Sloka 12.16
anapekṣaḥ śucir dakṣa
udāsīno gata-vyathaḥ
sarvārambha-parityāgī
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ
anapekṣaḥ — nezávislý; śuciḥ — čistý; dakṣaḥ — schopný; udāsīnaḥ — bez starostí; gata-vyathaḥ — bez trápení; sarva-ārambha — všeho úsilí; parityāgī — kdo se zříká; yaḥ — každý, kdo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — on; me — Mně; priyaḥ — velice drahý.
Mám velice rád svého oddaného, který nezávisí na obvyklém běhu událostí, je čistý, ví si rady, nemá starosti, není ztrápený a neusiluje pracně o nějaký výsledek.
Oddanému někdo může dát peníze, ale sám by se neměl namáhat, aby je získal. Pokud se k němu dostanou bez jeho zvláštního úsilí, milostí Nejvyššího, nevzruší ho to. Pro oddaného je přirozené koupat se alespoň dvakrát denně a ráno brzy vstávat, aby sloužil Pánu. Díky tomu je přirozeně čistý uvnitř i vně. Ví si vždy rady, protože ví, které činnosti jsou v životě podstatné, a nepochybuje o pravdě autoritativních písem. Nikdy se nepřidává k jedné nebo druhé straně, a proto nemá starosti. Netrápí se bolestí, protože je osvobozený od všech označení; ví, že jeho tělo je označení, a proto ho bolesti těla neovlivňují. Čistý oddaný neusiluje o nic, co by bylo v rozporu se zásadami oddané služby. Například stavba velké budovy vyžaduje spoustu energie, a pokud by celá ta námaha neměla napomáhat jeho oddané službě, nikdy se do ní nepustí. Může stavět chrám pro Pána, a s tím si dělat všemožné starosti, ale nebude se ujímat takového náročného úkolu, aby stavěl velký dům pro svou rodinu.