KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Text 1: S úctou se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, jenž si osobnĕ vychutnával nektar extatické lásky ke Kṛṣṇovi a poté naučil své oddané, jak si ji vychutnávat. Tak je osvítil ohlednĕ extatické lásky ke Kṛṣṇovi, aby je mohl zasvĕtit do transcendentálního poznání.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu pobýval v Džagannáth Purí ve společnosti svých oddaných, neustále pohroužený do extatické oddané lásky.

Text 4: V dalším roce šli všichni oddaní z Bengálska jako obvykle do Džagannáth Purí a jako v předešlých letech se setkali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a oddanými.

Text 5: Společnĕ s oddanými z Bengálska přišel i urozený muž jménem Kālidāsa, který nikdy nevyslovil nic jiného než svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 6: Kālidāsa byl vysoce pokročilý oddaný, a přesto byl prostý a velkomyslný. Při vykonávání svých bĕžných povinností neustále pronášel svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 7: Když hrál žertem kostky, pronášel přitom Hare Kṛṣṇa.

Text 8: Kālidāsa byl strýcem Raghunātha dāse Gosvāmīho. Po celý život, i ve stáří, se snažil jíst zbytky jídla, které po sobĕ nechali nĕjací vaiṣṇavové.

Text 9: Kālidāsa jedl zbytky jídla od všech vaiṣṇavů, kteří v Bengálsku byli.

Text 10: Chodil za všemi vaiṣṇavy narozenými v rodinách brāhmaṇů, ať byli začátečníci, nebo pokročilí, a nosil jim dary v podobĕ prvotřídních potravin.

Text 11: Každého takového vaiṣṇavu prosil o zbytky jídla, a když žádné nedostal, schoval se nĕkde nablízku.

Text 12: Vaiṣṇavové po jídle své talíře z listů vyhazovali. Kālidāsa pak vyšel z úkrytu, listy vzal a vylízal z nich zbytky.

Text 13: Dary nosil také do domů vaiṣṇavů narozených v rodinách śūdrů. Poté se schoval, a tak jedl zbytky jídla, které oni vyhodili.

Text 14: Jeden velký vaiṣṇava jménem Jhaḍu Ṭhākura patřil ke kastĕ bhūṅimāli. Kālidāsa šel s mangy do jeho domu.

Text 15: Kālidāsa dal manga Jhaḍuovi Ṭhākurovi a s úctou se mu poklonil. Poté se s úctou poklonil i jeho ženĕ.

Text 16: Když Kālidāsa přišel k Jhaḍuovi Ṭhākurovi, vidĕl, jak tato svatá osoba sedí se svou manželkou. Jakmile ho Jhaḍu Ṭhākura spatřil, také se mu s úctou poklonil.

Text 17: Po chvíli mluvení s Kālidāsem řekl Jhaḍu Ṭhākura následující sladká slova:

Text 18: „Jak ti mohu sloužit? Patřím k nízké kastĕ a ty jsi úctyhodný host.“

Text 19: „S tvým svolením pošlu jídlo do domu nĕjakého brāhmaṇy, kde budeš moci přijmout prasādam. Pokud to udĕláš, budu moci žít velmi spokojenĕ.“

Text 20: Kālidāsa odpovĕdĕl: „Můj drahý pane, prosím udĕl mi svou milost. Přišel jsem tĕ navštívit, přestože jsem velmi pokleslý a hříšný.“

Text 21: „Pouhým pohledem na tebe jsem se očistil. Jsem ti velice zavázaný, protože teď je můj život úspĕšný.“

Text 22: „Můj drahý pane, mám jednu touhu. Buď ke mnĕ prosím milostivý a polož laskavĕ své nohy na mou hlavu, aby se jí dotkl prach z tvých nohou.“

Text 23: Jhaḍu Ṭhākura odpovĕdĕl: „Nehodí se, abys mĕ žádal o takovou vĕc. Zatímco ty jsi ctihodný a bohatý muž, já pocházím z rodiny, která patří k velmi nízké kastĕ.“

Text 24: Kālidāsa potom recitoval nĕjaké verše, které Jhaḍu Ṭhākura poslouchal s velkou radostí.

