Sloka 5.13
sarva-karmāṇi manasā
sannyasyāste sukhaṁ vaśī
nava-dvāre pure dehī
naiva kurvan na kārayan
sarva — všech; karmāṇi — činností; manasā — myslí; sannyasya — zříkající se; āste — setrvává; sukham — šťastně; vaśī — ten, kdo se ovládá; nava-dvāre — na místě s devíti branami; pure — ve městě; dehī — vtělená duše; na — nikdy; eva — jistě; kurvan — cokoliv konající; na — ne; kārayan — stávající se příčinou konání.
Když se vtělená živá bytost ovládá a v mysli se zříká všech činů, přebývá šťastně ve městě s devíti branami (hmotném těle) a žádné činnosti nekoná ani k nim nevybízí.
Vtělená duše žije ve městě, které má devět bran. Všechny činnosti těla neboli obrazného města, ke kterému je tělo přirovnané, automaticky provádějí ty kvality přírody, které ho ovládají. Duše se podmínkám těla podřizuje, ale stejně tak je může i překonat, bude-li si to přát. Trpí jen proto, že zapomněla na svou vyšší povahu a ztotožňuje se s hmotným tělem. Vědomí Kṛṣṇy jí umožní znovu zaujmout své skutečné postavení a tak se vysvobodit z tělesného podmínění. Od chvíle, kdy člověk začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, se tedy úplně odpoutá od tělesných činností. Když žije takovým usměrněným životem se změněným myšlením, pak pobývá šťastně ve městě s devíti branami. Těchto devět bran je popsáno následovně:
nava-dvāre pure dehī
haṁso lelāyate bahiḥ
vaśī sarvasya lokasya
sthāvarasya carasya ca
„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který žije v těle živé bytosti, je vládce všech živých bytostí ve vesmíru. Tělo má devět bran: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, konečník a genitálie. Živá bytost se v podmíněném stavu ztotožňuje s tělem, ale když se začne ztotožňovat s Pánem ve svém nitru, bude už v tomto těle stejně svobodná jako Pán.“ (Śvetāśvatara Upaniṣad 3.18)
Člověk vědomý si Kṛṣṇy je tedy osvobozený od vlivu vnějších i niterných činností hmotného těla.