KAPITOLA PRVNÍ

Text 1: S úctou se klaním Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi, jehož milostí může i chromý překročit horu a nĕmý přednášet védskou literaturu.

Text 2: Moje cesta je velice tĕžká. Jsem slepý a neustále klopýtám. Nechť mi proto svĕtci pomohou tím, že mi jako oporu podají hůl své milosti.

Text 3-4: Modlím se u lotosových nohou šesti Gosvāmīch – Śrī Rūpy, Sanātany, Bhaṭṭy Raghunātha, Śrī Jīvy, Gopāla Bhaṭṭy a Dāse Raghunātha –, aby vše, co brání mému psaní této knihy, bylo zničeno a aby se splnila moje skutečná touha.

Text 5: Sláva Rādĕ a Madana-mohanovi, kteří jsou nekonečnĕ milostiví! Vedou mne, i když jsem chromý a pošetilý, a Jejich lotosové nohy jsou pro mne vším.

Text 6: Śrī Śrī Rādhā-Govinda sedí ve Vrindávanu na zářícím trůnu v chrámu z drahokamů, pod stromem, který plní všechna přání, a obsluhují Je Jejich nejdůvĕrnĕjší společnice. Pokornĕ se Jim klaním.

Text 7: Śrī Śrīla Gopīnātha, který je původcem transcendentální nálady tance rāsa, stojí na břehu u Vanšívatu a tóny své slavné flétny poutá pozornost pasaček krav. Nechť nám všichni dají svá požehnání.

Text 8: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 9: Stručnĕ jsem popsal zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua známé jako madhya-līlā. Nyní se pokusím vyprávĕt nĕco z Jeho posledních zábav, známých jako antya-līlā.

Text 10: Stručný přehled antya-līly jsem již předložil v rámci popisu madhya-līly.

Text 11: Stáří ze mne udĕlalo témĕř invalidu a vím, že mohu každou chvíli umřít. Proto jsem už nĕkteré části antya-līly popsal.

Text 12: Nyní obšírnĕ popíši vše, o čem jsem se v dříve uvedeném přehledu nezmínil.

Text 13: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z Vrindávanu do Džagannáth Purí, Svarūpa Dāmodara Gosāñi okamžitĕ poslal oddaným do Bengálska zprávu o Pánovĕ návratu.

Text 14: Jakmile se to dozvĕdĕla matka Śacī a všichni ostatní oddaní z Navadvípu, mĕli nesmírnou radost a společnĕ se vydali na cestu do Níláčaly (Džagannáth Purí).

Text 15: Všichni oddaní z Kulína-grámu a Šrí Khandy se sešli s Advaitou Ācāryou, aby společnĕ vyhledali Śivānandu Senu.

Text 16: Śivānanda Sena zařídil cestu a každého zásoboval vším potřebným, včetnĕ ubytování.

Text 17: Po cestĕ do Džagannáth Purí Śivānanda Sena dovolil, aby se k nĕmu přidal pes, kterému pak dával jíst a staral se o nĕho.

Text 18: Jednoho dne, když se potřebovali dostat přes řeku, nedovolil převozník, který byl z Urísy, psovi nastoupit na loď.

Text 19: Śivānanda Sena byl nešťastný, že tam musí psa nechat, a tak převozníkovi zaplatil deset paṇa lasturek, aby psa převezl přes řeku.

Text 20: Jednoho dne Śivānandu Senu zdržel výbĕrčí mýtného a služebník zapomnĕl dát psovi jeho vařenou rýži.

Text 21: V noci se Śivānanda Sena vrátil a při jídle se zeptal služebníka, jestli pes dostal najíst.

Text 22: Jakmile se dozvĕdĕl, že v jeho nepřítomnosti nedostal pes najíst, byl velmi nešťastný a okamžitĕ poslal deset lidí, aby ho našli.

Text 23: Muži se vrátili bez úspĕchu a Śivānandu Senu to tak zarmoutilo, že celou noc držel půst.

Text 24: Ráno psa hledali znovu, ale nemohli ho nikde najít. Všichni vaiṣṇavové nad tím žasli.

Text 25: Všichni tak šli s velkou úzkostí do Džagannáth Purí, kde se s nimi jako obvykle setkal Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 26: Śrī Caitanya Mahāprabhu s nimi šel do chrámu zhlédnout Pána, a toho dne ve společnosti všech tĕchto oddaných také poobĕdval.

Text 27: Stejnĕ jako dříve Pán každému z nich přidĕlil místo k bydlení. Dalšího dne ráno přišli všichni oddaní za Pánem.

Text 28: Když oddaní přišli do domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, všichni vidĕli, jak kousek od Pána sedí ten samý pes.

Text 29: Śrī Caitanya Mahāprabhu mu navíc házel zbytky dužiny zeleného kokosového ořechu. Usmíval se přitom a říkal psovi: „Zpívej svatá jména ,Rāmà, ,Kṛṣṇà a ,Harì.“

Text 30: Všichni přítomní oddaní se nestačili divit, když vidĕli, jak pes jí dužinu zeleného kokosového ořechu a znovu a znovu pronáší „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa.“

Text 31: Když Śivānanda vidĕl, jak tam ten pes sedí a pronáší Kṛṣṇovo jméno, okamžitĕ se mu ze své přirozené pokory poklonil, aby se očistil od přestupků, kterých se vůči nĕmu dopustil.

Text 32: Dalšího dne už toho psa nikdo nespatřil, protože dostal duchovní tĕlo a odešel na Vaikuṇṭhu, do duchovního království.

Text 33: Takové jsou transcendentální zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, syna matky Śacī. Dokonce i psa osvobodil jednoduše tím, že ho přimĕl opakovat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa.

Text 34: Śrīla Rūpa Gosvāmī se mezitím na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua vrátil do Vrindávanu. Chtĕl napsat divadelní hry o zábavách Pána Kṛṣṇy.

Text 35: Ve Vrindávanu začal Rūpa Gosvāmī psát divadelní hru. Složil tam zvláštĕ úvodní verše pro vzývání příznĕ.

Text 36: Rūpa Gosvāmī cestou do Gaudadéše přemýšlel o tom, jak napsat dĕj hry. Udĕlal si tedy nĕjaké poznámky a začal psát.

Text 37: Oba bratři, Rūpa a Anupama, tak dorazili do Bengálska, Anupama však po příchodu zemřel.

Text 38: Rūpa Gosvāmī poté odešel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, protože Ho velmi dychtil vidĕt.

Text 39: Rūpa Gosvāmī se kvůli Anupamovĕ smrti opozdil, a proto když přišel za oddanými do Bengálska, nemohl se s nimi setkat, neboť už odešli.

