Sloka 13.27
yāvat sañjāyate kiñcit
sattvaṁ sthāvara-jaṅgamam
kṣetra-kṣetrajña-saṁyogāt
tad viddhi bharatarṣabha
yāvat — cokoliv; sañjāyate — vzniká; kiñcit — něco; sattvam — bytí; sthāvara — nehybné; jaṅgamam — pohyblivé; kṣetra — těla; kṣetra-jña — a znalce těla; saṁyogāt — spojením; tat viddhi — to musíš vědět; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bhāratovců.
Ó nejlepší z Bhāratovců, věz, že vše, co existuje, pohyblivé i nehybné, je jen kombinací pole působnosti a znalce pole.
Tento verš pojednává o hmotné přírodě a živé bytosti, jež obě existovaly před stvořením vesmíru. Vše stvořené je jen kombinací živé bytosti a hmotné přírody. Mnohé projevy, jako stromy, kopce a hory, jsou nehybné a mnohé jsou pohyblivé, a všechny jsou jen kombinací hmotné přírody a vyšší energie, živé bytosti. Bez doteku vyšší energie – živé bytosti – nemůže nic růst. Vztah mezi hmotou a duchovní energií je věčný a jejich spojení umožňuje Nejvyšší Pán. Proto je vládcem jak vyšší, tak nižší energie. Vytváří hmotnou přírodu, do které umísťuje vyšší energii, a tak vznikají všechny činnosti a projevy.