Text 25: „  ,Ani ten, kdo je velkým znalcem sanskrtské literatury, není uznán jako Můj oddaný, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Pokud je však Mým čistým oddaným bez touhy užívat si plodů svých činů či mentální spekulace nĕkdo narozený v rodinĕ pojídačů psů, je Mi nesmírnĕ drahý. Mĕla by se mu prokazovat veškerá úcta, a cokoliv nabídne, by se mĕlo přijmout, protože takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já!̀  “

Text 26: „  ,Pokud se nĕkdo narodil v rodinĕ brāhmaṇů a má všech dvanáct brāhmaṇských vlastností, ale není oddaný lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, jenž má lotosu podobný pupek, není zdaleka tak dobrý jako caṇḍāla, který svou mysl, slova, činy, majetek a život zasvĕtil službĕ Pánu. Pouhé zrození v rodinĕ brāhmaṇů či brāhmaṇské vlastnosti samy o sobĕ nestačí. Človĕk se musí stát čistým oddaným Pána. Pokud je śva-paca neboli caṇḍāla oddaným, osvobodí nejen sebe, ale také celou svoji rodinu, kdežto neoddaný brāhmaṇa, který má jen brāhmaṇské vlastnosti, nemůže očistit ani sebe, natož svoji rodinu.̀  “

Text 27: „  ,Můj drahý Pane, každý, kdo na svém jazyku neustále udržuje Tvé svaté jméno, je vznešenĕjší než zasvĕcený brāhmaṇa. I když se mohl narodit v rodinĕ pojídačů psů, a být tak podle hmotných mĕřítek nejnižší z lidí, je přesto slavný. To je úžasná síla zpívání svatého jména Pána. O tom, kdo zpívá svaté jméno, je známé, že již podstoupil všechny druhy askeze, prostudoval všechny Védy, vykonal všechny velké obĕti zmínĕné ve Védách a vykoupal se na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je skutečným Árjou.̀  “

Text 28: Když si Jhaḍa Ṭhākura vyslechl tyto citace ze zjeveného písma Śrīmad-Bhāgavatamu, odpovĕdĕl: „Ano, to je pravda, protože to říká śāstra. Platí to však o tom, kdo je opravdu pokročilý v oddanosti Kṛṣṇovi.“

Text 29: „V takovém postavení se možná nacházejí druzí, já však takovou duchovní sílu nemám. Patřím do nižší kasty a oddanosti Kṛṣṇovi nemám, ani co by se za nehet vešlo.“

Text 30: Kālidāsa se Jhaḍuovi Ṭhākurovi znovu poklonil a požádal ho o svolení odejít. Svĕtec Jhaḍu Ṭhākura ho šel vyprovodit.

Text 31: Jhaḍu Ṭhākura se s Kālidāsem rozloučil, a když odešel domů, zůstaly po nĕm na mnoha místech viditelné otisky jeho chodidel.

Text 32: Kālidāsa si prachem z tĕchto šlépĕjí potřel celé tĕlo a potom se schoval nedaleko domu Jhaḍua Ṭhākura.

Text 33: Po návratu domů Jhaḍu Ṭhākura uvidĕl manga, která mu přinesl Kālidāsa, a všechna je v mysli obĕtoval Kṛṣṇa-candrovi.

Text 34: Žena Jhaḍua Ṭhākura manga vyjmula z obalu z banánových listů a kůry, a nabídla je Jhaduovi Ṭhākurovi, který je začal cucat a jíst.

Text 35: Když dojedl, nechal pecky na banánovém listu a jeho žena se najedla po nĕm.

Text 36: Po jídle zabalila pecky do banánových listů a kůry, pak tyto zbytky vzala a vyhodila je do jámy na odpadky.

Text 37: Kālidāsa olizoval banánovou kůru a pecky i slupku z manga, a přitom ho zaplavila radost v extázi lásky.

Text 38: Kālidāsa tímto způsobem jedl zbytky jídla po každém vaiṣṇavovi žijícím v Bengálsku.

Text 39: Když Kālidāsa navštívil Džagannáth Purí, Níláčalu, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu udĕlil velkou milost.

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu pravidelnĕ každý den navštĕvoval Jagannāthův chrám. Chodil s Ním Jeho osobní služebník Govinda, který nosil Jeho nádobu na vodu.

Text 41: Na severní stranĕ Simha-dváry je za dveřmi dvacet dva schodů vedoucích do chrámu a na jejich úpatí je prohlubeň.

Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu si v té prohlubni vždy omyl nohy a potom šel do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha.

