Sloka 18.1
arjuna uvāca
sannyāsasya mahā-bāho
tattvam icchāmi veditum
tyāgasya ca hṛṣīkeśa
pṛthak keśi-niṣūdana
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; sannyāsasya — o stavu odříkání; mahā-bāho — ó Pane mocných paží; tattvam — pravdu; icchāmi — přeji si; veditum — znát; tyāgasya — o odříkání; ca — také; hṛṣīkeśa — ó Pane smyslů; pṛthak — jinak; keśi-niṣūdana — ó hubiteli démona Keśīho.
Arjuna řekl: Ó Pane mocných paží, rád bych věděl, jaký je účel odříkání (tyāgy) a stavu odříkání (sannyāsu), ó vládce smyslů, hubiteli démona Keśīho!
Bhagavad-gītā je vlastně úplná v sedmnácti kapitolách. Osmnáctá kapitola je dodatkem shrnujícím témata již dříve probraná. V každé kapitole Bhagavad-gīty Pán Kṛṣṇa zdůrazňuje, že oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství je konečným cílem života. Totéž souhrnně vyjádří v osmnácté kapitole, když bude mluvit o nejdůvěrnější cestě poznání. Prvních šest kapitol zdůrazňovalo oddanou službu. Yoginām api sarveṣām... – ze všech jógích či transcendentalistů je nejlepší ten, který stále v nitru myslí na Kṛṣṇu. Následujících šest kapitol pojednávalo o čisté oddané službě, o její povaze a o činnostech s ní spojených. Posledních šest kapitol popisuje poznání, odříkání, působení hmotné a transcendentální energie a oddanou službu. Všechno bychom měli dělat ve vztahu s Nejvyšším Pánem, se slovy oṁ tat sat, která zastupují Viṣṇua, Nejvyšší Osobu. Třetí část Bhagavad-gīty ukazuje, že oddaná služba, a nic jiného, je konečným cílem života. Dokládají to odkazy nejen na učení dřívějších ācāryů, ale i na Brahma-sūtru neboli Vedānta-sūtru. Jistí impersonalisté vystupují, jako by měli na poznání Vedānta-sūtry monopol, ale ve skutečnosti má Vedānta-sūtra vést k pochopení oddané služby, neboť Pán sám ji sestavil a je jejím znalcem. O tom se píše v patnácté kapitole. Bhagavad-gītā vysvětluje, že každé písmo, každá Véda navádí k oddané službě.
Tak jako druhá kapitola Bhagavad-gīty představuje celý její obsah, osmnáctá kapitola podává souhrn všech pokynů. V souvislosti se smyslem života ovšem klade důraz na odříkání a setrvávání v transcendentálním postavení, nad třemi kvalitami hmotné přírody. Arjuna potřeboval vyjasnit dva motivy Bhagavad-gīty: odříkání (tyāgu) a stav odříkání (sannyās). Ptá se tedy na význam těchto dvou slov.
Důležité jsou dva způsoby oslovení Nejvyššího Pána v tomto verši: Hṛṣīkeśa a Keśi-niṣūdana. Hṛṣīkeśa je Kṛṣṇa jakožto vládce smyslů, který nám může kdykoliv dopomoci k vyrovnanosti mysli. Arjuna Ho žádá, aby vše shrnul způsobem, který mu umožní zůstat vyrovnaný. Zároveň má ještě nějaké pochyby, a pochyby se vždy přirovnávají k démonům. Proto Kṛṣṇu oslovuje „Keśi-niṣūdano“. Keśī byl hrozivý démon, kterého Pán zabil, a Arjuna očekává, že Kṛṣṇa teď zabije i jeho démona pochybnosti.