Sloka 6.39
etan me saṁśayaṁ kṛṣṇa
chettum arhasy aśeṣataḥ
tvad-anyaḥ saṁśayasyāsya
chettā na hy upapadyate
etat — toto je; me — moje; saṁśayam — pochybnost; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; chettum — rozptýlit; arhasi — mohl bys; aśeṣataḥ — beze zbytku; tvat — než Ty; anyaḥ — jiný; saṁśayasya — pochybnosti; asya — této; chettā — ten, kdo může zbavit; na — ne; hi — jistě; upapadyate — dá se najít.
Takovou mám pochybnost, ó Kṛṣṇo, a prosím Tě, abys ji beze zbytku rozptýlil. Nikdo jiný než Ty to nedokáže.
Kṛṣṇa dokonale zná minulost, přítomnost a budoucnost. Na začátku Bhagavad-gīty řekl, že všechny živé bytosti byly individuálními osobami v minulosti, existují tak v přítomnosti a zachovají si svou individuální totožnost i v budoucnosti, a to i po vysvobození z hmotného zapletení. Otázku budoucnosti individuální živé bytosti tedy už vyjasnil. Teď chce Arjuna znát budoucnost neúspěšného transcendentalisty. Kṛṣṇu nikdo nepřevyšuje ani se Mu nikdo nevyrovná, a už vůbec se Mu nemohou rovnat takzvaní velcí mudrci a filozofové, vydaní na milost a nemilost hmotné přírodě. Kṛṣṇovo prohlášení je tedy rozhodující a úplnou odpovědí na všechny pochybnosti, protože Kṛṣṇa zná dokonale minulost, přítomnost a budoucnost – Jeho ale nezná nikdo. Jen Kṛṣṇa a oddaní vědomí si Kṛṣṇy mohou vědět, jak se věci mají.