SLOKA 16
sotsṛjya dhairyaṁ vilalāpa śoka-
dāvāgninā dāva-lateva bālā
vākyaṁ sapatnyāḥ smaratī saroja-
śriyā dṛśā bāṣpa-kalām uvāha
sā—ona; utsṛjya—pozbyla; dhairyam—trpělivosti; vilalāpa—naříkala; śoka-dāva-agninā—v plamenech smutku; dāva-latā iva—jako spálené listy; bālā—žena; vākyam—slova; sa-patnyāḥ—vyslovená její spolumanželkou; smaratī—vzpomínala; saroja-śriyā—obličej půvabný jako lotos; dṛśā—pohledem; bāṣpa-kalām—s pláčem; uvāha—řekla.
Tato událost přesáhla meze její trpělivosti a Sunīti vzplanula, jako kdyby se ocitla v lesním požáru. Horoucně naříkala a ve svém zármutku vypadala jako spálený list. Když si připomínala slova své spolumanželky, její jasný lotosový obličej zaplavily slzy. V tomto rozpoložení začala hovořit.
Bědující člověk se cítí jako list spálený v lesním požáru. Sunīti byla právě v takovém stavu. Její obličej, krásný jako lotosový květ, vyschl vlivem požáru způsobeného ostrými slovy její spolumanželky.