TEXT 11
aphalākāṅkṣibhir yajño
vidhi-diṣṭo ya ijyate
yaṣṭavyam eveti manaḥ
samādhāya sa sāttvikaḥ
aphala-ākāṅkṣibhiḥ — těmi, kteří netouží po výsledku; yajñaḥ — oběť; vidhi-diṣṭaḥ — podle pokynů písem; yaḥ — která; ijyate — je konána; yaṣṭavyam — musí být vykonána; eva — zajisté; iti — takto; manaḥ — mysl; samādhāya — upínající; saḥ — ta; sāttvikaḥ — na úrovni kvality dobra.
Z obětí má ta, která je podle pokynů písem a z povinnosti konána bez touhy po odměně, charakter dobra.
Pro živé bytosti je obvyklé přinášet oběť s myšlenkami na dosažení určitého cíle, ale zde je řečeno, že s obětí nemá být žádné takové přání spojené. Je třeba ji konat z povinnosti. Podívejme se na konání obřadů v chrámech či kostelích. Obvykle je jeho cílem hmotný prospěch, ale to není na úrovni kvality dobra. Do chrámu či kostela je třeba chodit z povinnosti, projevovat úctu Nejvyšší Osobnosti Božství a obětovat květiny a potraviny. Každý si myslí, že chodit do chrámu jen kvůli uctívání Boha nemá smysl. Uctívání v zájmu ekonomického zisku však písma nedoporučují. Člověk by měl na tato místa chodit jednoduše proto, aby projevil úctu Božstvům. To ho povznese na úroveň kvality dobra. Povinností každého civilizovaného člověka je řídit se pokyny písem a projevovat úctu Nejvyšší Osobnosti Božství.