Text 40: V Uríse je místo zvané Satjabháma-pur. V této vesnici Śrīla Rūpa Gosvāmī na své cestĕ do Džagannáth Purí přenocoval.

Text 41: Když nocoval v Satjabháma-puru, mĕl sen, ve kterém se mu zjevila nebesky krásná žena a milostivĕ mu dala následující pokyn.

Text 42: „Napiš o mnĕ samostatnou divadelní hru,“ řekla. „Mojí milostí bude neobyčejnĕ krásná.“

Text 43: Po probuzení Śrīla Rūpa Gosvāmī přemítal o svém snu: „Satyabhāmā mi nařídila, abych o ní napsal samostatnou hru.“

Text 44: „Doposud jsem v jednom díle shromažďoval všechny zábavy Pána Kṛṣṇy z Vrindávanu i Dváraky. Nyní je rozdĕlím do dvou her.“

Text 45: Pohroužen v tĕchto myšlenkách rychle dorazil do Džagannáth Purí. Tam hned navštívil chýši Haridāse Ṭhākura.

Text 46: Haridāsa Ṭhākura z lásky a milosti řekl Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu: „Śrī Caitanya Mahāprabhu mi už řekl, že sem přijdeš.“

Text 47: Po zhlédnutí obřadu upala-bhoga v Jagannāthovĕ chrámu chodil Śrī Caitanya Mahāprabhu pravidelnĕ každý den navštívit Haridāse. Najednou se tam tedy objevil.

Text 48: Jakmile Pán přišel, Rūpa Gosvāmī se Mu poklonil. Haridāsa Pánu řekl: „Zde se Ti klaní Rūpa Gosvāmī,“ a Pán Rūpu okamžitĕ obejmul.

Text 49: Śrī Caitanya Mahāprabhu se poté s Haridāsem i Rūpou Gosvāmīm posadil. Nĕjakou dobu se jeden druhého ptali na příznivé novinky a hovořili spolu.

Text 50: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal na Sanātanu Gosvāmīho a Rūpa Gosvāmī odpovĕdĕl: „Nepotkal jsem ho.“

Text 51: „Přišel jsem cestou po břehu Gangy, kdežto Sanātana Gosvāmī šel po hlavní cestĕ. Proto jsme se nepotkali.“

Text 52: „V Prajágu jsem se dozvĕdĕl, že již odešel do Vrindávanu.“ Rūpa Gosvāmī řekl Pánu také o smrti Anupamy.

Text 53: Śrī Caitanya Mahāprabhu přidĕlil Rūpovi Gosvāmīmu místo k bydlení a odešel. Potom Śrīlu Rūpu Gosvāmīho navštívili všichni Pánovi osobní společníci.

Text 54: Dalšího dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu setkal s Rūpou Gosvāmīm znovu a s velkou milostí ho představil všem oddaným.

Text 55: Śrīla Rūpa Gosvāmī se s úctou poklonil u lotosových nohou jich všech a každý oddaný jej zase milostivĕ obejmul.

Text 56: Advaitovi Ācāryovi a Nityānandovi Prabhuovi Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Oba dva Rūpovi Gosvāmīmu z celého srdce prokažte svou milost.

Text 57: „Nechť vaší milostí Rūpa Gosvāmī získá takovou moc, aby dokázal popsat transcendentální nálady oddané služby.“

Text 58: Rūpa Gosvāmī se tak stal předmĕtem lásky a náklonnosti všech oddaných Pána, ať už tĕch, kteří přišli z Bengálska, nebo tĕch, kteří pobývali v Uríse.

Text 59: Śrī Caitanya Mahāprabhu navštĕvoval Rūpu Gosvāmīho každý den a dával jemu a také Haridāsovi Ṭhākurovi veškeré prasādam, které dostal v chrámu.

Text 60: Nĕjakou dobu s nimi vždy hovořil a poté odešel, aby vykonal své polední povinnosti.

Text 61: Takto s nimi Śrī Caitanya Mahāprabhu jednal každý den. Rūpa Gosvāmī tak získával Pánovu transcendentální přízeň, a díky tomu pociťoval nekonečnou radost.

Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu vzal všechny své oddané, aby společnĕ provedli Guṇḍicā-mārjanu (mytí a úklid Guṇḍicina chrámu), a potom šli do zahrady zvané Áitóta, kde mĕli občerstvení s prasādam.

Text 63: Haridāsa Ṭhākura a Rūpa Gosvāmī mĕli velkou radost, když vidĕli všechny oddané přijímat prasādam a zpívat svaté jméno Hariho.

Text 64: Govinda jim obĕma donesl zbytky prasādam Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a když je uctili, začali tančit v extázi.

Text 65: Dalšího dne, když šel vševĕdoucí Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívit Rūpu Gosvāmīho, promluvil následovnĕ.

Text 66: „Nesnaž se odvést Kṛṣṇu z Vrindávanu, protože On nikdy nikam neodchází.“

Text 67: „  ,Kṛṣṇa známý jako Yadu-kumāra je Vāsudeva Kṛṣṇa a liší se od Kṛṣṇy, který je synem Nandy Mahārāje. Yadu-kumāra Kṛṣṇa projevuje své zábavy ve mĕstech, v Mathuře a Dvárace, ale Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, nikdy neopouští Vrindávan.̀  “

Text 68: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl, odešel, aby vykonal své polední povinnosti, a zanechal tam Śrīlu Rūpu Gosvāmīho ponĕkud překvapeného.

Text 69: Śrīla Rūpa Gosvāmī uvažoval: „Satyabhāmā mi nařídila napsat dvĕ různé hry. Nyní je mi jasné, že Śrī Caitanya Mahāprabhu potvrdil toto nařízení.“

Text 70: „Původnĕ jsem psal obĕ hry jako jedno dílo. Nyní je ale rozdĕlím a všechny události popíši ve dvou samostatných hrách.“

Text 71: „Napíši dvojí vzývání příznĕ a dva úvody. Budu o tom hluboce přemýšlet, a potom popíši dva různé sledy událostí.“

Text 72: Při slavnosti Ratha-yātrā vidĕl Rūpa Gosvāmī Pána Jagannātha. Vidĕl také, jak Pán Caitanya Mahāprabhu před rathou tančil a zpíval.

Text 73: Když Rūpa Gosvāmī slyšel verš, který při slavnosti recitoval Śrī Caitanya Mahāprabhu, okamžitĕ na stejné téma složil další verš.

Text 74: Všechny tyto události jsem již popsal, ale přesto si přeji krátce nĕco dodat.

Text 75: Śrī Caitanya Mahāprabhu obvykle bĕhem zpĕvu a tance před rathou recitoval jeden verš, ale nikdo nevĕdĕl, proč recituje právĕ tento verš.

