Sloka 12.2
śrī-bhagavān uvāca
mayy āveśya mano ye māṁ
nitya-yuktā upāsate
śraddhayā parayopetās
te me yukta-tamā matāḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; mayi — na Mě; āveśya — upírající; manaḥ — mysl; ye — ti, kdo; mām — Mě; nitya — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; upāsate — uctívají; śraddhayā — vírou; parayā — transcendentální; upetāḥ — obdaření; te — oni; me — Mnou; yukta-tamāḥ — za nejdokonalejší v józe; matāḥ — považovaní.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Za nejdokonalejší považuji ty, kdo upírají mysl na Mou osobní podobu a stále Mě uctívají s velkou transcendentální vírou.
V odpověď na Arjunovu otázku Kṛṣṇa jasně říká, že za nejdokonalejšího v józe je třeba považovat toho, kdo se soustředí na Jeho osobní podobu a uctívá Ho s vírou a oddaností. Pro člověka, který má takové vědomí Kṛṣṇy, neexistují hmotné činnosti, protože všechno dělá pro Kṛṣṇu. Čistý oddaný je stále činný. Někdy zpívá, jindy poslouchá nebo čte knihy o Kṛṣṇovi, někdy vaří prasādam nebo jde na trh koupit něco pro Kṛṣṇu, jindy vytírá chrám nebo myje nádobí – ať dělá cokoliv, nedopustí ani na okamžik, aby jeho činnosti nebyly zasvěcené Kṛṣṇovi. Takové jednání patří k úplnému samādhi.