě často vznikají. Proto musí muž podle tradice védské kultury opustit svoji rodinu hned poté, co dosáhne padesáti let, aby se po zbytek života mohl plně věnovat snaze nalézt vědomí Kṛṣṇy.