Sloka 5.11
kāyena manasā buddhyā
kevalair indriyair api
yoginaḥ karma kurvanti
saṅgaṁ tyaktvātma-śuddhaye
kāyena — tělem; manasā — myslí; buddhyā — inteligencí; kevalaiḥ — očištěnými; indriyaiḥ — smysly; api — dokonce; yoginaḥ — lidé vědomí si Kṛṣṇy; karma — činy; kurvanti — konají; saṅgam — připoutanosti; tyaktvā — zříkající se; ātma — sebe; śuddhaye — za účelem očištění.
Jógí se neupínají k hmotným cílům a používají tělo, mysl, inteligenci i smysly jen v zájmu očištění.
Jakmile člověk jedná s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇovy smysly, pak všechno, co dělá jeho tělo, mysl, inteligence, nebo dokonce i smysly, je prosté hmotného znečištění. Činnosti toho, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, nepřinášejí žádné hmotné následky. To znamená, že očištěné jednání, obvykle nazývané sad-ācāra, můžeme snadno praktikovat tak, že budeme jednat s vědomím Kṛṣṇy. Śrī Rūpa Gosvāmī to ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) popisuje takto:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
„Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy (neboli slouží Kṛṣṇovi) svým tělem, myslí, inteligencí a slovy, je osvobozený, i když ještě pobývá v hmotném světě a věnuje se mnoha takzvaně hmotným činnostem.“ Takový člověk nemá falešné ego, protože se neztotožňuje s hmotným tělem ani si nemyslí, že je jeho vlastníkem. Ví, že on není toto tělo a že toto tělo mu nepatří. On sám patří Kṛṣṇovi a tělo také patří Kṛṣṇovi. Když všemi výtvory těla, myslí, inteligencí, slovy, životní silou, majetkem a tak dále – vším, co má k dispozici, – slouží Kṛṣṇovi, ihned se s Kṛṣṇou sladí. Je s Kṛṣṇou spojený, bez falešného ega, se kterým by věřil, že tělo je on, a podobně. To je dokonalá úroveň vědomí Kṛṣṇy.