Text 76: Pouze Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vĕdĕl, proč Pán recituje tento verš. Podle Pánova rozpoložení proto recitoval další verše, aby Pánovi umožnil vychutnávat si různé nálady.

Text 77: Rūpa Gosvāmī však znal Pánův zámĕr, a tak složil další verš, který se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi líbil.

Text 78: „Ta samá osoba, která mi v mládí ukradla srdce, je nyní znovu mým pánem. Jsou zde ty samé lunou ozářené noci mĕsíce Caitra, ta samá vůnĕ kvĕtů mālatī a z kadambového lesa vanou ty samé sladké vánky. V našem důvĕrném vztahu jsem ta samá milenka, ale moje mysl tu přesto není šťastná. Přeji si vrátit se na to místo na břehu Révy pod stromem Vetasī. To je má touha.“

Text 79: „Moje milá přítelkynĕ, nyní jsem zde na Kurukšétře potkala svého dávného a drahého přítele Kṛṣṇu. Já jsem ta samá Rādhārāṇī a nyní jsme se opĕt shledali, což je velmi příjemné. Radĕji bych ale šla k Jamunĕ, pod stromy v lese na jejím břehu. Přála bych si znovu slyšet tóny Jeho sladké flétny, když v tom vrindávanském lese hraje pátou notu.“

Text 80: Po sepsání tohoto verše na palmový list ho Rūpa Gosvāmī připevnil na svoji doškovou střechu a odešel se vykoupat do moře.

Text 81: Tehdy ho přišel navštívit Śrī Caitanya Mahāprabhu, a když na střeše uvidĕl připevnĕný list s napsaným veršem, začal si ho číst.

Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po přečtení tohoto verše zaplaven extází lásky, a právĕ v tu chvíli se po koupeli v moři vrátil Rūpa Gosvāmī.

Text 83: Jakmile Śrī Rūpa Gosvāmī uvidĕl Pána, padl ve dvoře na zem, aby se Mu poklonil. Pán ho jemnĕ s láskou plácl a promluvil.

Text 84: „Moje srdce je velmi tajemné. Jak to, že jsi vĕdĕl, na co myslím?“ Když to Pán dořekl, pevnĕ Rūpu Gosvāmīho obejmul.

Text 85: Śrī Caitanya Mahāprabhu si ten verš vzal a ukázal ho Svarūpovi Dāmodarovi, aby ho zkontroloval. Potom se ho zeptal.

Text 86: Pán se otázal: „Jak mohl Rūpa Gosvāmī rozumĕt Mému srdci?“

Text 87: „Nikdo by jinak tento význam nepochopil. Z toho usuzuji, že jsi mu již dříve udĕlil svou bezpříčinnou milost.“

Text 88: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Rūpa Gosvāmī se se Mnou setkal v Prajágu. A protože jsem vĕdĕl, že je vhodnou osobou, přirozenĕ jsem ho obdařil svou milostí.“

Text 89: „Potom jsem ho obdařil svou transcendentální silou. Nyní bys mu mĕl dát pokyny i ty. Pouč ho zvláštĕ o transcendentálních náladách.“

Text 90: Svarūpa Dāmodara řekl: „Jakmile jsem uvidĕl jedinečnou skladbu tohoto verše, bylo mi hned jasné, že jsi mu udĕlil svou zvláštní milost.“

Text 91: „  ,Podle výsledku lze poznat jeho příčinu.̀  “

Text 92: „  ,V Ganze, která protéká nebeskými planetami, je spousta zlatých lotosů a my, obyvatelé tĕchto planet, jíme jejich stonky. Jsme proto krásnĕjší než obyvatelé ostatních planet. To způsobuje zákon příčiny a následku, protože pokud nĕkdo jí jídlo, jež spadá do kvality dobra, tato kvalita zvĕtší krásu jeho tĕla.̀  “

Text 93: Po čtyřech mĕsících Cāturmāsyi (Śrāvaṇa, Bhādra, Āśvina a Kārtika) se všichni bengálští vaiṣṇavové vrátili do svých domovů, ale Śrīla Rūpa Gosvāmī zůstal v Džagannáth Purí pod ochranou lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 94: Jednoho dne psal Rūpa Gosvāmī svoji knihu, a najednou se tam objevil Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 95: Jakmile Haridāsa Ṭhākura a Rūpa Gosvāmī vidĕli Pána přicházet, povstali a pak padli na zem, aby se Mu s úctou poklonili. Śrī Caitanya Mahāprabhu je oba obejmul a potom se posadil.

Text 96: Pán se zeptal: „Co to píšeš za knihu?“ Vzal do ruky palmový list, jenž byl jednou ze stran rukopisu, a uvidĕl krásné písmo, které potĕšilo Jeho mysl.

Text 97: Pán byl spokojený a písmo pochválil slovy: „Písmo Rūpy Gosvāmīho je jako řady perel.“

Text 98: Při čtení rukopisu uvidĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu na stránce verš, a jakmile si ho přečetl, zaplavila Ho extáze lásky.

Text 99: „Nevím, kolik nektaru tyto dvĕ slabiky ,Kṛṣ-ṇà vytvářejí. Když se zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno, zdá se, že tančí v ústech, a my pak chceme mít mnoho úst. Když toto jméno vstoupí do ušních dírek, chceme mít milióny uší, a když tančí na nádvoří srdce, přemáhá činnosti mysli, a všechny smysly tak ustrnou.“

Text 100: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu pronesl tento verš, zaslechl to Haridāsa Ṭhākura, a ten mĕl z verše takovou radost, že začal vychvalovat jeho význam a tančit.

Text 101: O kráse a transcendentálním postavení svatého jména Pána se musíme dozvĕdĕt poslechem zjevených písem z úst oddaných. Nikde jinde se o sladkosti Pánova svatého jména nedozvíme.

Text 102: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Haridāse i Rūpu Gosvāmīho obejmul a odešel k moři vykonat své polední povinnosti.

Text 103-104: Dalšího dne po obvyklé návštĕvĕ chrámu Pána Jagannātha se Śrī Caitanya Mahāprabhu setkal se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou, Rāmānandou Rāyem a Svarūpou Dāmodarem. Poté šli společnĕ navštívit Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, a Pán cestou vysoce chválil jeho vlastnosti.

Text 105: Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval ty dva důležité verše a pociťoval přitom velkou radost. Začal tedy svého oddaného opĕvovat, jako kdyby mĕl patero úst.

Text 106: Aby Pán Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu a Rāmānandu Rāye vyzkoušel, začal před nimi vychvalovat transcendentální vlastnosti Śrī Rūpy Gosvāmīho.

