KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Matka Pārvatī proklíná Citraketua
Sedmnáctá kapitola popisuje, jak Citraketu získal tělo asury, démona, kvůli tomu, že žertoval s Pánem Śivou. Zde je ve stručnosti její obsah:
Král Citraketu si poté, co osobně hovořil s Nejvyšší Osobností Božství, užíval ve svém letadle života s ženami z planety Vidyādharů. Začal létat meziplanetárním prostorem a společně s nimi opěvoval slávu Pána. Jednoho dne na svých cestách navštívil stinná loubí hory Sumeru, kde spatřil Pána Śivu objímajícího Pārvatī ve shromáždění Siddhů, Cāraṇů a velkých mudrců. Když Citraketu viděl Pána Śivu v této situaci, hlasitě se smál, a Pārvatī se na něho proto velice rozhněvala a proklela ho. Kvůli této kletbě se později zjevil jako démon Vṛtrāsura.
Citraketu však neměl z Pārvatina prokletí vůbec žádný strach a promluvil následovně: “Každý člen lidské společnosti prožívá štěstí a neštěstí podle svých minulých činů a takto putuje hmotným světem. Nikdo tedy není za své štěstí a neštěstí zodpovědný. Živá bytost v hmotném světě podléhá vlivu hmotné přírody, ale přesto se považuje za konatele všeho. V tomto světě, který tvoří vnější energie Nejvyššího Pána, je někdy prokleta a jindy obdařena přízní, a tak si někdy užívá na vyšších planetárních soustavách a jindy trpí na nižších. Všechny tyto podmínky jsou však na stejné úrovni, protože se nacházejí v hmotném světě. Existence žádné z nich není faktická, protože jsou všechny dočasné. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svrchovaným vládcem, neboť hmotný svět je stvořen, udržován a zničen pod Jeho dohledem, ale On přesto zůstává ke všem těmto proměnám hmotného světa probíhajícím v čase a prostoru neutrální. O tento hmotný svět se stará Jeho hmotná, vnější energie. Pán světu pomáhá tak, že vytváří podmínky pro živé bytosti, které v něm žijí.”
Když Citraketu mluvil, všichni členové velkého shromáždění, v němž byl přítomný Pán Śiva s Pārvatī, žasli. Pán Śiva pak začal hovořit o oddaných Nejvyššího Pána. Oddaný je neutrální v jakýchkoliv podmínkách—ať je na nebeských či pekelných planetách, osvobozený z hmotného světa či jím podmíněný, požehnaný štěstím či prožívající neštěstí. To vše jsou pouze duality vytvořené vnější energií. Pod jejím vlivem přijímá každá živá bytost hrubohmotné a jemnohmotné tělo a v tomto iluzorním postavení navenek trpí, přestože je nedílnou částí Nejvyššího Pána. Takzvaní polobozi se považují za nezávislé pány, a tak jsou připraveni o pochopení, že všechny živé bytosti jsou části Nejvyššího. Tuto kapitolu uzavírá oslava oddaného a Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 1: Śrīla Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co se Citraketu poklonil ve směru, kde Ananta, Nejvyšší Osobnost Božství, zmizel, začal cestovat meziplanetárním prostorem jako vládce Vidyādharů.
SLOKA 2-3: Citraketu, nejmocnější mystický yogī velebený velkými mudrci a světci a obyvateli Siddhaloky a Cāraṇaloky, putoval a radoval se ze života milióny let, s neubývající silou těla a smyslů. Cestoval údolími hory Sumeru, kde lze dokonale rozvinout různé druhy mystických sil. V těchto údolích si se ženami z Vidyādhara-loky užíval života opěvováním slávy Nejvyššího Pána, Hariho.
SLOKA 4-5: Jednou když král Citraketu cestoval meziplanetárním prostorem v oslnivě zářícím letadle, které mu daroval Pán Viṣṇu, uviděl Pána Śivu obklopeného Siddhy a Cāraṇy. Pán Śiva seděl ve shromáždění velkých světců a jednou rukou objímal Pārvatī, sedící na jeho klíně. Citraketu se hlasitě rozesmál a v doslechu Pārvatī pak promluvil.
SLOKA 6: Citraketu řekl: Pán Śiva, duchovní mistr lidstva, je nejlepší z živých bytostí, které přijaly hmotná těla. Je tím, kdo vyslovuje pravidla náboženství. Jak úžasné však je, že objímá svou manželku Pārvatī uprostřed shromáždění velkých světců.
SLOKA 7: Pán Śiva, který má spletené vlasy, nepochybně podstupuje tvrdou askezi. Je dokonce předsedou sněmu striktních následovníků védských zásad. Přesto sedí uprostřed světců s manželkou na klíně a objímá ji, jako by byl nestydatou, obyčejnou lidskou bytostí.
SLOKA 8: Obyčejní podmínění lidé obvykle objímají své manželky v ústraní a tam si užívají jejich společnosti. Jak je úžasné, že Pán Mahādeva — přestože je velkým mistrem askeze — veřejně objímá svou manželku ve shromáždění velkých světců.
