TEXT 17
teṣāṁ jñānī nitya-yukta
eka-bhaktir viśiṣyate
priyo hi jñānino ’tyartham
ahaṁ sa ca mama priyaḥ
teṣām — z nich; jñānī — ten, kdo má úplné poznání; nitya-yuktaḥ — vždy zaměstnaný; eka — jedině; bhaktiḥ — oddanou službou; viśiṣyate — je výjimečný; priyaḥ — velmi drahý; hi — jistě; jñāninaḥ — tomu, kdo nabyl poznání; atyartham — nesmírně; aham — Já jsem; saḥ — on; ca — také; mama — Mně; priyaḥ — drahý.
Ten, kdo má úplné poznání a neustále se věnuje čisté oddané službě, je z nich nejlepší — jsem mu velmi drahý a on je také drahý Mně.
Když se soužený, zvídavý, chudý i hledač nejvyššího poznání zbaví všeho znečištění plynoucího z hmotných tužeb, mohou se stát čistými oddanými. Avšak skutečně čistým oddaným Pána se z nich stane ten, který dosáhl poznání Absolutní Pravdy a nemá žádné hmotné touhy. Pán říká, že oddaný, který má úplné poznání a zároveň se zaměstnává oddanou službou, je z těchto čtyř nejlepší. Hledání poznání vede člověka ke zjištění, že jeho vlastní já se liší od hmotného těla, a s dalším pokrokem dospěje k poznání neosobního Brahmanu a Paramātmy. Jakmile je zcela očištěn, pozná, že jeho přirozené postavení je být věčným služebníkem Boha. Stykem s čistými oddanými tedy zvídavý, soužený, ten, kdo se snaží zlepšit svou hmotnou situaci, i člověk oplývající poznáním dosáhnou čistoty. V přípravném stádiu je však Pánovi velice drahý zvláště člověk, který v úplnosti zná Nejvyššího Pána a zároveň koná oddanou službu. Ten, kdo setrvává na úrovni čistého poznání transcendentální povahy Nejvyšší Osobnosti, Boha, je v oddané službě natolik chráněn, že na něho hmotné znečištění nemůže mít vliv.