Sloka 2.60
yatato hy api kaunteya
puruṣasya vipaścitaḥ
indriyāṇi pramāthīni
haranti prasabhaṁ manaḥ
yatataḥ — usilujícího; hi — zajisté; api — přesto; kaunteya — ó synu Kuntī; puruṣasya — člověka; vipaścitaḥ — plně schopného rozlišovat; indriyāṇi — smysly; pramāthīni — dráždivé; haranti — uvrhají; prasabham — násilím; manaḥ — mysl.
Smysly jsou tak silné a dravé, ó Arjuno, že násilím unášejí i mysl člověka plně schopného rozlišovat, který se je snaží ovládat.
Je mnoho učených mudrců, filozofů a transcendentalistů, kteří se pokoušejí ovládnout smysly, ale navzdory vynaloženému úsilí se stává, že i ti nejpokročilejší z nich někdy vinou rozrušené mysli propadnou hmotnému smyslovému požitku. Dokonce i velkého mudrce a dokonalého jógího Viśvāmitru svedla Menakā k sexuálnímu požitku, přestože se snažil ovládat své smysly náročnou askezí a jógou. V dějinách světa najdeme mnoho takových příkladů. Je tedy velice obtížné ovládnout mysl a smysly, aniž by si člověk byl plně vědomý Kṛṣṇy. Pokud neupíná mysl na Kṛṣṇu, nemůže zanechat smyslného hmotného jednání. Praktický příklad dává Śrī Yāmunācārya, velký světec a oddaný, který říká:
yad-avadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-pādāravinde
nava-nava-rasa-dhāmany udyataṁ rantum āsīt
tad-avadhi bata nārī-saṅgame smaryamāne
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭhu niṣṭhīvanaṁ ca
„Od té doby, co se má mysl věnuje službě lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, ve které vychutnávám stále nové transcendentální nálady, při pomyšlení na pohlavní styk se ženou znechuceně odvracím tvář a odplivnu si nad tou myšlenkou.“
Vědomí Kṛṣṇy je něco natolik transcendentálně blaženého, že hmotný požitek vedle něho automaticky ztrácí chuť. Je to, jako když hladový člověk zažene hlad tím, že se dosyta nají. Mahārāja Ambarīṣa přemohl velkého jógího Durvāsu Muniho také jen tím, že měl mysl pohrouženou ve vědomí Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane).