Sloka 2.14
mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
mātrā-sparśāḥ — smyslové vjemy; tu — pouze; kaunteya — ó synu Kuntī; śīta — zima; uṣṇa — léto; sukha — štěstí; duḥkha — a bolest; dāḥ — dávající; āgama — přicházející; apāyinaḥ — odcházející; anityāḥ — dočasné; tān — ty všechny; titikṣasva — snaž se snášet; bhārata — ó potomku Bharatovy dynastie.
Ó synu Kuntī, dočasné radosti a strasti přicházejí a odcházejí jako zimní a letní období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a člověk se je musí naučit snášet, aniž by ho rozrušovaly.
Aby člověk mohl dobře konat své povinnosti, musí se naučit snášet pomíjivé příchody a odchody radostí a strastí. Védy například přikazují koupat se časně ráno i v průběhu zimního měsíce Māgha (leden-únor). V té době je velice chladno, ale ten, kdo dodržuje náboženské zásady, se přesto neváhá jít vykoupat. Také žena nepřestane vařit v kuchyni během května a června, nejteplejších letních měsíců. Každý musí plnit svou povinnost i přes nepohodlí plynoucí z počasí. Bojovat je náboženskou zásadou kṣatriyů, a proto i kdyby měl kṣatriya bojovat proti svému příteli nebo příbuznému, nesmí od své předepsané povinnosti ustoupit. Všichni se musí řídit pravidly a zásadami danými v písmech, aby nabyli poznání, protože jedině poznáním a oddaností se člověk může vysvobodit ze zajetí māyi neboli iluze.
Dvě různá přízviska, jimiž je zde Arjuna osloven, jsou také významná. Slovo kaunteya poukazuje na jeho vysoký původ z matčiny strany a bhārata naznačuje vznešenost zděděnou v rodu jeho otce. Toto neobyčejné dědictví z obou stran ho zavazuje k náležitému plnění povinností. Proto se nemůže vyhnout boji.