Text 107: Příznačné pro Nejvyšší Osobnost Božství je, že přestupky, kterých se dopustí Jeho čistý oddaný, nebere vážnĕ. Pán od oddaného přijme každou nepatrnou službu a považuje ji za tak velkou, že je připravený mu za ni dát i sám sebe, o jiných požehnáních ani nemluvĕ.

Text 108: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, známý jako Puruṣottama neboli nejvznešenĕjší ze všech osobností, má čistou mysl. Je tak laskavý, že nebere příliš vážnĕ ani to, když se Jeho služebník dopustí velkého přestupku. I malou službu svého služebníka Pán přijme jako velikou. Dokonce i když Pána nĕkdo závistivý pomlouvá, Pán vůči nĕmu nikdy neprojeví svůj hnĕv. Takové jsou Jeho vznešené vlastnosti.“

Text 109: Jakmile Haridāsa Ṭhākura a Rūpa Gosvāmī vidĕli přicházet Śrī Caitanyu Mahāprabhua a Jeho společníky, okamžitĕ padli jako klády na zem a modlili se k jejich lotosovým nohám.

Text 110: Tak se Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho společníci setkali s Rūpou Gosvāmīm a Haridāsem Ṭhākurem. Pán se potom se svými oddanými posadil na vyvýšené místo.

Text 111: Rūpa Gosvāmī a Haridāsa Ṭhākura sedĕli na zemi pod stupínkem, na kterém sedĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu. I když je všichni žádali, aby si sedli na stejnou úroveň jako Pán a Jeho společníci, oni to neudĕlali.

Text 112: Śrī Caitanya Mahāprabhu Rūpovi Gosvāmīmu nařídil, aby přečetl verš, který předtím vyslechli, ale Rūpa Gosvāmī se velmi stydĕl, a tak ho nepřečetl a dál mlčel.

Text 113: Potom tedy ten verš přednesl Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a všichni oddaní žasli, když ho slyšeli.

Text 114: „Moje milá přítelkynĕ, nyní jsem zde na Kurukšétře potkala svého dávného a drahého přítele Kṛṣṇu. Já jsem ta samá Rādhārāṇī a nyní jsme se opĕt shledali, což je velmi příjemné. Radĕji bych ale šla k Jamunĕ, pod stromy v lese na jejím břehu. Přála bych si znovu slyšet tóny Jeho sladké flétny, když v tom vrindávanském lese hraje pátou notu.“

Text 115: Rāmānanda Rāya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya po vyslechnutí verše řekli Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Jak mohl tento Rūpa Gosvāmī pochopit Tvou mysl, aniž bys mu udĕlil svou zvláštní milost?“

Text 116: Śrīla Rāmānanda Rāya řekl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu v minulosti zplnomocnil jeho srdce takovým způsobem, že dokázal vyjádřit vznešené a konečné výroky, ke kterým nemá přístup ani Pán Brahmā.

Text 117: Řekli: „Kdybys mu dříve nebyl udĕlil svou milost, nebylo by možné, aby dokázal vyjádřit Tvé vnitřní pocity.“

Text 118: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Můj drahý Rūpo, přednes prosím ten verš ze tvé divadelní hry, který všechny lidi zbavuje neštĕstí a nářku, když si ho vyslechnou.“

Text 119: Na Pánovo opakované naléhání pak Rūpa Gosvāmī verš přednesl (viz dále).

Text 120: „Nevím, kolik nektaru tyto dvĕ slabiky ,Kṛṣ-ṇà vytvářejí. Když se zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno, zdá se, že tančí v ústech, a my pak chceme mít mnoho úst. Když toto jméno vstoupí do ušních dírek, chceme mít milióny uší, a když tančí na nádvoří srdce, přemáhá činnosti mysli, a všechny smysly tak ustrnou.“

Text 121: Všichni společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvláštĕ Rāmānanda Rāya, byli po vyslechnutí tohoto verše naplnĕni transcendentální blažeností a údivem.

Text 122: Každý z nich přiznal, že již slyšel mnoho výroků opĕvujících Pánovo svaté jméno, ale ještĕ nikdy neslyšel tak sladké popisy jako ty od Rūpy Gosvāmīho.

Text 123: Rāmānanda Rāya se zeptal: „Jakou hru to píšeš? Je nám jasné, že je to důl konečných závĕrů.“

Text 124: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl místo Śrīly Rūpy Gosvāmīho: „Chtĕl napsat hru o zábavách Pána Kṛṣṇy. Mĕl v plánu popsat v jedné knize zábavy ve Vrindávanu i zábavy ve Dvárace a Mathuře.“

Text 125: „Původnĕ začal tímto způsobem, ale nyní na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua knihu rozdĕlil, takže píše dvĕ hry. Jedna bude o zábavách v Mathuře a Dvárace a druhá se bude týkat vrindávanských zábav.“

Text 126: „Tyto dvĕ hry se jmenují Vidagdha-mādhava a Lalita-mādhava. Obĕ dvĕ úžasným způsobem popisují extatickou emotivní lásku k Bohu.“

Text 127: Rāmānanda Rāya řekl: „Přednes teď prosím úvodní verš Vidagdha-mādhavy, ať si ho mohu poslechnout a zkontrolovat.“ Śrī Rūpa Gosvāmī tak na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua verš (1.1) přednesl.

Text 128: „  ,Nechť zábavy Śrī Kṛṣṇy zmenší utrpení hmotného svĕta a odstraní všechny nežádoucí touhy. Zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství jsou jako śikhariṇī, smĕs jogurtu a cukrkandlu. Překonávají i pýchu nektaru vytvářeného na Mĕsíci, neboť šíří sladkou vůni zhuštĕných láskyplných zábav Śrīmatī Rādhārāṇī a gopī.̀  “

Text 129: Rāmānanda Rāya řekl: „Nyní prosím popiš slávu Božstva, jež uctíváš.“ Rūpa Gosvāmī se však zdráhal, protože se před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem stydĕl.

Text 130: Pán ale Rūpu Gosvāmīho povzbudil slovy: „Proč se stydíš? Mĕl bys ji přednést, aby si oddaní mohli vyslechnout dobré ovoce tvého psaní.“

Text 131: Rūpa Gosvāmī tedy verš přednesl, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu ho neschválil, protože pojednával o Jeho slávĕ. Řekl, že je to přehnaný výklad.

Text 132: „  ,Nechť se tento Nejvyšší Pán, známý jako syn Śrīmatī Śacīdevī, transcendentálnĕ usídlí v hloubi vašeho srdce. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil v tomto vĕku Kali, zářící jako tekuté zlato, aby udĕlil to, co žádná inkarnace nikdy předtím: nejvznešenĕjší náladu oddané služby, náladu milostné lásky.̀  “

Text 133: Všichni přítomní oddaní tento verš natolik oceňovali, že vyjádřili Śrī Rūpovi Gosvāmīmu za jeho transcendentální recitaci svoji vdĕčnost.

