KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Jaḍa Bharata poučuje krále Rahūgaṇu
V této kapitole brāhmaṇa Jaḍa Bharata podrobně poučuje Mahārāje Rahūgaṇu. Říká mu: “Nejsi nijak zvlášť zkušený, a přesto se vydáváš za učence, neboť jsi velice pyšný na své poznání. Ten, kdo je skutečně na transcendentální úrovni, se nestará o společenské chování, které si vyžaduje za oběť duchovní pokrok. Společenské chování patří do oblasti karma-kāṇḍy, hmotného prospěchu. Takovými činnostmi nemůže nikdo duchovně pokročit. Podmíněná duše vždy podléhá kvalitám hmotné přírody, a proto se zajímá pouze o hmotný zisk a příznivé či nepříznivé hmotné věci. Mysl, která je vůdcem smyslů, je tedy život za životem pohroužená v hmotných činnostech. Kvůli tomu živá bytost znovu a znovu dostává různé druhy těl a trpí v neblahých hmotných podmínkách. Společenské chování se utváří na základě mentálních výmyslů. Ten, jehož mysl je pohroužená v těchto činnostech, zůstane určitě podmíněný v hmotném světě. Podle různých názorů existuje jedenáct či dvanáct mentálních činností, které lze transformovat ve stovky a tisíce. Člověk, který si není vědom Kṛṣṇy, je v područí všech těchto mentálních výmyslů, a podléhá tedy hmotné energii. Živá bytost, jež je osvobozená od mentálních výmyslů, dosahuje úrovně čisté duše, zbavené hmotného znečištění. Existují dva druhy živých bytostí — jīvātmā a paramātmā, individuální duše a Nejvyšší Duše. Tato Nejvyšší Duše je ve Své konečné realizaci Pán Vāsudeva, Kṛṣṇa. Vstupuje do srdce každého a ovládá živou bytost při jejím různém jednání. Vāsudeva je tedy nejvyšším útočištěm všech živých bytostí. Pochopit Nejvyšší Duši a své postavení ve vztahu k Pánu může ten, kdo se zcela zbavil nežádoucí společnosti obyčejných lidí. Tak se člověk může stát způsobilým k překonání oceánu nevědomosti. Příčinou podmíněného života je připoutanost k vnější energii. Člověk musí tyto mentální výmysly přemoci; dokud je nepřemůže, nikdy se nezbaví hmotné úzkosti. Přestože mentální výmysly nemají žádnou hodnotu, jejich vliv nelze podceňovat. Nikdo by neměl zanedbat ovládání mysli. Zanedbá-li je, mysl se stane tak mocnou, že její majitel okamžitě zapomene na své skutečné postavení. Jakmile živá bytost zapomene, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy a že služba Kṛṣṇovi je jejím jediným zaměstnáním, hmotná příroda ji odsoudí k tomu, aby sloužila smyslovým předmětům. Mentální výmysly je třeba zabít mečem v podobě služby Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a Jeho oddanému (guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja).”
SLOKA 1: Brāhmaṇa Jaḍa Bharata řekl: Můj milý králi, přestože jsi zcela nezkušený, snažíš se mluvit jako velice zkušený člověk. Nelze tě tedy považovat za zkušeného. Zkušený člověk neprohlašuje to co ty o vztahu mezi pánem a služebníkem či o hmotných bolestech a radostech. To jsou pouze vnější činnosti. Žádný pokročilý, zkušený člověk, který zvažuje Absolutní Pravdu, takto nemluví.
SLOKA 2: Můj milý králi, rozpravy o vztahu mezi pánem a služebníkem, králem a poddaným a podobně jsou pouhými hovory o hmotných činnostech. Lidé, kteří se zajímají o hmotné jednání vyložené ve Vedách, jsou zabráni do vykonávání hmotných obětí a vkládají víru do svých hmotných činností. U takových lidí se duchovní pokrok rozhodně nemůže projevit.
SLOKA 3: O snu člověk automaticky ví, že byl iluzorní a nedůležitý, a stejně tak si nakonec uvědomí, že hmotné štěstí v tomto či v příštím životě, na této či na nějaké vyšší planetě, je zanedbatelné. Když toto realizuje, nebudou mu Vedy pro získání přímého poznání pravdy stačit, přestože jsou jedinečným pramenem.
SLOKA 4: Dokud je mysl živé bytosti znečištěná třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí), je jako nezávislý, neovládaný slon a s pomocí smyslů pouze zvětšuje rozsah svých zbožných a bezbožných činností. Výsledkem je, že živá bytost zůstává v hmotném světě, aby si užívala radostí a trpěla bolestmi, což povstává z hmotného jednání.
SLOKA 5: Jelikož je mysl pohroužená v touhách po zbožném a bezbožném jednání, přirozeně podléhá proměnám chtíče a hněvu, a proto ji přitahuje hmotný smyslový požitek. Je tedy řízena kvalitami dobra, vášně a nevědomosti. Existuje jedenáct smyslů a pět hmotných prvků, a z těchto šestnácti složek je mysl tou hlavní. To ona způsobuje zrození v různých druzích těl — polobohů, lidských bytostí, zvířat a ptáků. Podle toho, zda se mysl nachází na vyšší či nižší úrovni, přijímá vyšší či nižší hmotné tělo.
