Sloka 2.69
yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ
yā — co; niśā — je nocí; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; tasyām — v tom; jāgarti — bdí; saṁyamī — ten, kdo se ovládá; yasyām — v čem; jāgrati — bdí; bhūtāni — všechny bytosti; sā — to je; niśā — nocí; paśyataḥ — pro introspektivního; muneḥ — mudrce.
Co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo se ovládá. A čas bdění všech bytostí je nocí pro mudrce, který pozoruje své nitro.
Jsou dva druhy inteligentních lidí: jeden je inteligentní, co se týče hmotných činností, které přinášejí smyslový požitek, a druhý zkoumá sám sebe a je bdělý, pokud jde o rozvoj seberealizace. Činnosti tohoto introspektivního mudrce, přemýšlivého člověka, jsou nocí pro ty, kdo jsou pohroužení do hmoty. Materialisté v této noci spí, protože o seberealizaci nic nevědí. Mudrc, který hledí do svého nitra, však zůstává v této noci materialistických lidí bdělý. Tento myslitel při svém postupném rozvoji duchovní kultury pociťuje transcendentální blaženost, zatímco člověk unesený materialistickými činnostmi spí, pokud jde o seberealizaci, a sní o různých smyslových radostech, a tak je ve svém spánku někdy šťastný a jindy nešťastný. Introspektivní člověk je ovšem vůči materialistickému štěstí a neštěstí vždy netečný. Pokračuje ve svých činnostech zaměřených na seberealizaci, nerušený hmotnými následky.