Text 43: Śrī Caitanya Mahāprabhu svému osobnímu služebníkovi Govindovi přikázal, aby si nikdo nebral vodu, kterou si umyl nohy.

Text 44: Kvůli Pánovu přísnému zákazu se žádná živá bytost neopovážila tu vodu vzít. Nĕkteří z Jeho důvĕrných společníků si ji však různými triky brali.

Text 45: Jednoho dne, když si tam Śrī Caitanya Mahāprabhu myl nohy, přišel Kālidāsa a natáhl dlaň, aby tu vodu dostal.

Text 46: Kālidāsa se napil jednou, podruhé, potřetí. Poté mu Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal pít dál.

Text 47: „Už tohle víckrát nedĕlej. Splnil jsem ti tvou touhu, jak jen to šlo.“

Text 48: Śrī Caitanya Mahāprabhu je nejvznešenĕjší a vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství. Proto dobře vĕdĕl, že Kālidāsa ve svém srdci chová naprostou víru ve vaiṣṇavy.

Text 49: Díky této jeho vlastnosti ho Śrī Caitanya Mahāprabhu uspokojil milostí, kterou nikdo jiný nemůže získat.

Text 50: Na jižní stranĕ je vzadu nad schodištĕm o dvaceti dvou stupních Božstvo Pána Nṛsiṁhadevy. Když se jde po schodech nahoru kchrámu, stojí po levé stranĕ.

Text 51: Śrī Caitanya Mahāprabhu cestou do chrámu vzdal poklony Pánu Nṛsiṁhadevovi, otočený levým bokem k Božstvu. Při poklonách stále dokola opakoval následující verše.

Text 52: „  ,S úctou se Ti klaním, Pane Nṛsiṁhadevo. Přinášíš radost Mahārājovi Prahlādovi a Tvé drápy drásají hruď Hiraṇyakaśipua jako dláto sekající kámen.̀  “

Text 53: „  ,Pán Nṛsiṁhadeva je tady a je také tam na druhé stranĕ. Kamkoliv jdu, tam vidím Pána Nṛsiṁhadevu. Je vnĕ i uvnitř mého srdce. Přijímám proto útočištĕ u Pána Nṛsiṁhadevy, původní Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “

Text 54: Po tĕchto poklonách Pánu Nṛsiṁhadevovi navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám Pána Jagannātha. Potom se vrátil domů, dokončil své polední povinnosti a naobĕdval se.

Text 55: Kālidāsa stál venku u dveří a čekal na zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Mahāprabhu to vĕdĕl a dal Govindovi jisté znamení.

Text 56: Govinda všem znamením Śrī Caitanyi Mahāprabhua rozumĕl, a proto okamžitĕ Kālidāsovi odnesl zbytky Pánova jídla.

Text 57: Přijímání zbytků jídla vaiṣṇavů je tak hodnotné, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua přimĕlo k tomu, aby Kālidāsovi udĕlil svou nejvyšší milost.

Text 58: Vzdejte se proto odporu i váhání a snažte se jíst zbytky jídla vaiṣṇavů, protože díky tomu budete moci dosáhnout svého vytouženého životního cíle.

Text 59: Zbytky jídla obĕtovaného Pánu Kṛṣṇovi se nazývají mahā-prasādam. A když tyto zbytky přijme oddaný, jsou povýšeny na mahā-mahā-prasādam.

Text 60: Prach z nohou oddaného, voda, která umyla nohy oddaného, a zbytky jídla po oddaném jsou tři velmi mocné substance.

Text 61: Službou tĕmto třem človĕk dosáhne nejvyššího cíle extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Všechna zjevená písma to hlasitĕ prohlašují znovu a znovu.

Text 62: Poslouchejte prosím, moji milí oddaní, co říkám, protože znovu a znovu naléhám: mĕjte v tyto tři vĕci víru a bez váhání jim služte.

Text 63: Od tĕchto tří lze získat nejvyšší cíl života – extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. To je nejvĕtší milost Pána Kṛṣṇy. Důkazem toho je samotný Kālidāsa.

Text 64: Takto žil Śrī Caitanya Mahāprabhu v Džagannáth Purí, Níláčale, a neviditelným způsobem udílel Kālidāsovi velkou milost.

Text 65: Śivānanda Sena s sebou toho roku přivedl i svou ženu a nejmladšího syna, Purīho dāse.

