SLOKA 27
ṛtvija ūcuḥ
tattvaṁ na te vayam anañjana rudra-śāpāt
karmaṇy avagraha-dhiyo bhagavan vidāmaḥ
dharmopalakṣaṇam idaṁ trivṛd adhvarākhyaṁ
jñātaṁ yad-artham adhidaivam ado vyavasthāḥ
ṛtvijaḥ—kněží; ūcuḥ—řekli; tattvam—pravda; na—ne; te—Tebe, Pane; vayam—my všichni; anañjana—bez hmotného znečištění; rudra — Pán Śiva; śāpāt—jeho kletbou; karmaṇi—k plodonosným činnostem; avagraha—příliš připoutaní; dhiyaḥ—takové inteligence; bhagavan — ó Pane; vidāmaḥ—víš; dharma—náboženství; upalakṣaṇam—představované; idam—to; tri-vṛt—tři části védského poznání; adhvara—oběť; ākhyam—jménem; jñātam—známe; yat—to; artham—za účelem; adhidaivam—uctívání polobohů; adaḥ—toto; vyavasthāḥ—uspořádání.
Kněží Pána oslovili: Ó Pane, Jenž jsi transcendentální hmotnému znečištění, kletba, kterou na nás uvalili stoupenci Pána Śivy, způsobila, že jsme přilnuli k plodonosným činnostem. Jsme tudíž pokleslé duše, zapletené do příkazů tří částí Ved pod záminkou provádění obřadů ve jménu yajñi, a nevíme o Tobě vůbec nic. Víme jen, že jsi to Ty, kdo zařídil, aby polobozi dostali svůj podíl.
Vedy jsou traiguṇya-viṣayā vedāḥ (Bg.2.45). Náruživí studenti Ved velice lpí na védských obřadech — tito veda-vādīni proto nemohou porozumět tomu, že konečným cílem Ved je pochopit Pána Kṛṣṇu, Viṣṇua. Mohou Ho pochopit jen ti, kdo transcendovali védská lákadla na úrovni tří kvalit, neboť Kṛṣṇa není nikdy poznamenaný hmotnými kvalitami. Z tohoto důvodu je Pán Viṣṇu osloven jako anañjana — nedotčený hmotným znečištěním. V Bhagavad-gītě (2.42) Kṛṣṇa odsuzuje nevyzrálé znalce Ved těmito slovy:
yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ
pravadanty avipaścitaḥ
veda-vāda-ratāḥ pārtha
nānyad astīti vādinaḥ
“Lidé s chabými znalostmi jsou velmi připoutáni ke květnatým slovům Ved a tvrdí, že nic víc ani neexistuje.”