TEXT 16
anapekṣaḥ śucir dakṣa
udāsīno gata-vyathaḥ
sarvārambha-parityāgī
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ
anapekṣaḥ — netečný; śuciḥ — čistý; dakṣaḥ — znalý; udāsīnaḥ — bez starostí; gata-vyathaḥ — prostý veškerého soužení; sarva-ārambha — všeho úsilí; parityāgī — kdo se zříká; yaḥ — každý, kdo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — on; me — Mně; priyaḥ — velice drahý.
Můj oddaný, který není závislý na obvyklém běhu událostí a je čistý, znalý, bezstarostný, nedotčený bolestmi jakéhokoliv druhu a nesnaží se pracně o výsledek, je Mi nadmíru drahý.
Oddaný může dostat peněžní nabídku, ale neměl by se namáhat, aby peníze sám získal. Pokud se k němu dostanou samy, milostí Nejvyššího, není tím vyveden z míry. Je pro něho přirozené koupat se nejméně dvakrát denně a ráno brzy vstávat, aby vykonával oddanou službu. Díky tomu je přirozeně čistý uvnitř i vně. Je vždy znalý, protože v úplnosti zná podstatu všech činností v životě a je přesvědčen o pravdě autoritativních písem. Nikdy se nepřidává k nějaké straně, a je tedy bezstarostný. Zůstává nedotčen bolestí, neboť je prostý všech označení — ví, že jeho tělo je označení, a proto ho bolesti těla neovlivňují. Čistý oddaný neusiluje o nic, co by bylo v rozporu s oddanou službou. Například stavba velké budovy si vyžaduje spoustu energie, a pokud nenapomůže jeho oddané službě, nikdy se do ní nepustí. Je ochoten snášet mnoho starostí spojených se stavbou chrámu pro Pána, ale nebude stavět velký dům pro své osobní záležitosti.