TEXT 4
yadā hi nendriyārtheṣu
na karmasv anuṣajjate
sarva-saṅkalpa-sannyāsī
yogārūḍhas tadocyate
yadā — když; hi — jistě; na — ne; indriya-artheṣu — uspokojování smyslů; na — nikdy; karmasu — činnostem s vidinou jejich plodů; anuṣajjate — nezbytně se věnuje; sarva-saṅkalpa — všech hmotných tužeb; sannyāsī — ten, kdo se zřekl; yoga-ārūḍhaḥ — pokročilý v yoze; tadā — tehdy; ucyate — je řečeno, že je.
O tom, kdo se zřekl všech hmotných tužeb a neusiluje o smyslový požitek ani se nevěnuje činnostem zaměřeným na jejich plody, se říká, že je pokročilý v yoze.
Když se někdo plně zaměstnává transcendentální láskyplnou službou Pánu, je spokojen ve svém nitru, a proto se již nevěnuje uspokojování smyslů ani práci konané s touhou po jejích plodech. V jiném případě musí živá bytost nevyhnutelně uspokojovat smysly, protože nikdo nemůže zůstat nečinný. Bez vědomí Kṛṣṇy bude vždy tíhnout k sobeckým činnostem — buď soustředěným na ni samotnou, nebo rozšířeným na okolí. Pokud si je však někdo vědom Kṛṣṇy, může dělat vše pro Kṛṣṇovu spokojenost a tak být dokonale odpoutaný od uspokojování smyslů. Ten, kdo postrádá tuto realizaci, se před dosažením nejvyšší příčky žebříku yogy musí snažit uniknout hmotným touhám mechanicky.