TEXT 28
tattva-vit tu mahā-bāho
guṇa-karma-vibhāgayoḥ
guṇā guṇeṣu vartanta
iti matvā na sajjate
tattva-vit — znalec Absolutní Pravdy; tu — ale; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; guṇa-karma — jednání pod hmotným vlivem; vibhāgayoḥ — rozdílů; guṇāḥ — smysly; guṇeṣu — získáváním smyslového požitku; vartante — zaměstnané; iti — takto; matvā — uvažující; na — nikdy; sajjate — ulpí.
Ó muži mocných paží! Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, se neoddává smyslům a smyslovému požitku, jelikož dobře zná rozdíly mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po jeho plodech.
Znalec Absolutní Pravdy je dokonale přesvědčen, že jeho postavení ve styku s hmotou je zcela nepřirozené. Ví, že je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, nikoliv částí hmotného stvoření. Zná svou pravou totožnost nedílné části Nejvyššího, jenž je podobou věčné blaženosti a poznání, a uvědomuje si, že se nějak ocitl v pasti hmotného pojetí života. Ve svém čistém stavu bytí má své činnosti zapojovat do oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Z toho důvodu se věnuje činnostem spojeným s vědomím Kṛṣṇy a přirozeně se tak odpoutá od činností hmotných smyslů, které jsou podružné a chvilkové. Ví, že jeho hmotné životní podmínky jsou pod svrchovanou kontrolou Pána, a proto ho neznepokojují žádné hmotné reakce — ty považuje za projevy Pánovy milosti. Śrīmad-Bhāgavatam učí, že ten, kdo zná Absolutní Pravdu ve třech různých aspektech — jimiž jsou Brahman, Paramātmā a Nejvyšší Osobnost Božství — je nazýván tattva-vit, neboť zná i své skutečné postavení ve vztahu s Nejvyšším.