Sloka 7.5
apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat
aparā — nižší; iyam — tato; itaḥ — kromě této; tu — ale; anyām — jiná; prakṛtim — energie; viddhi — věz; me — Moje; parām — vyšší; jīva-bhūtām — živé bytosti; mahā-bāho — ó muži mocných paží; yayā — jimiž; idam — tento; dhāryate — je užívaný či vykořisťovaný; jagat — hmotný svět.
Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromě nich je zde ještě Moje jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.
Zde je jasně řečeno, že živé bytosti patří k vyšší energii Nejvyššího Pána. Nižší energie je hmota projevená v podobě různých prvků – země, vody, ohně, vzduchu, éteru, mysli, inteligence a falešného ega. Obě formy hmotné přírody – hrubé (počínaje zemí) i jemné (počínaje myslí) – jsou výtvory nižší energie. Živé bytosti, které využívají těchto nižších energií k různým účelům, představují Pánovu vyšší energii, a právě díky ní je celý hmotný svět v chodu. Vesmírný projev není schopný dělat nic, dokud ho neuvede do pohybu vyšší energie, živá bytost. Každá energie závisí na svém zdroji, a proto jsou živé bytosti vždy pod vládou Pána, neexistují nezávisle. Nikdy nejsou stejně mocné jako Pán, jak se mylně domnívají lidé s chabým poznáním. Śrīmad-Bhāgavatam (10.87.30) popisuje rozdíl mezi živými bytostmi a Nejvyšším Pánem takto:
aparimitā dhruvās tanu-bhṛto yadi sarva-gatās
tarhi na śāsyateti niyamo dhruva netarathā
ajani ca yan-mayaṁ tad avimucya niyantṛ bhavet
samam anujānatāṁ yad amataṁ mata-duṣṭatayā
„Ó Nejvyšší Věčný! Kdyby byly vtělené živé bytosti věčné a všeprostupující jako Ty, nepodléhaly by Tvé vládě. Jestliže ale přijmeme, že jsou nepatrnými částečkami Tvé energie, je okamžitě jasné, že jsou Ti podřízené. Aby tedy mohly získat skutečné osvobození, musí se Ti odevzdat, a pak budou šťastné. Jedině v tomto přirozeném postavení se mohou stát vládci. Lidé s chabým poznáním, kteří zastávají monistickou teorii, že Bůh a živé bytosti jsou si po všech stránkách rovní, se řídí chybným a znečištěným názorem.“
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je jediný vládce, který ovládá všechny ostatní. Živé bytosti patří k Jeho vyšší energii, protože kvalitou jsou s Ním totožné, ale nikdy se Mu nevyrovnají kvantitou svých sil. Když vyšší energie, živá bytost, vykořisťuje hrubé a jemné formy nižší energie neboli hmoty, zapomíná na svou pravou duchovní mysl a inteligenci. Toto zapomnění způsobuje vliv hmoty. Když se ale živá bytost vymaní z iluze hmotné existence, dosáhne mukti neboli osvobození. Falešné ego je pod vlivem hmotné iluze: „Jsem hmota a hmotné věci, které získám, patří mně.“ To se vyjasní až tehdy, když se člověk zbaví všech hmotných představ, včetně myšlenky, že může být po všech stránkách totožný s Bohem. Gītā tedy potvrzuje závěr, že živá bytost je jen jednou z Kṛṣṇových energií, a když bude čistá, bez hmotného znečištění, stane se osvobozenou duší, plně si vědomou Kṛṣṇy.