Text 66: Śivānanda Sena šel se svým synem navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Jeho domu, kde syna nechal složit poklony u Pánových lotosových nohou.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu chlapce opakovanĕ žádal, aby pronesl Kṛṣṇovo jméno, ale chlapec svaté jméno nevyslovil.

Text 68: Chlapec svaté jméno Kṛṣṇy nevyslovil ani přesto, že se ho k tomu Śivānanda Sena snažil přimĕt ze všech sil.

Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Celý svĕt jsem přimĕl ke zpívání svatého jména Kṛṣṇy, dokonce i stromy a nehybné rostliny.“

Text 70: „Ale tohoto chlapce se Mi k tomu, aby vyslovil svaté jméno Kṛṣṇy, přimĕt nepodařilo.“ Když to Svarūpa Dāmodara Gosvāmī uslyšel, promluvil.

Text 71: Řekl: „Můj drahý Pane, zasvĕtil jsi ho do jména Kṛṣṇy, ale on tuto mantru nechce po jejím přijetí vyslovovat přede všemi.“

Text 72: „Opakuje si mantru v mysli, ale nahlas ji neřekne. Domnívám se, že o to mu jde.“

Text 73: Jiného dne Śrī Caitanya Mahāprabhu chlapci řekl: „Přednes nĕco, Můj drahý Purī dāsi.“ Tehdy chlapec složil následující verš a přede všemi ho přednesl.

Text 74: „Pán Śrī Kṛṣṇa je jako modrý lotosový kvĕt pro uši, jako balzám pro oči, jako náhrdelník z drahokamů indranīla pro hruď a pro dívky z Vrindávanu je jako ozdoby pro všechny příležitosti. Nechť je tento Pán Śrī Hari, Kṛṣṇa, oslavován!“

Text 75: Chlapec složil tak krásný verš, přestože mu bylo teprve sedm let a nemĕl ještĕ žádné vzdĕlání. Všichni nad tím žasli.

Text 76: Toto je sláva bezpříčinné milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejíž rozsah ani polobozi v čele s Pánem Brahmou nedokáží odhadnout.

Text 77: Všichni oddaní zůstali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem po celé čtyři mĕsíce. Pak jim Pán nařídil, aby se vrátili zpátky do Bengálska, a oni tedy odešli.

Text 78: Dokud zůstávali oddaní v Níláčale, Džagannáth Purí, Śrī Caitanya Mahāprabhu si udržoval vnĕjší vĕdomí. Jakmile však odešli, znovu převládlo Jeho šílenství v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 79: Śrī Caitanya Mahāprabhu si celé dny a noci přímo vychutnával Kṛṣṇovu krásu, vůni a chuť, jako kdyby se Kṛṣṇy bezprostřednĕ dotýkal.

Text 80: Jednoho dne, když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu opĕt navštívit chrám Pána Jagannātha, k Nĕmu přistoupil vrátný od Simha-dváry a s úctou se Mu poklonil.

Text 81: Pán se ho zeptal: „Kde je Kṛṣṇa, Můj život a duše? Prosím ukaž Mi Kṛṣṇu.“ Po tĕchto slovech uchopil vrátného za ruku.

Text 82: Vrátný odpovĕdĕl: „Syn Nandy Mahārāje je tady; pojď prosím se mnou a já Ti Ho ukážu.“

Text 83: Pán Caitanya vrátnému řekl: „Ty jsi Můj přítel. Ukaž Mi prosím, kde je Pán Mého srdce.“ Po tĕchto Pánových slovech oba odešli na místo známé jako Jagamohana, odkud každý zhlíží Pána Jagannātha.

Text 84: „Jen se podívej!“ řekl vrátný. „Zde je nejlepší ze všech Osobností Božství. Odtud se můžeš na Pána dívat k plné spokojenosti svých očí.“

Text 85: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu stál za obrovským sloupem zvaným Garuḍa-stambha, a jak se tak díval na Pána Jagannātha, vidĕl, že se Pán Jagannātha stal Pánem Kṛṣṇou s flétnou na rtech.

Text 86: Tuto událost velmi pĕknĕ popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpa-vṛkṣa.

