TEXT 60
yatato hy api kaunteya
puruṣasya vipaścitaḥ
indriyāṇi pramāthīni
haranti prasabhaṁ manaḥ
yatataḥ — usilujícího; hi — zajisté; api — navzdory tomu; kaunteya — ó synu Kuntī; puruṣasya — člověka; vipaścitaḥ — který dokáže výborně rozlišovat; indriyāṇi — smysly; pramāthīni — vzrušující; haranti — uvrhají; prasabham — násilím; manaḥ — mysl.
Ó Arjuno, smysly jsou tak silné a dravé, že násilím unášejí i mysl člověka, který umí rozlišovat a snaží se je ovládnout.
Je mnoho mudrců, filozofů a transcendentalistů, kteří se pokoušejí ovládnout smysly, ale bez ohledu na jejich úsilí se stává, že i ti nejpokročilejší z nich někdy vinou rozrušené mysli padnou za oběť hmotnému smyslovému požitku. Dokonce i velkého mudrce a dokonalého yogīna Viśvāmitru svedla Menakā k sexuálnímu požitku, přestože se snažil ovládnout smysly náročnou askezí a yogou. V dějinách světa najdeme mnoho takových příkladů. Pro živou bytost je tedy velice obtížné ovládnout mysl a smysly, aniž by si byla plně vědoma Kṛṣṇy. Pokud nemyslí na Kṛṣṇu, nemůže zanechat smyslného hmotného jednání. Praktický příklad dává Śrī Yāmunācārya, velký světec a oddaný:
yad-avadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-pādāravinde
nava-nava-rasa-dhāmany udyataṁ rantum āsīt
tad-avadhi bata nārī-saṅgame smaryamāne
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭhu niṣṭhīvanaṁ ca
“Od té doby, co se má mysl věnuje službě lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy a co vychutnávám stále nové transcendentální nálady, odvracím svou tvář, kdykoliv jen pomyslím na pohlavní život se ženou, a odplivnu si nad touto myšlenkou.”
Vědomí Kṛṣṇy je tak transcendentálně příznivé, že díky němu se nám hmotný požitek automaticky znechutí. Je to jako když hladový člověk utiší svůj hlad dostatečným množstvím vydatného jídla. Mahārāja Ambarīṣa přemohl velkého yogīna Durvāsu Muniho rovněž jen tím, že jeho mysl byla na úrovni vědomí Kṛṣṇy (sa vai manaḥ kṛṣṇa-pādāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane).