Sloka 6.2
yaṁ sannyāsam iti prāhur
yogaṁ taṁ viddhi pāṇḍava
na hy asannyasta-saṅkalpo
yogī bhavati kaścana
yam — co; sannyāsam — odříkání; iti — takto; prāhuḥ — říká se; yogam — spojení s Nejvyšším; tam — to; viddhi — věz; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na — nikdy; hi — zajisté; asannyasta — bez odepření si; saṅkalpaḥ — touhy po sebeuspokojení; yogī — mystickým transcendentalistou; bhavati — stává se; kaścana — kdokoliv.
To, čemu se říká odříkání, je také jóga neboli spojení s Nejvyšším, protože nikdo se nestane jógím, pokud se nezřekne touhy po smyslovém požitku.
Skutečná sannyāsa-yoga či bhakti spočívá v tom, že člověk zná své přirozené postavení živé bytosti a jedná odpovídajícím způsobem. Živá bytost nemá oddělenou, nezávislou totožnost. Patří k okrajové energii Nejvyššího. Když upadne do zajetí hmotné energie, je podmíněná, a když si je vědomá Kṛṣṇy a zná duchovní energii, je ve svém pravém a přirozeném stavu života. Člověk, který má úplné poznání, se tedy zříká všeho hmotného smyslového požitku a zanechává všech činností zaměřených na uspokojování smyslů. Tak jednají jógí, kteří se snaží oprostit smysly od hmotné připoutanosti. Ale ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, nemá pro své smysly jiné zaměstnání než službu Kṛṣṇovi. Proto je sannyāsīm i jógím zároveň. Vědomí Kṛṣṇy automaticky slouží účelům poznání a ovládání smyslů, jež předepisují procesy jñāny a jógy. Pokud se někdo nedokáže zříct činností přirozených pro jeho sobeckou povahu, nebudou mu jñāna ani jóga nic platné. Skutečným cílem pro každou živou bytost je zanechat všeho sobeckého sebeuspokojování a být připravený uspokojovat Nejvyššího. Člověk vědomý si Kṛṣṇy netouží po žádném vlastním požitku. Pořád jedná pro potěšení Nejvyššího. Ten, kdo o Nejvyšším nic neví, tedy musí usilovat o sebeuspokojení, neboť nikdo nemůže zůstat nečinný. Uvědomování si Kṛṣṇy dokonale slouží všem účelům.