TEXT 69
yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ
yā — co; niśā — je nocí; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; tasyām — v tom; jāgarti — bdí; saṁyamī — ten, který ovládá sám sebe; yasyām — ve kterém; jāgrati — bdí; bhūtāni — všechny bytosti; sā — to je; niśā — nocí; paśyataḥ — pro toho, kdo zkoumá své nitro; muneḥ — mudrce.
To, co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo ovládá sám sebe. A to, co je pro všechny bytosti čas bdění, je pro toho, kdo zkoumá své nitro, naopak noc.
Jsou dva druhy inteligentních lidí: jeden je inteligentní pokud jde o hmotné činnosti zaměřené na uspokojování smyslů a druhý hledí do svého nitra a uvědomuje si nutnost rozvoje seberealizace. Činnosti tohoto introspektivního mudrce, přemýšlivého člověka, jsou nocí pro ty, kdo jsou pohrouženi do hmoty. Materialisté v této noci spí, neboť nevědí nic o seberealizaci. Mudrc, který hledí do svého nitra, zůstává v “noci” materialistických lidí bdělý. S postupným duchovním pokrokem pociťuje transcendentální radost, zatímco člověk zaneprázdněný materialistickými činnostmi — který “spí”, pokud jde o seberealizaci — sní o různých smyslových radostech a tak se někdy ve svém spánku cítí šťastný a jindy nešťastný. Introspektivní člověk je vůči materialistickému štěstí a neštěstí vždy netečný. Pokračuje ve svých činnostech charakteristických pro seberealizaci, neovlivněn hmotnými reakcemi.