TEXT 16
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ su-kṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
catuḥ-vidhāḥ — čtyři druhy; bhajante — prokazují služby; mām — Mně; janāḥ — osob; su-kṛtinaḥ — ti, kdo jsou zbožní; arjuna — ó Arjuno; ārtaḥ — soužený; jijñāsuḥ — zkoumající; artha-arthī — ten, kdo touží po hmotném zisku; jñānī — ten, kdo zná věci v pravém světle; ca — také; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z potomků Bharaty.
Ó nejlepší z Bhāratovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají prokazovat oddanou službu — soužený, toužící po bohatství, zvídavý a hledající poznání Absolutní Pravdy.
Tento verš líčí ty, kteří na rozdíl od ničemů dodržují usměrňující zásady písem. Jsou nazýváni sukṛtinaḥ, což vyjadřuje, že jednají podle pravidel písem i morálních a společenských zákonů, a jsou více či méně oddáni Nejvyššímu Pánu. Dělí se na čtyři skupiny — 1. ti, které něco sužuje; 2. ti, kteří potřebují peníze; 3. ti, kteří projevují zvídavost; a 4. ti, kteří hledají poznání Absolutní Pravdy. Přicházejí oddaně sloužit Nejvyššímu Pánu za různých okolností. Nejsou to čistí oddaní, protože chtějí výměnou za oddanou službu něčeho dosáhnout. Čistá oddaná služba je prostá pohnutek a touhy po hmotném zisku. Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) popisuje čistou oddanost takto:
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
“Člověk má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku, kterých by nabyl činnostmi s vidinou jejich plodů nebo filozofickou spekulací. To se nazývá čistá oddaná služba.”
Když se tyto čtyři druhy lidí obrátí na Nejvyššího Pána, aby Mu oddaně sloužili, a díky společnosti čistého oddaného se zcela očistí, stanou se také čistými oddanými. Pro ničemy je těžké se zapojit do oddané služby, protože žijí sobeckým, nevázaným životem bez duchovního cíle. Dokonce i z nich se však někteří stanou čistými oddanými, přijdou-li shodou okolností do styku s čistým oddaným.
Ti, kdo jsou neustále zaneprázdněni jednáním s touhou po jeho plodech, se obracejí na Pána v hmotné tísni. Tehdy se sdružují s čistými oddanými a stanou se oddanými Pána sami. I ti, kdo jsou vším zklamaní, někdy vyhledají čisté oddané a začnou se zajímat o poznání Boha. Někdy se chtějí dozvědět o Bohu také suchopární filozofové, kteří se zklamali v každé oblasti poznání. Přicházejí k Nejvyššímu Pánu, aby Mu prokazovali oddanou službu, čímž překonají poznání neosobního Brahmanu a lokalizované Paramātmy a milostí Nejvyššího Pána nebo Jeho čistého oddaného se dostanou k osobnímu pojetí Boha. Celkem vzato, když se trpící, zvídaví, hledači poznání a ti, kdo potřebují peníze, zbaví všech hmotných tužeb a dokonale pochopí, že hmotná odměna nemá nic společného s duchovním pokrokem, stanou se čistými oddanými. Dokud oddaní prokazující transcendentální službu Pánu této úrovně čistoty nedosáhnou, zůstávají poznamenáni jednáním s vidinou jeho plodů, vyhledáváním světského poznání a tak dále. To vše tedy musí člověk překonat, aby mohl dospět k čisté oddané službě.