Sloka 12.18–19
samaḥ śatrau ca mitre ca
tathā mānāpamānayoḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
samaḥ saṅga-vivarjitaḥ
tulya-nindā-stutir maunī
santuṣṭo yena kenacit
aniketaḥ sthira-matir
bhaktimān me priyo naraḥ
samaḥ — stejný; śatrau — k nepříteli; ca — také; mitre — k příteli; ca — také; tathā — tak; māna — při poctě; apamānayoḥ — a zneuctění; śīta — v zimě; uṣṇa — teple; sukha — štěstí; duḥkheṣu — a neštěstí; samaḥ — vyrovnaný; saṅga-vivarjitaḥ — nedotčený společností; tulya — stejný; nindā — při hanobení; stutiḥ — a dobré pověsti; maunī — mlčenlivý; santuṣṭaḥ — spokojený; yena kenacit — s čímkoliv; aniketaḥ — bez obydlí; sthira — pevné; matiḥ — odhodlání; bhakti-mān — naplněný oddaností; me — Mně; priyaḥ — drahý; naraḥ — člověk.
Mám velice rád člověka, který se chová stejně k přátelům i nepřátelům a kterého se nedotkne pocta ani zneuctění, horko ani chlad, štěstí ani neštěstí, který není pyšný, když slyší chválu, a nerozčílí se, když ho někdo haní, který se nenechá znečistit špatnou společností, je mlčenlivý a spokojený s tím, co má, nestará se o střechu nad hlavou, je pevný ve svém poznání a naplněný oddaností.
Oddaný se vždy vyhýbá špatné společnosti. Lidé jsou takoví, že jednou člověka chválí a jindy zase pomlouvají. Oddaný ale zůstává transcendentální vůči takovému umělému velebení a hanění, neštěstí i štěstí. Je velice trpělivý. Nemluví o ničem jiném než o věcech, které se pojí s Kṛṣṇou, a proto je řečeno, že je mlčenlivý. Být mlčenlivý neznamená vůbec nemluvit; znamená to nemluvit o nesmyslech. Člověk by měl mluvit jen o důležitých věcech, a pro oddaného je nejdůležitější mluvit ve prospěch Nejvyššího Pána. Oddaný je šťastný za všech okolností – někdy dostane výborné jídlo a jindy ne, ale je spokojený, s obyčejným jídlem i s obyčejným bydlením. Někdy může žít pod stromem a jindy v honosném sídle, ale nepoutá ho ani jedno. Je řečeno, že je neochvějný, protože je stálý ve svém odhodlání a poznání. Můžeme si všimnout, že v popisech kladů oddaného se některé z nich opakují, ale to má jen zdůraznit skutečnost, že všechny tyto vlastnosti musí oddaný získat. Bez dobrých vlastností člověk nemůže být čistým oddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ – kdo není oddaný, nemá žádné dobré vlastnosti. Kdo chce být uznávaný jako oddaný, musí v sobě tyto dobré vlastnosti vypěstovat. Na to, aby je získal, ovšem nemusí vynakládat zvláštní úsilí – když se pohrouží do vědomí Kṛṣṇy a zaměstná oddanou službou, to samo mu pomůže je vyvinout.