Text 134: Rāmānanda Rāya se zeptal: „Jak jsi představil herecký sbor?“

Text 135: „Když je nástup herců uveden do pohybu příchodem příhodného okamžiku, říká se mu pravartaka.“

Text 136: „  ,Přišlo jaro, a úplnĕk v tomto období inspiroval Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž je ve všech ohledech úplný, novou touhou po nočním setkání s překrásnou Śrīmatī Rādhārāṇī, aby zvĕtšili krásu svých zábav.̀  “

Text 137: Rāmānanda Rāya řekl: „Přednes teď prosím část zvanou prarocanā, abych si ji mohl poslechnout a zkontrolovat.“

Text 138: „  ,Zde přítomní oddaní neustále myslí na Nejvyššího Pána, a proto jsou velmi pokročilí. Toto dílo s názvem Vidagdha-mādhava líčí charakteristické zábavy Pána Kṛṣṇy spomocí ozdob básnických ornamentů. A vnitřní část vrindávanského lesa poskytuje vhodné místo pro Kṛṣṇův tanec s gopīmi. Myslím si proto, že zbožné činnosti osob, jako jsme my, kteří se snaží pokročit v oddané službĕ, nyní dosáhly zralosti.̀  “

Text 139: „  ,Ó učení oddaní, jsem nízké a nevĕdomé povahy, ale přestože tato Vidagdha-mādhava pochází ode mne, je plná popisů transcendentálních vlastností Nejvyšší Osobnosti Božství. Neumožní tedy toto dílo dosažení nejvyššího životního cíle? Zlato se dá očistit i v ohni, který zažehl nízký človĕk. Podobnĕ může tato kniha pomoci odstranit nečistoty ze srdcí zlatých oddaných, i když já jsem nízké povahy.̀  “

Text 140: Rāmānanda Rāya se dále Rūpy Gosvāmīho zeptal na příčiny láskyplných vztahů mezi Kṛṣṇou a gopīmi, jako je prvotní připoutanost, promĕny lásky, snaha o lásku a výmĕny dopisů odhalujících připoutanost gopī ke Kṛṣṇovi.

Text 141: Śrīla Rūpa Gosvāmī Rāmānandovi Rāyovi na všechny otázky postupnĕ odpovĕdĕl. Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua při poslechu jeho vysvĕtlení jen žasli.

Text 142: „(Śrīmatī Rādhārāṇī prožívala prvotní pouto ke Kṛṣṇovi (pūrva-rāga) a myslela si:) ,Od té doby, co jsem uslyšela jméno toho, jemuž říkají Kṛṣṇa, jsem se témĕř pomátla. Je tu také další osoba, která hraje na flétnu takovým způsobem, že se v Mém srdci při zaslechnutí tĕch tónů probouzí intenzivní šílenství. A pak je tu ještĕ třetí osoba, k níž Moje mysl přilne hned, jak na obrázku uvidím Její nádhernou záři podobnou blesku. Myslím si proto, že jsem zatracena, protože jsem připoutaná ke třem osobám najednou. Bylo by pro mne tedy nejlepší, kdybych zemřela.̀  “

Text 143: „  ,Má drahá přítelkynĕ, to bušení srdce Śrīmatī Rādhārāṇī je velmi tĕžké vyléčit. I kdyby se mu vĕnovala nĕjaká lékařská péče, skončilo by to ostudou.̀  “

Text 144: „  ,„Ó Ty líbezný, v mysli mám teď otištĕný Tvůj úchvatný umĕlecký obraz. A protože nyní sídlíš v Mojí mysli, ó Můj příteli, stavíš se Mi do cesty všude, kam chci utíkat, vzrušená myšlenkami na Tebe.“̀  “

Text 145: „  ,Tato dívka se při zahlédnutí pavího pera náhle začne třást. Když nĕkde uvidí náhrdelník z malých lasturek guñjí, začne ronit slzy a nahlas pláče. Nevím, co nového vstoupilo do srdce tohoto nebohého dĕvčete a mĕlo na Nĕ tak extatický vliv. Naplňuje Ji tanečním nadšením herce, jenž na jevišti předvádí úžasné a dosud nevídané tance.̀  “

Text 146: „(Śrīmatī Rādhārāṇī řekla své stálé společnici Viśāce:) ,Má drahá přítelkynĕ, nemusíš plakat, pokud ke Mnĕ bude Kṛṣṇa krutý, protože to není tvoje chyba. Já budu muset zemřít, ale ty pro Mĕ potom prosím udĕlej jednu vĕc: vykonej Můj pohřební obřad tak, že Mé tĕlo postavíš k tamālovému stromu, aby ho Moje ruce objímaly jako popínavé rostliny a Já abych tak mohla nerušenĕ navždy zůstat ve Vrindávanu. To je Moje poslední přání.̀  “

Text 147: Rāmānanda Rāya se zeptal: „Jaké jsou vlastnosti emotivní lásky?“

Text 148: „  ,Má drahá překrásná přítelkynĕ, v srdci toho, kdo rozvine lásku k Bohu – lásku ke Kṛṣṇovi, synovi Nandy Mahārāje, se projeví všechny hořké i sladké vlivy této lásky. Tato láska k Bohu se projevuje dvĕma způsoby. Její jedovatý účinek překoná i prudký a čerstvý hadí jed. Zároveň z ní však proudí transcendentální blaženost, která překonává jak jedovaté účinky hadího jedu, tak štĕstí z toho, když si človĕk polévá hlavu nektarem. Lze u ní vnímat dvojí účinek – je zároveň jedovatá i nektarová.̀  “

Text 149: Rāmānanda Rāya se dále zeptal: „Jaké jsou přirozené znaky probouzející se lásky k Bohu?“

Text 150: „  ,Když jeden z milenců slyší, jak ho druhý chválí, je navenek klidný, ale v srdci pociťuje bolest. Když slyší, jak ho ten druhý z nĕčeho obviňuje, považuje to za žerty a činí mu to potĕšení. Když u svého drahého protĕjšku najde jeden z milenců nĕjaké chyby, jeho lásku to nijak nezmenší, ale stejnĕ tak ani dobré vlastnosti milovaného protĕjšku nezvĕtší jeho spontánní náklonnost. Spontánní láska tak pokračuje za každých okolností. Takto působí spontánní láska k Bohu v srdci.̀  “

