Sloka 4.37
yathaidhāṁsi samiddho ’gnir
bhasma-sāt kurute ’rjuna
jñānāgniḥ sarva-karmāṇi
bhasma-sāt kurute tathā
yathā — stejně jako; edhāṁsi — palivové dřevo; samiddhaḥ — planoucí; agniḥ — oheň; bhasma-sāt — na popel; kurute — mění; arjuna — ó Arjuno; jñāna-agniḥ — oheň poznání; sarva-karmāṇi — všechny následky hmotných činů; bhasma-sāt — v popel; kurute — mění; tathā — tak.
Ó Arjuno, tak jako planoucí oheň obrací dříví v popel, oheň poznání spaluje na popel všechny následky hmotného jednání.
Úplné poznání vlastního já, Nejvyššího Já a jejich vzájemného vztahu je tu přirovnané k ohni. Tento oheň spaluje všechny následky nejen bezbožných, ale i zbožných činů. Následky našeho jednání mají mnohá stádia: některé se teprve tvoří a některé dozrávají, některé už zakoušíme a některé jsou ještě neprojevené. Poznání našeho přirozeného postavení ale všechny spálí na popel. Když má někdo úplné poznání, pak následky všeho, co kdy dělal, projevené i neprojevené, vymizí. Ve Védách (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.4.22) stojí: ubhe uhaivaiṣa ete taraty amṛtaḥ sādhv-asādhūnī – „Člověk překoná následky zbožných i bezbožných činů.“