SLOKA 9: Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, Pán Śiva—nejmocnější osobnost, jejíž poznání je nezměrné — se poté, co slyšel Citraketuova slova, pouze usmíval a neřekl ani slovo. Všichni členové shromáždění ho následovali a také mlčeli.
SLOKA 10: Citraketu neznal moc Pána Śivy a Pārvatī a ostře je kritizoval. Jeho výroky nebyly vůbec příjemné. Bohyně Pārvatī se nesmírně rozhněvala a promluvila k Citraketuovi, který si o sobě myslel, že je v ovládání smyslů lepší než Pán Śiva.
SLOKA 11: Bohyně Pārvatī řekla: Jen se podívejme — získal snad nyní tento povýšenec postavení, díky kterému může trestat nestoudné osoby, jako jsme my? Byl snad ustanovený vládcem, jenž třímá žezlo trestu? Je teď on jediným pánem všeho?
SLOKA 12: Běda, Pán Brahmā, který se narodil z lotosového květu, nezná zásady náboženství, a neznají je ani velcí světci, jako jsou Bhṛgu a Nārada, ani čtyři Kumārové v čele se Sanat-kumārou. Manu a Kapila je také zapomněli. Domnívám se, že to musí být důvod, proč se nesnažili zastavit Pána Śivu v jeho nesprávném chování.
SLOKA 13: Citraketu je nejnižší z kṣatriyů, protože se drze povyšuje nad Brahmu a další polobohy tím, že uráží Pána Śivu, o jehož lotosových nohách tito polobozi neustále meditují. Pán Śiva je zosobněním náboženství a duchovním mistrem celého světa, a Citraketu proto musí být potrestán.
SLOKA 14: Tento člověk je pyšný díky svým dosaženým úspěchům a myslí si: “Já jsem nejlepší.” Nezaslouží si dosáhnout útočiště lotosových nohou Pána Viṣṇua, které uctívají všichni světci, protože je drzý a považuje se za velice důležitého.
SLOKA 15: Můj milý, nestoudný synu, nyní se narodíš v nízké, hříšné rodině démonů, abys již nespáchal žádný další přestupek vůči vznešeným světcům tohoto světa.
SLOKA 16: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi Parīkṣite, když Pārvatī Citraketua proklela, sestoupil ze svého letadla, s velkou pokorou se před ní poklonil a dokonale ji uspokojil.
SLOKA 17: Citraketu řekl: Má drahá matko, se sepjatýma rukama přijímám tvé prokletí. Nevadí mi, protože štěstí a neštěstí udílejí každému polobozi jako výsledek jeho minulých činů.
SLOKA 18: Živá bytost, která je zmatena nevědomostí, putuje lesem tohoto hmotného světa a vždy a všude si užívá štěstí a neštěstí, jež pocházejí z jejích minulých činů. (Má drahá matko, za tuto událost tedy nelze vinit ani tebe, ani mě.)
SLOKA 19: Ani sama živá bytost, ani druzí (přátelé a nepřátelé) nejsou v tomto světě příčinou hmotného štěstí a neštěstí. Z naprosté nevědomosti však živá bytost považuje za příčinu právě sebe a ostatní.
SLOKA 20: Tento hmotný svět připomíná vlny neustále plynoucí řeky. Co je tedy prokletí a co je projev přízně? Co jsou nebeské a co pekelné planety? Co je ve skutečnosti štěstí a co je neštěstí? Vlny se valí neustále, a žádná z nich proto nemá věčné účinky.
SLOKA 21: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jeden. Aniž by byl ovlivněn podmínkami hmotného světa, tvoří Svou osobní energií všechny podmíněné duše. Živá bytost je kvůli svému znečištění hmotnou energií umístěna do nevědomosti, a tím do různých podmínek otroctví. Díky poznání někdy získá osvobození. V sattva-guṇě a rajo-guṇě jen podléhá štěstí a neštěstí.
SLOKA 22: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je rovnocenně nakloněn všem živým bytostem. Nikdo Mu proto není velice drahý a nikdo pro Něho není velký nepřítel; nikdo není Jeho přítelem a nikdo Jeho příbuzným. Jelikož je odpoutaný od hmotného světa, nemá zalíbení v takzvaném štěstí a necítí žádnou zášť k takzvanému neštěstí. Tyto dva pojmy — štěstí a neštěstí—jsou relativní. Pán je neustále šťastný, a neštěstí pro Něho tedy nepřipadá v úvahu.
SLOKA 23: Přestože Nejvyšší Pán není připoutaný k našemu štěstí a neštěstí, jež odpovídá karmě, a přestože nikdo není Jeho nepřítel či oblíbenec, prostřednictvím Své hmotné energie vytváří zbožné a bezbožné činnosti. Tak tvoří štěstí a neštěstí, příznivý a nepříznivý osud, otroctví a osvobození a také zrození a smrt, aby zajistil pokračování materialistického způsobu života.