Text 151: „  ,Až Rādhārāṇī, která má tvář jako mĕsíc, uslyší, jak jsem k Ní krutý, může ve svém zarmouceném srdci zaujmout nĕjaký postoj tolerance. Potom by se ale mohla obrátit proti Mnĕ. Ve strachu z chtivých tužeb vyprovokovaných lukem hrozivého Amora by dokonce mohla ukončit svůj život. Bĕda! Jak pošetile jsem vytrhl tu křehkou rostlinku Její touhy právĕ ve chvíli, kdy byla připravena vydat plody.̀  “

Text 152: „  ,Má drahá přítelkynĕ, kvůli své touze po štĕstí z Jeho společnosti a objetí jsem nebrala na vĕdomí ani své nadřízené a chovala jsem se před nimi nestydatĕ a lehkovážnĕ. Navíc jsem tobĕ, své nejlepší přítelkyni, která je Mi dražší než vlastní život, způsobila tolik problémů. Zanedbala jsem dokonce i slib dodržovaný tĕmi nejvznešenĕjšími ženami, slib vĕrnosti svému manželovi. Ach bĕda! I když On Mĕ nyní zanedbává, jsem tak hříšná, že stále ještĕ žiji. Musím proto zatratit svou takzvanou trpĕlivost.̀  “

Text 153: „  ,Byla jsem doma zabraná do dĕtských her, a protože jsem byla nevinné dítĕ, nerozeznala jsem, co je dobré, a co ne. Je tedy od Tebe správné, že jsi Nás donutil se k Tobĕ tolik připoutat a potom jsi Nás opustil? Nyní se k Nám nehlásíš. Myslíš si, že je to správné?̀  “

Text 154: „  ,Naše srdce jsou tak znečištĕná utrpením, že určitĕ spĕjeme do pekelného království. Kṛṣṇa však přesto se svými půvabnými láskyplnými úsmĕvy plnými falše nepřestane. Ó Śrīmatī Rādhārāṇī, jsi tak inteligentní. Jak ses mohla tolik zamilovat do tohoto proradného svůdníka z vesnice pastevců?̀  “

Text 155: „  ,Ó Pane Kṛṣṇo, jsi jako oceán. Z velké vzdálenosti k Tobĕ dospĕla řeka Śrīmatī Rādhārāṇī, jež zanechala strom, kterým je Její manžel, daleko za sebou, prolomila most společenských konvencí a silou překonala hory starších příbuzných. Tato řeka sem dospĕla kvůli čerstvým pocitům lásky k Tobĕ a nyní získala útočištĕ u Tvých lotosových nohou, ale Ty se Ji vlnami svých nepříznivých slov snažíš obrátit zpĕt. Jak je možné, že teď rozvíjíš takový postoj?̀  “

Text 156: Śrīla Rāmānanda Rāya se dále zeptal: „Jak jsi popsal Vrindávan, melodii Kṛṣṇovy transcendentální flétny a také vztah mezi Kṛṣṇou a Rādhikou?“

Text 157: „Prosím povĕz mi o tom všem, neboť tvoje básnické schopnosti jsou úžasné.“ Rūpa Gosvāmī se Rāmānandovi Rāyovi poklonil a postupnĕ začal odpovídat na jeho otázky.

Text 158: „  ,Sladký a voňavý med vytékající z čerstvých mangových pupenů znovu a znovu přitahuje roje čmeláků a celý les je rozechvíván jemnými vánky z malajských hor, které jsou plné santálových stromů. Tento vrindávanský les zvĕtšuje Mou transcendentální blaženost.̀  “

Text 159: „  ,Můj drahý příteli, podívej, jak je tento vrindávanský les plný transcendentálních rostlin a stromů. Vrcholky rostlin jsou plné kvĕtů, okolo kterých bzučí omámení čmeláci. Jejich písnĕ lahodí uchu, a překonávají dokonce i védské hymny.̀  “

Text 160: „  ,Můj drahý příteli, tento vrindávanský les velmi tĕší naše smysly různými způsoby. Nĕkde v rojích zpívají čmeláci a nĕkde je ovzduší ochlazováno jemnými vánky. Jinde zase tančí popínavé rostliny a vĕtve stromů, kvĕty mallikā šíří svou vůni a z četných granátových jablíček neustále vytékají proudy šťávy.̀  “

Text 161: „  ,Flétna, kterou Kṛṣṇa používá při svých zábavách, mĕří na délku tři prsty a je posázená drahokamy indranīla. Na obou jejích koncích se krásnĕ třpytí drahokamy aruṇa (rubíny) a celá flétna je pozlacená a vykládaná žhnoucími diamanty. Tato příznivá flétna Kṛṣṇu tĕší a třpytí se v Jeho ruce transcendentální září.̀  “

Text 162: „  ,Má drahá přítelkynĕ flétno, zdá se, že ses narodila ve velmi dobré rodinĕ, protože sídlíš v rukách Śrī Kṛṣṇy. Už od narození jsi prostá a vůbec ne nečestná. Proč ses potom nechala zasvĕtit do této nebezpečné mantry, která očarovává shromáždĕné gopī?̀  “

Text 163: „  ,Má drahá přítelkynĕ flétno, máš v sobĕ ve skutečnosti spoustu dĕr neboli chyb. Jsi lehká, tvrdá, bez šťávy a se spoustou kolen. Jaké zbožné činnosti ti umožnily službu, při které tĕ Pán líbá a objímá svýma rukama?̀  “

Text 164: „  ,Transcendentální melodie Kṛṣṇovy flétny zastavila pohyb dešťových mraků, překvapila Gandharvy a vyrušila z meditace velké svĕtce, jako je Sanaka a Sanandana. V Pánu Brahmovi probudila údiv, mysl Baliho Mahārāje, která byla jinak neochvĕjnĕ soustředĕná, zneklidnila zvĕdavostí, Mahārāje Anantu, jenž nese planety, roztočila a také pronikla silnými pokryvy vesmíru. Melodie flétny v rukách Kṛṣṇy tak vytvořila úžasnou situaci.̀  “

Text 165: „  ,Krása Kṛṣṇových očí překonává krásu bílých lotosů, Jeho žluté šaty předčí jas čerstvĕ nanesené kuṅkumy, Jeho ozdoby z vybraných lesních kvĕtů pokořují touhu po tĕch nejlepších šatech a Jeho tĕlesná krása svou nádherou přitahuje mysl víc než drahokamy zvané marakata-maṇi (smaragdy).̀  “

