Sloka 5.12
yuktaḥ karma-phalaṁ tyaktvā
śāntim āpnoti naiṣṭhikīm
ayuktaḥ kāma-kāreṇa
phale sakto nibadhyate
yuktaḥ — ten, kdo je zaměstnaný oddanou službou; karma-phalam — výsledků všech činností; tyaktvā — zříkající se; śāntim — dokonalého klidu; āpnoti — dosahuje; naiṣṭhikīm — neochvějného; ayuktaḥ — ten, kdo nemá vědomí Kṛṣṇy; kāma-kāreṇa — s touhou užívat si výsledků svých činů; phale — k výsledku; saktaḥ — připoutaný; nibadhyate — zaplétá se.
Člověk s ustálenou oddaností dosahuje ničím nerušeného klidu, když výsledky všech činností obětuje Mně, zatímco ten, kdo není ve spojení s Bohem a lační po plodech svých činů, se zaplétá.
Rozdíl mezi člověkem s vědomím Kṛṣṇy a člověkem s tělesným vědomím je ten, že první je připoutaný ke Kṛṣṇovi, zatímco druhý je připoutaný k výsledkům svých činností. Ten, kdo je připoutaný ke Kṛṣṇovi a jedná jen pro Něho, je osvobozený a nestrachuje se ohledně výsledků svých činů. V Bhāgavatamu je vysvětleno, že člověk má strach, jak jeho činnost dopadne, když jedná s představou dvojnosti, to znamená bez poznání Absolutní Pravdy. Kṛṣṇa je Nejvyšší Absolutní Pravda, Osobnost Božství. Na úrovni vědomí Kṛṣṇy žádná dvojnost neexistuje. Vše, co existuje, je nutně výtvor Kṛṣṇovy energie a Kṛṣṇa je všedobrý. Činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy jsou tedy na absolutní úrovni; jsou transcendentální a nemají žádné hmotné následky. Proto vědomí Kṛṣṇy naplňuje klidem. Ale ten, kdo chce stále získávat nějaký smyslový požitek, tento klid nemůže zažít. To je tajemství vědomí Kṛṣṇy – kdo ví, že neexistuje nic mimo Kṛṣṇu, zůstává klidný a beze strachu.