Sloka 11.44
tasmāt praṇamya praṇidhāya kāyaṁ
prasādaye tvām aham īśam īḍyam
piteva putrasya sakheva sakhyuḥ
priyaḥ priyāyārhasi deva soḍhum
tasmāt — proto; praṇamya — skládající poklony; praṇidhāya — pokládající na zem; kāyam — tělo; prasādaye — prosím o milost; tvām — Tebe; aham — já; īśam — Nejvyššího Pána; īḍyam — hodného uctívání; pitā iva — jako otec; putrasya — syna; sakhā iva — jako přítel; sakhyuḥ — přítele; priyaḥ — milý; priyāyāḥ — svou milou; arhasi — měl bys; deva — můj Pane; soḍhum — tolerovat.
Jsi skutečný Nejvyšší Pán a každá živá bytost Tě má uctívat. Padám před Tebou na zem, abych se Ti poklonil, a prosím Tě o milost. Buď ke mně shovívavý a odpusť mi všechny chyby v mém jednání vůči Tobě, stejně jako otec snáší troufalost svého syna, přítel nezdvořilost přítele a manžel důvěrnosti své ženy.
Oddaní mají ke Kṛṣṇovi různé vztahy – někdo s Ním jedná jako se synem a jiný jako s manželem, přítelem nebo pánem. Vztah mezi Kṛṣṇou a Arjunou je přátelský. Tak jako otec, manžel nebo pán ledacos odpustí, i Kṛṣṇa je velice shovívavý ke svým oddaným.