Sloka 15.19
yo mām evam asammūḍho
jānāti puruṣottamam
sa sarva-vid bhajati māṁ
sarva-bhāvena bhārata
yaḥ — každý, kdo; mām — Mě; evam — takto; asammūḍhaḥ — bez pochyb; jānāti — zná; puruṣa-uttamam — Nejvyšší Osobnost Božství; saḥ — on; sarva-vit — znalec všeho; bhajati — oddaně slouží; mām — Mně; sarva-bhāvena — ve všech ohledech; bhārata — ó synu Bharaty.
Každý, kdo Mě bez pochyb zná jako Nejvyšší Osobnost Božství, zná vše, a proto Mi celou svou bytostí oddaně slouží, ó synu Bharaty.
O základním postavení živých bytostí a Nejvyšší Absolutní Pravdy existuje mnoho filozofických spekulací. V tomto verši Nejvyšší Osobnost Božství jasně vysvětluje, že každý, kdo zná Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobu, zná vše. Ti, kdo mají nedokonalé poznání, mohou o Absolutní Pravdě jen spekulovat, ale ten, jehož poznání je dokonalé, nemarní cenný čas a s vědomím Kṛṣṇy se přímo zapojí do oddané služby Nejvyššímu Pánu. Tato skutečnost je zdůrazňovaná v celé Bhagavad-gītě na každém kroku. Přesto mnoho tvrdohlavých komentátorů Bhagavad-gīty pokládá Nejvyšší Absolutní Pravdu a živé bytosti za jedno a totéž.
Védské poznání se nazývá śruti, což znamená, že se získává nasloucháním. Poselství Véd je třeba přijmout od autorit, jako je Kṛṣṇa a Jeho představitelé. Kṛṣṇa jasně říká, co je co, a to má být zdroj našeho naslouchání. Ale jen naslouchat nestačí; i prasata slyší. Měli bychom rozumět autoritám. Nejde o to, aby člověk akademicky spekuloval. Měl by pokorně vyslechnout sdělení Bhagavad-gīty, že živé bytosti jsou vždy v podřízeném postavení vůči Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý, kdo to dokáže pochopit, zná podle Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, smysl Véd; nikdo jiný ho nezná.
Slovo bhajati je velice důležité. Na mnoha místech se ho používá v souvislosti se službou Nejvyššímu Pánu. Pokud si je někdo plně vědomý Kṛṣṇy a oddaně slouží Pánu, rozumí se, že pochopil veškeré védské poznání. Podle vaiṣṇavské parampary nemusí ten, kdo se věnuje oddané službě Kṛṣṇovi, praktikovat žádnou jinou duchovní metodu k poznání Nejvyšší Absolutní Pravdy. Když se zapojil do oddané služby Pánu, už je u cíle. Má za sebou všechny procesy vedoucí k poznání. Zato pokud někdo po statisících životech rozumování nedojde k závěru, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a že se Mu má odevzdat, pak bylo všechno jeho úsilí, trvající tolik let a životů, jen zbytečnou ztrátou času.