Sloka 6.30
yo māṁ paśyati sarvatra
sarvaṁ ca mayi paśyati
tasyāhaṁ na praṇaśyāmi
sa ca me na praṇaśyati
yaḥ — každý, kdo; mām — Mě; paśyati — vidí; sarvatra — všude; sarvam — všechno; ca — a; mayi — ve Mně; paśyati — vidí; tasya — jemu; aham — Já; na — ne; praṇaśyāmi — ztratím se; saḥ — on; ca — také; me — Mně; na — ani; praṇaśyati — ztratí se.
Kdo Mě vidí všude a všechno vidí ve Mně, ten Mě nikdy neztratí a Já nikdy neztratím jeho.
Člověk vědomý si Kṛṣṇy rozhodně vidí Pána Kṛṣṇu všude a všechno vidí v Kṛṣṇovi. I když se může zdát, že vidí různé projevy hmotné přírody, v každém případě díky svému vědomí Kṛṣṇy ví, že všechno je projevem Kṛṣṇovy energie. Nic nemůže existovat bez Kṛṣṇy a Kṛṣṇa je Pánem všeho – to je základní princip vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je stav, kdy se rozvíjí láska ke Kṛṣṇovi, a ta překonává dokonce i vysvobození z hmotného světa. Tato úroveň vědomí Kṛṣṇy je stádiem následujícím po seberealizaci. Tehdy oddaný pociťuje jednotu s Kṛṣṇou v tom smyslu, že Kṛṣṇa se pro něho stává vším a oddaného naplňuje láska ke Kṛṣṇovi. Mezi Pánem a oddaným panuje důvěrný vztah. Živá bytost v tomto stádiu nepodléhá žádnému zničení a nikdy také nepřestává vidět Osobnost Božství. Splynutí s Kṛṣṇou je duchovní zničení. Takovému nebezpečí se oddaný nevystavuje. V Brahma-saṁhitě (5.38) stojí:
premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
„Uctívám původního Pána, Govindu, jehož neustále vidí oddaní, kteří mají oči potřené balzámem lásky, v Jeho věčné podobě Śyāmasundary, jak sídlí v srdci oddaného.“
V tomto stádiu Pán Kṛṣṇa nikdy nemizí oddanému z očí a také oddaný Pána nikdy z očí neztrácí. Totéž platí pro jógího, který vidí Paramātmu v srdci. Takový jógí se mění v čistého oddaného a nemůže žít ani okamžik, aniž by viděl Pána ve svém nitru.