Sloka 3.28
tattva-vit tu mahā-bāho
guṇa-karma-vibhāgayoḥ
guṇā guṇeṣu vartanta
iti matvā na sajjate
tattva-vit — znalec Absolutní Pravdy; tu — ale; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; guṇa-karma — jednání pod hmotným vlivem; vibhāgayoḥ — rozdíly; guṇāḥ — smysly; guṇeṣu — získáváním smyslových požitků; vartante — zaměstnávané; iti — takto; matvā — uvažující; na — nikdy; sajjate — připoutává se.
Ó válečníku mocných paží! Ten, kdo má poznání Absolutní Pravdy, si dobře uvědomuje rozdíl mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po plodech, a proto se nepoutá ke smyslům a smyslovým požitkům.
Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, je přesvědčený, že není dobré být ve styku s hmotou. Ví, že je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, a že nepatří do hmotného stvoření. Ví, kdo skutečně je jakožto nedílná část Nejvyššího, věčné blaženosti a poznání, a uvědomuje si, že se nějak ocitl v pasti hmotného pojetí života. Ve svém čistém stavu bytí by měl zapojovat své činnosti do oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Z toho důvodu dělá to, co má vztah s vědomím Kṛṣṇy, a přirozeně se tak odpoutává od činností hmotných smyslů, které jsou druhořadé a pomíjivé. Ví, že jeho životní podmínky v hmotném světě jsou také pod svrchovanou vládou Pána, a proto ho žádné hmotné útrapy neznepokojují, neboť je považuje za projevy Pánovy milosti. Ten, kdo zná Absolutní Pravdu ve třech různých aspektech: jako Brahman, Paramātmu a Nejvyšší Osobnost Božství, se podle Śrīmad-Bhāgavatamu nazývá tattva-vit, jelikož zná i své skutečné postavení ve vztahu s Nejvyšším.