Text 166: „  ,Ó nejkrásnĕjší z mých přítelkyň, přijmi prosím Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který před Tebou stojí plný transcendentální blaženosti. Jeho oči tĕkají ze strany na stranu a obočí se pomalu pohybuje na Jeho lotosu podobné tváři jako čmeláci. Stojí spravým chodidlem umístĕným pod kolenem své levé nohy, ve střední části tĕla třikrát prohnutý a s krkem vznešenĕ vychýleným do strany si k našpuleným rtům přikládá flétnu a svými prsty se po ní pohybuje sem a tam.̀  “

Text 167: „  ,Ó ty s půvabnou tváří, kdo je ta tvořivá osoba, která tu před námi stojí? Ostrými dláty svých milostných pohledů mnoha ženám štĕpí tvrdé kameny jejich oddanosti manželovi a svým tĕlesným leskem zářivĕjším než nespočet smaragdů zároveň buduje důvĕrná místa setkání pro své zábavy.̀  “

Text 168: „  ,Moje drahá přítelkynĕ, tento svĕže mladistvý Pán Śrī Kṛṣṇa, mĕsíc rodiny Nandy Mahārāje, je tak krásný, že přemáhá krásu hromad vzácných drahokamů. Sláva melodii Jeho flétny, která prohnanĕ ruší klid cudných žen tím, že uvolňuje jejich opasky a pevnĕ utažené šaty.̀  “

Text 169: „  ,Krása očí Śrīmatī Rādhārāṇī násilím pohlcuje krásu čerstvĕ rozkvetlých modrých lotosových kvĕtů a krása Její tváře překonává krásu celého háje lotosů vplném kvĕtu. Zdá se, že Její tĕlesný lesk působí bolest dokonce i zlatu. Tak se ve Vrindávanu probouzí úžasná a nevídaná krása Śrīmatī Rādhārāṇī.̀  “

Text 170: „  ,Mĕsíc sice zpočátku v noci září, ale přes den pohasne. Lotos je zase pĕkný ve dne, ale na noc se zavírá. Ó Můj příteli, tvář Mé nejdražší Śrīmatī Rādhārāṇī je však jasná a krásná ve dne i v noci. K čemu ji tedy lze přirovnat?̀  “

Text 171: „  ,Když se Śrīmatī Rādhārāṇī usmĕje, po tvářích Jí stékají vlny radosti a Její prohnutá obočí tančí jako Amorův luk. Její kouzelný pohled připomíná nejistý tanec omámeného čmeláka. Ten čmelák Mĕ bodl do přeslenu Mého srdce.̀  “

Text 172: Śrīla Rāmānanda Rāya vyslechl tyto verše recitované Rūpou Gosvāmīm a pak řekl: „Tvůj básnický přednes je jako neustálá sprška nektaru. Přednes mi prosím úvodní část druhé hry.“

Text 173: Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl: „Ve tvé přítomnosti, která je jako sluneční záře, jsem nepatrný jako svĕtlo svĕtlušky.“

Text 174: „Už jen otevřít před tebou ústa je ode mne drzé.“ Poté, co takto promluvil, přednesl úvodní verš Lalita-mādhavy.

Text 175: „  ,Překrásná mĕsíci podobná sláva Mukundy sužuje lotosům podobné tváře manželek démonů i jejich vzedmutá ňadra, která jsou jako lesklí cakravākové. Oddaným, již připomínají ptáky cakora, je však Jeho sláva příjemná. Nechť vám všem tato sláva vĕčnĕ přináší radost.̀  “

Text 176: Když se Śrīla Rāmānanda Rāya zeptal na druhý úvodní verš, Śrīla Rūpa Gosvāmī se trochu zdráhal, ale přesto ho přednesl.

Text 177: „  ,Mĕsíci podobný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, známý jako syn matky Śacī, se nyní zjevil na zemi, aby šířil svoji oddanou lásku. Je vládcem společnosti brāhmaṇů. Může odstranit veškerou temnotu nevĕdomosti a ovládnout mysl každého na svĕtĕ. Nechť nám všem tento vycházející mĕsíc udĕlí vše příznivé.̀  “

Text 178: Třebaže mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu v nitru velkou radost, když tento verš slyšel, navenek promluvil jakoby rozzlobenĕ.

Text 179: „Tvoje vznešené poetické popisy nálad zábav Pána Kṛṣṇy jsou jako oceán nektaru. Proč jsi tam ale vložil falešnou modlitbu o Mnĕ? Je to jako kapka odporné žíraviny.“

Text 180: Śrīla Rāmānanda Rāya namítl: „To, co přidal do nektaru své vznešené poezie, není vůbec žádná žíravina, jen trocha kafru.“

Text 181: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Rāmānando Rāyi, tobĕ poslech této poezie přináší radost, ale Já se při jejím poslechu stydím, protože lidé si z toho, co je v tomto verši napsáno, budou tropit žerty.“

Text 182: Rāmānanda Rāya řekl: „Místo žertování budou lidé při poslechu této poezie pociťovat velkou radost, protože vzpomínka na uctívané Božstvo hned na začátku přináší štĕstí.“

Text 183: Rāmānanda Rāya se zeptal: „Jakým způsobem přicházejí herci?“ Rūpa Gosvāmī potom začal hovořit konkrétnĕ o tomto tématu.

Text 184: „  ,Poté, co zabije vládce necivilizovaných lidí (Kaṁsu), bude Pán Kṛṣṇa, mistr všech druhů umĕní, tančit na pódiu a v pravý čas přijme ruku Śrīmatī Rādhārāṇī, která oplývá všemi transcendentálními vlastnostmi.̀  “

Text 185:
„Tomuto úvodu se odbornĕ říká udghātyaka a celá scéna se nazývá vīthī. Ty jsi však vdramatickém vyjádření tak zkušený, že každý z mých výroků, které tu před tebou pronáším, je jako vlna z oceánu drzosti.“
 

Text 186: „  ,Pokud chtĕjí lidé vysvĕtlit nĕjaké nejasné slovo, spojí je obvykle s jinými slovy. Tomu se říká udghātyaka.̀  “

Text 187: Rāmānanda Rāya požádal Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, aby dále popsal různé další části hry, a Śrīla Rūpa Gosvāmī tedy krátce citoval ze své Lalita-mādhavy.

