Sloka 7.17
teṣāṁ jñānī nitya-yukta
eka-bhaktir viśiṣyate
priyo hi jñānino ’tyartham
ahaṁ sa ca mama priyaḥ
teṣām — z nich; jñānī — ten, kdo má úplné poznání; nitya-yuktaḥ — trvale zaměstnaný; eka — jedině; bhaktiḥ — oddanou službou; viśiṣyate — je výjimečný; priyaḥ — velmi drahý; hi — jistě; jñāninaḥ — tomu, kdo nabyl poznání; atyartham — nesmírně; aham — Já jsem; saḥ — on; ca — také; mama — Mně; priyaḥ — drahý.
Nejlepší z nich je ten, který se s úplným poznáním stále věnuje čisté oddané službě. Má Mě totiž hodně rád a Já mám rád jeho.
Když se trpící, zvídavý, chudý i hledač nejvyššího poznání zbaví všeho znečištění hmotnými touhami, mohou se stát čistými oddanými. Ale ten z nich, který dosáhl poznání Absolutní Pravdy a nemá žádné hmotné touhy, se stane skutečně čistým oddaným Pána. Pán říká, že oddaný, který má úplné poznání a zároveň se zaměstnává oddanou službou, je z těch čtyř nejlepší. Hledání poznání vede člověka ke zjištění, že jeho pravé já se liší od hmotného těla, a s dalším pokrokem dospěje k poznání neosobního Brahmanu a Paramātmy. Jakmile se úplně očistí, pozná, že jeho přirozené postavení je být věčným služebníkem Boha. Stykem s čistými oddanými se tedy zvídavý, trpící, ten, kdo chce vylepšit svou hmotnou situaci, i člověk s poznáním zbaví všech nečistot. V přípravném stádiu má ale Pán zvláště rád toho, kdo má o Něm úplné poznání a zároveň Mu prokazuje oddanou službu. Ten, kdo si uchovává čisté poznání transcendentální povahy Nejvyšší Osobnosti Božství, je ve své oddané službě natolik ochráněný, že na něho hmotné znečištění nemůže mít vliv.