Text 87: „  ,Vrátný, Můj drahý příteli, kde je Kṛṣṇa, Pán Mého srdce? Rychle Mi Ho ukaž, prosím.̀ Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil vrátného jako šílený. Vrátný Ho chytil za ruku a spĕšnĕ odpovĕdĕl: ,Pojď se podívat na svého milého!̀ Nechť se tento Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjeví v mém srdci a tak poblázní i mĕ.“

Text 88: V tu chvíli bylo Pánu Jagannāthovi obĕtováno jídlo a také ārati za zvuku lastur a cinkání zvonků. Tomuto obĕtování se říká gopāla-vallabha-bhoga.

Text 89: Po skončení ārati odnesli prasādam a služebníci Pána Jagannātha přišli nĕjaké nabídnout Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 90: Služebníci Pána Jagannātha nejdříve ovĕnčili Śrī Caitanyu Mahāprabhua girlandou a poté Mu nabídli prasādam Pána Jagannātha. To prasādam bylo tak úžasné, že už jeho vůnĕ přivádĕla mysl k šílenství, o jeho chuti ani nemluvĕ.

Text 91: Prasādam bylo připravené z prvotřídních potravin. Služebník chtĕl proto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi dát trochu ochutnat.

Text 92: Śrī Caitanya Mahāprabhu kousek prasādam ochutnal a Govinda zbytek vzal a zabalil do cípu svého šálu.

Text 93: Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi toto prasādam chutnalo miliónkrát víc než nektar, a proto byl naprosto spokojený. Chlupy po celém tĕle se Mu zježily a z očí Mu tekly nekonečné proudy slz.

Text 94: Śrī Caitanya Mahāprabhu uvažoval: „Odkud se v tom prasādam vzala taková chuť? To je jistĕ proto, že se ho dotkl nektar Kṛṣṇových rtů.“

Text 95: Na základĕ tohoto pochopení Śrī Caitanya Mahāprabhu pocítil emoce extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Když však uvidĕl služebníky Pána Jagannātha, ovládl se.

Text 96: Pán neustále opakoval: „Jen ten, kdo má obrovské štĕstí, může přijít ke trošce zbytků jídla obĕtovaného Pánu.“

Text 97: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Toto jsou zbytky jídla, které jedl Kṛṣṇa, a proto se dotekem Jeho rtů promĕnily v nektar. Překonávají nebeský nektar, a dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā, je nesnadné je získat.“

Text 98: „Zbytky Kṛṣṇova jídla se nazývají phelā. Každý, kdo získá byť jen malou část, musí být považován za velmi požehnaného.

Text 99: „Ten, kdo má jen obyčejné štĕstí, takovou milost získat nemůže. Tyto zbytky mohou dostat jedinĕ ti, kdo mají úplnou milost Kṛṣṇy.“

Text 100: „Slovo ,sukṛtì označuje zbožné činnosti provádĕné Kṛṣṇovou milostí. Ten, kdo má tolik štĕstí, aby získal tuto milost, dostane zbytky Pánova jídla, a díky tomu bude slavný.“

Text 101: Po tĕchto slovech se Śrī Caitanya Mahāprabhu se všemi služebníky rozloučil. Zhlédl další obĕtování jídla, zvané upala-bhoga, a potom se vrátil domů.

Text 102: Po dokončení svých poledních povinností Śrī Caitanya Mahāprabhu snĕdl obĕd, ale neustále vzpomínal na zbytky Kṛṣṇova jídla.

Text 103: Śrī Caitanya Mahāprabhu sice vykonával vnĕjší činnosti, ale Jeho mysl byla naplnĕná extatickou láskou. S velkými tĕžkostmi se svou mysl snažil ovládnout, ale ta byla nakonec vždy přemožena nesmírnĕ hlubokou extází.

Text 104: Po dokončení svých večerních povinností Śrī Caitanya Mahāprabhu usedl se svými osobními společníky na odlehlém místĕ a s velkou radostí hovořil o Kṛṣṇových zábavách.

Text 105: Na znamení Śrī Caitanyi Mahāprabhua přinesl Govinda prasādam Pána Jagannātha a Pán jednu část poslal Paramānandovi Purīmu a Brahmānandovi Bhāratīmu.

Text 106: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom zbytek prasādam rozdĕlil mezi Rāmānandu Rāye, Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu, Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a všechny ostatní oddané.

Text 107: Při ochutnávání neobyčejné sladkosti a vůnĕ tohoto prasādam jen žasli.

