Sloka 7.16
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ su-kṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
catuḥ-vidhāḥ — čtyři druhy; bhajante — slouží; mām — Mně; janāḥ — lidí; su-kṛtinaḥ — zbožní; arjuna — ó Arjuno; ārtaḥ — trpící; jijñāsuḥ — zvídavý; artha-arthī — ten, kdo touží po hmotném zisku; jñānī — ten, kdo má pravé poznání; ca — také; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z potomků Bharaty.
Ó nejlepší z Bhāratovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají s oddaností sloužit: ti, kteří trpí, kteří potřebují peníze, kteří jsou zvídaví a kteří chtějí poznat Absolutní Pravdu.
Opakem ničemů jsou následovníci písem, kterým se říká sukṛtinaḥ, což znamená, že dodržují usměrňující zásady písem i morální a společenské zákony a jsou více či méně oddaní Nejvyššímu Pánu. K nim patří lidé čtyř druhů: trpící, ti, kteří potřebují peníze, zvídaví a ti, kteří hledají poznání Absolutní Pravdy. Ti všichni nabízejí Nejvyššímu Pánu oddanou službu za různých okolností. Nejsou to čistí oddaní, protože chtějí výměnou za oddanou službu něčeho dosáhnout. Čistá oddaná služba se vykonává bez motivu a touhy po hmotném zisku. Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) definuje čistou oddanost:
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
„Člověk má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku, kterých by nabyl plodonosnými činnostmi nebo filozofickou spekulací. To je čistá oddaná služba.“
Když se tyto čtyři druhy lidí obrátí k Nejvyššímu Pánu, aby Mu oddaně sloužili, a když se díky společnosti čistého oddaného úplně očistí, stanou se také čistými oddanými. Pro ničemy je těžké se zapojit do oddané služby, protože žijí sobeckým, nevázaným životem bez duchovního cíle. Ale i z nich se někteří stanou čistými oddanými, když nějak přijdou do styku s čistým oddaným.
Ti, kdo stále pilně pracují pro plody, se obracejí na Pána v hmotné tísni. Tehdy se sdružují s čistými oddanými a sami se také stanou oddanými Pána. I ti, kdo jsou vším zklamaní, někdy vyhledají čisté oddané a začnou se zajímat o poznání Boha. Někdy se chtějí o Bohu něco dozvědět také suchopární filozofové, kteří už se zklamali ve všech oblastech poznání. Přicházejí k Nejvyššímu Pánu a prokazují Mu oddanou službu, a tím překonají neúplné poznání neosobního Brahmanu i lokalizované Paramātmy a milostí Nejvyššího Pána nebo Jeho čistého oddaného dospějí k osobnímu pojetí Boha. Souhrnně řečeno, když se trpící, zvídaví, hledači poznání a ti, kdo potřebují peníze, zbaví všech hmotných tužeb a dokonale pochopí, že hmotná odměna nemá nic společného s duchovním pokrokem, stanou se čistými oddanými. Dokud oddaní nedosáhnou v transcendentální službě Pánu této úrovně čistoty, zůstávají u nich příměsi plodonosného jednání, touhy po poznání a tak dále. Člověk tedy musí toto vše překonat, a pak může dosáhnout úrovně čisté oddané služby.