Sloka 13.25

Pán sděluje Arjunovi, že podmíněné duše, které v lidském těle usilují o seberealizaci, se dají rozdělit do dvou skupin. Ateisté, agnostici a skeptici nedovedou pochopit duchovní poznání. Pak jsou tu ale jiní, kteří chápou duchovní život s vírou, a to jsou introspektivní oddaní, filozofové a ti, kdo se zříkají plodů svého jednání. Lidé, kteří se snaží prosadit monistickou teorii, také patří k ateistům a agnostikům. Oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství chápou ze všech nejlépe duchovní skutečnosti, protože vědí, že nad touto hmotnou přírodou je duchovní svět a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož expanzí je Paramātmā neboli Nadduše v nitru všech, všudypřítomný Bůh. Pak jsou tu lidé, kteří se snaží porozumět Nejvyšší Absolutní Pravdě rozvíjením poznání, a ty můžeme také zařadit do skupiny těch, kteří mají víru. Stoupenci filozofie sāṅkhyi rozebírají hmotný svět na dvacet čtyři prvků a individuální duši připojují jako dvacátý pátý prvek. Jakmile pochopí, že individuální duše je svou povahou vůči hmotným prvkům transcendentální, budou moci pochopit také to, že nad ní existuje Nejvyšší Osobnost Božství, dvacátý šestý prvek. I oni tedy postupně dospějí na úroveň oddané služby s vědomím Kṛṣṇy. Ti, kdo jednají bez touhy po plodech, mají také ideální postoj a dostávají možnost pokročit k oddané službě s vědomím Kṛṣṇy. Tento verš ještě mluví o lidech, kteří mají čisté vědomí a snaží se najít Nadduši meditací. Když objeví Nadduši ve svém nitru, dosáhnou transcendentálního postavení. Další chtějí poznat Nejvyšší Duši pěstováním poznání a jiní praktikují metodu haṭha-yogy a snaží se tak o uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství dětinskými činnostmi.