TEXT 55
śrī-bhagavān uvāca
prajahāti yadā kāmān
sarvān pārtha mano-gatān
ātmany evātmanā tuṣṭaḥ
sthita-prajñas tadocyate
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prajahāti — zříká se; yadā — když; kāmān — tužeb po smyslovém požitku; sarvān — všeho druhu; pārtha — ó synu Pṛthy; manaḥ-gatān — vytvořených myslí; ātmani — v čistém stavu duše; eva — jistě; ātmanā — očištěnou myslí; tuṣṭaḥ — spokojený; sthita-prajñaḥ — v transcendentálním postavení; tadā — tehdy; ucyate — je řečeno.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Pārtho, když se člověk zříká všech tužeb po smyslovém požitku, jež jsou výplodem mysli, a jeho takto očištěná mysl nachází uspokojení v samotném vlastním já, tehdy se o něm říká, že má čisté, transcendentální vědomí.
Bhāgavatam dokládá, že každý, kdo si je plně vědom Kṛṣṇy, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu — má všechny dobré vlastnosti velkých mudrců, zatímco ten, kdo není na této transcendentální úrovni, nemá žádné klady, neboť je jisté, že přijímá útočiště u vlastních mentálních výplodů. Proto je zde správně řečeno, že je nutné se zříci všech tužeb po smyslovém požitku, vytvořených myslí. Uměle je zastavit nelze, ale při jednání s vědomím Kṛṣṇy ustanou přirozeně, bez dalšího úsilí. Každý by tedy měl bez váhání začít jednat vědom si Kṛṣṇy, neboť tato oddaná služba mu okamžitě pomůže dostat se na úroveň transcendentálního vědomí. Vysoce pokročilá duše je vždy v nitru spokojená, protože si uvědomuje, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Osoba v takovém transcendentálním postavení nemá žádné touhy po smyslovém požitku, pocházející z bezvýznamného materialismu; naopak zůstává vždy šťastná ve své přirozené pozici věčné služby Nejvyššímu Pánu.