Text 108-109: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tyto složky, jako je cukr, kafr, černý pepř, kardamom, hřebíček, máslo, koření a lékořice, jsou hmotné a každý je už nĕkdy ochutnal.“

Text 110: „Ale v tĕchto složkách,“ pokračoval Pán, „jsou neobyčejné chuti a vůnĕ. Jen je ochutnejte a uvidíte, jak odlišný zážitek to bude.“

Text 111: „Necháme-li stranou jejich chuť, i jejich vůnĕ tĕší mysl a způsobuje zapomenutí jakékoliv jiné sladkosti mimo té své.“

Text 112: „Je tedy třeba chápat, že se tĕchto obyčejných složek dotkl duchovní nektar Kṛṣṇových rtů a předal jim všechny své duchovní vlastnosti.“

Text 113: „Neobyčejná vůnĕ a chuť, jež jsou nesmírnĕ okouzlující a způsobují zapomenutí na všechny ostatní zážitky, jsou vlastnostmi Kṛṣṇových rtů.“

Text 114: „Toto prasādam je dostupné pouze jako výsledek mnoha zbožných činností. Nyní si ho s velkou vírou a oddaností vychutnejte.“

Text 115: Všichni hlasitĕ zpívali svaté jméno Hariho, když ochutnávali prasādam. Jakmile ho ochutnali, mysl každého z nich zešílela v extázi lásky.

Text 116: V extázi lásky Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Rāmānandovi Rāyovi, aby přednesl nĕjaké verše. Rāmānanda Rāya tedy řekl toto:

Text 117: „  ,Ó hrdino v rozdávání milodarů, dej nám prosím nektar svých rtů. Tento nektar zvĕtšuje chtivou touhu po požitku a odstraňuje nářek hmotného svĕta. Dej nám prosím nektar svých rtů, kterých se dotkla Tvoje transcendentálnĕ znĕjící flétna, protože tento nektar způsobuje, že všechny lidské bytosti zapomínají na všechny ostatní druhy připoutanosti.̀  “

Text 118: Po vyslechnutí tohoto verše v podání Rāmānandy Rāye byl Śrī Caitanya Mahāprabhu velice spokojený a přednesl pak následující verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī ve stavu velké úzkosti.

Text 119: „  ,Moje drahá přítelkynĕ, nepřekonatelný nektar rtů Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, lze získat jedinĕ po vykonání mnoha a mnoha zbožných činností. U překrásných gopī z Vrindávanu tento nektar ničí touhu po všech ostatních chutích. Madana-mohana neustále žvýká betel, který překonává nebeský nektar. Tak jistĕ zvĕtšuje touhy Mého jazyka.̀  “

Text 120: Śrī Caitanyu Mahāprabhua po tĕchto slovech zaplavily láskyplné extatické emoce. Začal mluvit jako šílenec a vysvĕtlovat význam obou veršů.

Text 121-122: „Můj drahý milenče,“ řekl Pán Caitanya v náladĕ Śrīmatī Rādhārāṇī, „nyní popíši nĕkteré z vlastností Tvých transcendentálních rtů. Každému rozruší tĕlo i mysl a zvĕtšují chtivé touhy po požitku. Ničí břímĕ hmotného štĕstí i nářku a způsobují zapomenutí všech hmotných chutí. Celý svĕt je pod jejich vládou. Zvláštĕ u žen ničí stud, zbožnost a trpĕlivost. Ve skutečnosti v myslích všech žen vzbuzují šílenství. Tvé rty zvĕtšují chtivost jazyka, a tak ho přitahují. Když to vše vezmeme v úvahu, zjistíme, že činnosti Tvých transcendentálních rtů jsou vždy paradoxní.“

Text 123: „Můj drahý Kṛṣṇo, protože jsi muž, není nic výjimečného na tom, že přitažlivost Tvých rtů dokáže rozrušit mysl žen. Stydím se však říci, že Tvoje nestoudné rty nĕkdy přitahují i Tvou flétnu, o které se míní, že je také mužského rodu. Ráda pije nektar Tvých rtů, a proto také zapomíná na všechny ostatní chuti.“

Text 124: „Vedle vĕdomých živých bytostí je nĕkdy Tvými rty oživena i nevĕdomá hmota. Tvé rty jsou proto velcí kouzelníci. I když Tvá flétna není nic jiného než suché dřevo, Tvé rty jí kupodivu neustále umožňují pít jejich nektar. V suché dřevĕné flétnĕ vytvářejí mysl a smysly a probouzejí v ní transcendentální blaženost.“