SLOKA 24: Ó matko, jsi nyní zbytečně rozhněvaná, ale jelikož je všechno mé štěstí a neštěstí předurčené mými minulými činnostmi, nežádám, abych byl zbaven tvého prokletí. I když jsem neřekl nic špatného, nechť je mi prosím vše, co považuješ za špatné, odpuštěno.
SLOKA 25: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel, když Citraketu uspokojil Pána Śivu a jeho manželku Pārvatī, nastoupil do svého letadla a odletěl, provázen jejich pohledem. Když Śiva a Pārvatī viděli, že se nebojí, přestože slyšel prokletí, usmívali se v úžasu nad jeho chováním.
SLOKA 26: Poté Pán Śiva, který je velice mocný, oslovil v přítomnosti velkého mudrce Nārady, démonů, obyvatel Siddhaloky a svých osobních společníků svou manželku Pārvatī, zatímco všichni naslouchali.
SLOKA 27: Pán Śiva řekl: Má milá, krásná Pārvatī, viděla jsi, jak vznešení jsou vaiṣṇavové? Jsou to velké duše, neboť slouží služebníkům Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a nezajímají se o žádné hmotné štěstí.
SLOKA 28: Oddaní, kteří jsou zaměstnaní výhradně oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi, se nikdy nebojí žádných životních podmínek. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro ně znamenají jedno a totéž, neboť je zajímá pouze služba Pánu.
SLOKA 29: Živé bytosti jsou kvůli působení vnější energie Nejvyššího Pána podmíněné, když jsou ve styku s hmotnými těly. Duality v podobě štěstí a neštěstí, zrození a smrti, prokletí a projevů přízně jsou přirozené vedlejší produkty tohoto styku v hmotném světě.
SLOKA 30: Stejně jako člověk mylně považuje girlandu z květin za hada nebo prožívá štěstí a neštěstí ve snu, tak v hmotném světě kvůli nedostatku důkladného uvážení rozlišujeme mezi štěstím a neštěstím a považujeme jedno za dobré a druhé za špatné.
SLOKA 31: Ti, kdo oddaně slouží Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně vlastní dokonalé poznání a odpoutanost od tohoto hmotného světa. Takoví oddaní se proto nezajímají o takzvané štěstí nebo takzvané neštěstí v tomto světě.
SLOKA 32: Zábavy a osobnost Nejvyššího Pána nechápu ani já (Pán Śiva), ani Brahmā, Aśvinī-kumārové, Nārada či další velcí mudrci, kteří jsou Brahmovými syny. Nechápou je dokonce ani polobozi. I když jsme částmi Pána, považujeme se za nezávislé, samostatné vládce, a proto nemůžeme pochopit Jeho totožnost.
SLOKA 33: Nikdo Mu není velmi drahý a nikdo Mu není nepřítelem. Nikoho nemá za Svého příbuzného a nikdo Mu není cizí. Je ve skutečnosti duší duše všech živých bytostí. Je tedy přítelem všech živých bytostí a je jim všem velice blízký a milý.
SLOKA 34-35:
Tento velkodušný Citraketu je drahým oddaným Pána. Pohlíží na všechny živé bytosti stejně a je osvobozený od připoutanosti a nenávisti. Také já jsem velice drahý Pánu Nārāyaṇovi. Nikdo by se tedy neměl divit, když vidí činnosti nejvznešenějších oddaných Nārāyaṇa, neboť jsou zbaveni připoutanosti a zášti. Zůstávají vždy klidní a jsou stejně nakloněni všem.
SLOKA 36: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, když polobohyně (Umā, manželka Pána Śivy) vyslechla tuto řeč svého manžela, přestala se chování krále Citraketua divit a ustálila svou inteligenci.
SLOKA 37: Velký oddaný Citraketu měl takovou moc, že byl zcela způsobilý matku Pārvatī na oplátku také proklít, ale místo toho jen s velkou pokorou kletbu přijal a Pánu Śivovi a jeho manželce se poklonil. To je třeba vysoce hodnotit jako standardní chování vaiṣṇavy.
SLOKA 38: Tentýž Citraketu se kvůli prokletí od matky Durgy (Bhavānī, manželky Pána Śivy) narodil v démonském druhu života. Ačkoliv byl stále plně obeznámený s transcendentálním poznáním a jeho praktickým uplatněním v životě, zjevil se jako démon při ohnivé oběti, kterou vykonával Tvaṣṭā, a tak začal být známý jako Vṛtrāsura.
SLOKA 39: Můj milý králi Parīkṣite, ptal ses mě, jak došlo k tomu, že se Vṛtrāsura, velký oddaný, objevil v rodu démonů. Snažil jsem se ti to tedy vše dopodrobna vyložit.
SLOKA 40: Citraketu byl velký oddaný (mahātmā). Vyslechne-li člověk tento příběh o Citraketuovi od čistého oddaného, bude i on vysvobozen z podmíněného, hmotného života.
SLOKA 41: Ten, kdo vstává časně ráno a přednáší tento historický příběh o Citraketuovi, přičemž ovládá slova a mysl a vzpomíná na Nejvyšší Osobnost Božství, se bez potíží vrátí domů, zpátky k Bohu.