SLOKA 6: Materialistická mysl zahaluje duši živé bytosti a přenáší ji do různých životních druhů. To se nazývá pokračující hmotná existence. Živá bytost kvůli mysli trpí hmotným neštěstím nebo si užívá hmotného štěstí. Mysl, která je takto ovlivněna iluzí, vytváří další zbožné a bezbožné činnosti a jejich karmu, a tak se duše stává podmíněnou.
SLOKA 7: Mysl nutí podmíněnou duši v tomto hmotném světě putovat různými životními druhy, a živá bytost tak prožívá světské události v různých podobách — jako člověk či polobůh, tlustý či hubený a tak dále. Učenci říkají, že mysl je příčinou tělesného vzhledu, spoutanosti a osvobození.
SLOKA 8: Když se mysl živé bytosti pohrouží do smyslového požitku hmotného světa, způsobuje podmíněný život a utrpení v hmotné existenci. Jakmile se však od hmotného požitku odpoutá, stane se příčinou osvobození. Když plamen spaluje knot nesprávným způsobem, lampa zčerná, ale když je lampa plná ghí a hoří správně, dává jasné světlo. Je-li mysl pohroužená v hmotném smyslovém požitku, způsobuje utrpení, a je-li od něho odpoutaná, září původním jasem vědomí Kṛṣṇy.
SLOKA 9: Existuje pět činných smyslů, pět poznávacích smyslů a dále je tu falešné ego. To vše představuje jedenáct oblastí působení mysli. Ó hrdino, předměty smyslového vnímání (jako je zvuk a dotek), činnosti orgánů (jako je vyměšování) a různé druhy těl, společnosti, přátelství a osobnosti považují učenci za pole činností pro funkce mysli.
SLOKA 10: Zvuk, dotek, podoba, chuť a vůně jsou předměty vnímání pěti poznávacích smyslů. Řeč, dotek, pohyb, vyměšování a pohlavní styk jsou funkce činných smyslů. Kromě toho existuje ještě další pojetí, na základě kterého si živá bytost myslí: “Toto je mé tělo, má společnost, má rodina, můj národ,” a tak dále. Tato jedenáctá funkce, která náleží mysli, se nazývá falešné ego. Podle některých filozofů se jedná o dvanáctou funkci a jejím polem činností je tělo.
SLOKA 11: Fyzické prvky, příroda jakožto původní příčina, prostředí, osud a prvek času — to vše jsou hmotné příčiny. Jedenáct funkcí se po vzrušení těmito hmotnými příčinami mění na stovky, potom na tisíce a potom na milióny funkcí. K těmto proměnám však nedochází automaticky, vzájemnou kombinací — všechny podléhají řízení Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 12: V mysli individuální duše, která postrádá vědomí Kṛṣṇy, vytváří vnější energie mnoho nápadů a činností. Ty existují již od nepaměti. Někdy jsou projevené — ve stavu bdění a snění — ale během hlubokého spánku (nevědomí) či tranzu zmizí. Ten, kdo je osvobozený již v tomto životě (jīvan-mukta), to vše zřetelně vidí.
SLOKA 13-14:
Kṣetrajña může být dvojího druhu — živá bytost, jak bylo uvedeno výše, a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je popsán takto: Je všeprostupující příčinou stvoření. Je plný Sám v Sobě a nezávisí na druhých. Lze Ho vnímat nasloucháním a přímým vnímáním. Vydává Svou vlastní záři a nezakouší zrození, smrt, stáří ani nemoc. Je vládcem všech polobohů počínaje Pánem Brahmou. Nazývá se Nārāyaṇa a je útočištěm živých bytostí po zničení hmotného světa. Oplývá v plné míře všemi vznešenými vlastnostmi a vše hmotné spočívá v Něm; proto je známý jako Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství. Prostřednictvím Své vlastní energie je přítomný v srdcích všech živých bytostí, stejně jako se vzduch či životní síla nachází v tělech všech tvorů, pohyblivých i nehybných. Tímto způsobem ovládá tělo. Ve Svém částečném aspektu vstupuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, do všech těl a ovládá je.
SLOKA 15: Můj milý králi Rahūgaṇo, dokud podmíněná duše přijímá hmotné tělo a nezbaví se znečištění hmotným požitkem, dokud nepřemůže šest nepřátel a nedospěje na úroveň seberealizace probuzením svého duchovního poznání — do té doby musí bloudit různými místy a různými životními druhy v tomto hmotném světě.
SLOKA 16: Mysl jakožto označení duše je příčinou všeho utrpení v hmotném světě. Dokud podmíněná živá bytost nezná tuto skutečnost, musí přijímat strastiplné podmínky hmotného těla a putovat v různých postaveních tímto vesmírem. Jelikož je mysl ovlivněna nemocí, nářkem, iluzí, připoutaností, chamtivostí a nepřátelstvím, vytváří pouta a falešný pocit důvěrnosti v rámci tohoto hmotného světa.
SLOKA 17: Tato neovládnutá mysl je největším nepřítelem živé bytosti. Pokud ji člověk zanedbá a nechá jí volnost, mysl bude čím dál mocnější a nakonec ho porazí. I když není skutečná, je velice silná a zahaluje přirozené postavení duše. Ó králi, snaž se prosím přemoci tuto mysl zbraní v podobě služby lotosovým nohám duchovního mistra a Nejvyšší Osobnosti Božství. Věnuj se tomu s velkou péčí.