Text 188: „  ,Prach zvířený kopyty krav a telátek na cestĕ vytváří temnotu, která naznačuje, že se Kṛṣṇa vrací domů z pastvin. Večerní temnota zase vybízí gopī k setkání s Kṛṣṇou. Zábavy Kṛṣṇy a gopī jsou tak zahalené určitým druhem transcendentální temnoty, a proto je obyčejní védští učenci nemohou vidĕt.̀  “

Text 189: „  ,Nechť je oslavován tento Kṛṣṇův autorizovaný posel, sladká melodie flétny, protože Śrīmatī Rādhārāṇī obratnĕ zbaví Jejího studu a vyláká Ji z domova do lesa.̀  “

Text 190: „  ,Moje drahá přítelkynĕ, kdo je tento nebojácný mladík? Září jako bleskem ozářený mrak a při svých kratochvílích se potuluje jako šílený slon. Odkud do Vrindávanu přišel? Bĕda, svými neklidnými pohyby a přitažlivými pohledy vykrádá z pokladnice Mého srdce poklad Mého odhodlání.̀  “

Text 191: „  ,Śrīmatī Rādhārāṇī je Ganga, ve které si slon Mé mysli užívá svých zábav. Pro Mé oči, které jsou jako ptáci cakora, je svitem podzimního úplňku. Na okraji nebe Mé hrudi je zářící ozdobou, jasným a krásným souhvĕzdím. Díky vysoce vznešenému stavu své mysli jsem dnes Śrīmatī Rādhārāṇī získal.̀  “

Text 192: Když to Śrīla Rāmānanda Rāya vyslechl, začal u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua vychvalovat jedinečnost poetického vyjadřování Śrīly Rūpy Gosvāmīho, jako kdyby mĕl tisíce úst.

Text 193: Śrīla Rāmānanda Rāya řekl: „Toto není básnické představení, to je neustálá sprška nektaru. Ve skutečnosti je to podstata všech konečných realizací objevující se v podobĕ divadelních her.“

Text 194: „Toto úžasné vyprávĕní Rūpy Gosvāmīho je vrcholný způsob, jak vyjádřit milostné vztahy. Srdce i uši každého, kdo je vyslechne, stáhne do víru transcendentální blaženosti.“

Text 195: „  ,K čemu je lučištníkův šíp a básníkova poezie, pokud proniknou do srdce, ale nezpůsobí, že se človĕku zatočí hlava?̀  “

Text 196: „Bez Tvé milosti není možné, aby obyčejná živá bytost napsala takové poetické obraty. Myslím, že Ty jsi mu k tomu dal moc.“

Text 197: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Śrīlu Rūpu Gosvāmīho jsem potkal v Prajágu. Upoutal Mne a uspokojil svými vlastnostmi.“

Text 198: Śrī Caitanya Mahāprabhu chválil metafory a další literární ozdoby transcendentální poezie Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Řekl, že bez tĕchto poetických ozdob nelze kázat o transcendentálních náladách.

Text 199: Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny své osobní společníky požádal, aby Rūpovi Gosvāmīmu požehnali, a on tak mohl neustále psát o vrindávanských zábavách, které jsou plné emotivní lásky k Bohu.

Text 200: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Sanātana Gosvāmī, starší bratr Śrīly Rūpy Gosvāmīho, je tak moudrý a učený, že se mu nikdo nevyrovná.“

Text 201: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Rāmānandovi Rāyovi: „Sanātana Gosvāmī se zříká hmotných styků stejnĕ jako ty a nalézají se u nĕho pokora, odříkání a znamenitá učenost zároveň.“

Text 202: „Oba tyto bratry jsem poslal do Vrindávanu a zmocnil je k rozšíření literatury o bhakti.“

Text 203: Śrīla Rāmānanda Rāya Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi odpovĕdĕl: „Můj Pane, Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Jestli chceš, můžeš roztančit i dřevĕnou loutku.“

Text 204: „Vidím, že všechny ty pravdy týkající se transcendentálních nálad, které jsi projevil mými ústy, jsou vysvĕtleny ve spisech Śrīly Rūpy Gosvāmīho.“

Text 205: „Ze své bezpříčinné milosti vůči svým oddaným chceš popsat vrindávanské transcendentální zábavy. Každý, kdo je takto zmocnĕn, může přivést celý svĕt pod Tvůj vliv.“

Text 206: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Rūpu Gosvāmīho obejmul a požádal ho, aby se pomodlil u lotosových nohou všech přítomných oddaných.

Text 207: Advaita Ācārya, Nityānanda Prabhu a všichni ostatní oddaní Rūpovi Gosvāmīmu prokázali svou bezpříčinnou milost tím, že ho na oplátku obejmuli.

Text 208: Všichni oddaní žasli, když vidĕli osobní vlastnosti Śrīly Rūpy Gosvāmīho a zvláštní milost, kterou mu Śrī Caitanya Mahāprabhu udĕlil.

Text 209: Po odchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všech oddaných Śrīlu Rūpu Gosvāmīho obejmul i Haridāsa Ṭhākura.

Text 210: Haridāsa Ṭhākura mu řekl: „Tvé štĕstí nemá hranic. Nikdo nemůže pochopit slávu toho, co jsi popsal.“

Text 211: Śrī Rūpa Gosvāmī řekl: „Já nic nevím. Jediná transcendentální slova, jež jsem schopen vyslovit, jsou ta, která mi do úst vkládá Śrī Caitanya Mahāprabhu.“

Text 212: „I když jsem nejnižší z lidí a nemám žádné poznání, Pán mi dal milostivĕ inspiraci psát transcendentální literaturu o oddané službĕ. Klaním se proto u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Nejvyšší Osobnosti Božství, který mi umožnil psát tyto knihy.“

Text 213: V blízké společnosti Haridāse Ṭhākura tak Śrīla Rūpa Gosvāmī s velkou radostí trávil čas rozhovory o Kṛṣṇových zábavách.

Text 214: Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Ním strávili čtyři mĕsíce. Poté se s nimi Pán rozloučil a oni se vrátili do Bengálska.

Text 215: Śrīla Rūpa Gosvāmī však zůstal u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a s velkou radostí ve společnosti Pána zhlédl slavnost Dola-yātrā.

Text 216: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po skončení slavnosti Dola-yātrā rozloučil i s Rūpou Gosvāmīm. Zmocnil ho a udĕlil mu veškerou milost.

Text 217: Pán řekl: „Nyní jdi do Vrindávanu a zůstaň tam. Sem můžeš poslat svého staršího bratra Sanātanu.“

Text 218: „Ve Vrindávanu piš transcendentální literaturu a odhaluj ztracená svatá místa.“

Text 219: „Zaveď oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi a vysvĕtluj její nálady. Já také Vrindávan ještĕ jednou navštívím.“

Text 220: Po tĕchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu Rūpu Gosvāmīho obejmul. Rūpa Gosvāmī si pak na hlavu položil Pánovy lotosové nohy.

Text 221: Śrīla Rūpa Gosvāmī se rozloučil se všemi oddanými Śrī Caitanyi Mahāprabhua a přes Bengálsko se vrátil do Vrindávanu.

Text 222: Tak jsem popsal druhé setkání Rūpy Gosvāmīho se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Každý, kdo to poslouchá, s jistotou dosáhne útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 223: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.