Text 125: „Tato flétna je velmi vychytralý muž, který znovu a znovu pije chuť rtů jiného muže. Chlubí se svými vlastnostmi a gopīm říká: ,Ó gopī, jste-li tak pyšné na to, že jste ženy, pojďte a užívejte si svého vlastnictví – nektaru rtů Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “

Text 126: „Tehdy Mi flétna rozzlobenĕ řekla: ,Odlož svůj stud, strach a zbožnost a pojď pít Kṛṣṇovy rty. Když to udĕláš, já se jich vzdám. Pokud se však svého studu a strachu nevzdáš, budu pokračovat v pití nektaru Kṛṣṇových rtů bez ustání. Mám z Tebe trochu obavy, protože Ty máš také právo pít tento nektar, ale co se ostatních týče, ty považuji za pouhá stébla trávy.̀  “

Text 127: „Nektar Kṛṣṇových rtů spojený s tóny Jeho flétny přitahuje všechny lidi ve třech svĕtech. Jakmile však my gopī zůstaneme z úcty k náboženským zásadám klidné, tato flétna nás pomlouvá.“

Text 128: „Nektar Tvých rtů a tóny Tvé flétny se spojí, aby uvolnily naše opasky, a přimĕjí nás vzdát se studu a zbožnosti, dokonce i před našimi představenými. Jako kdyby nás táhly za vlasy, nás násilím odvlečou a předají Tobĕ, abychom se staly Tvými služkami. Lidé se nám smĕjí, když se o tom dozvĕdí. Jsme tak zcela podřízené této flétnĕ.“

Text 129: „Tato flétna sice není nic jiného než suchý bambusový prut, ale přesto se stává naším pánem, který nás tolika způsoby uráží, že nás přivádí do úzkých. Co můžeme dĕlat jiného, než to snášet? Zlodĕjova matka se nemůže hlasitým pláčem dožadovat spravedlnosti, když je zlodĕj potrestán. Proto jednoduše mlčíme.“

Text 130: „Tak se chovají tyto rty. Jen uvaž nĕkterá další bezpráví. Vše, co se tĕchto rtů dotkne, jako například jídlo, nápoje či betel, se stane nektarem a říká se tomu kṛṣṇa-phelā neboli zbytky po Kṛṣṇovi.“

Text 131: „Samotní polobozi nemohou získat byť jen kousek zbytků tohoto jídla ani po mnoha modlitbách. Jen si představ, jak jsou tyto zbytky pyšné! Zbytky tohoto jídla může získat jedinĕ ten, kdo po mnoho životů jednal zbožnĕ a stal se tak oddaným.“

Text 132: „Betel žvýkaný Kṛṣṇou je neocenitelný a zbytky tohoto vyžvýkaného betelu z Jeho úst jsou považovány za esenci nektaru. Když gopī tyto zbytky přijímají, jejich ústa se stávají Jeho plivátky.“

Text 133: „Můj drahý Kṛṣṇo, prosím zanech proto všech svých úskoků, které jsi tak mistrnĕ nastražil. Nesnaž se tóny své flétny zničit životy gopī. Tvé laškování a smích Tĕ teď činí zodpovĕdným za zabití žen. Lepší by pro Tebe bylo uspokojit nás milodarem v podobĕ nektaru Tvých rtů.“

Text 134: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua se při této řeči zmĕnila. Hnĕv ustoupil, ale zvĕtšil se Jeho mentální neklid.

Text 135: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Tento nektar z Kṛṣṇových rtů je nesmírnĕ tĕžké získat, ale život toho, kdo trochu dostane, se stane úspĕšným.“

Text 136: „Pokud se však ten, kdo je k tomu oprávnĕný, tohoto nektaru nenapije, pak takový nestoudný človĕk žije dál zbytečnĕ.“

Text 137: „Jsou tací, kteří nejsou oprávnĕní tento nektar pít, a přesto ho neustále pijí, zatímco nĕkteří z tĕch oprávnĕných ho nikdy nedostanou, a tak zemřou na chtivost.“

Text 138: „To je třeba chápat tak, že taková neoprávnĕná osoba získala nektar Kṛṣṇových rtů díky nĕjaké askezi.“

Text 139: Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu řekl Rāmānandovi Rāyovi: „Řekni prosím nĕco, chci naslouchat.“ Rāmānanda Rāya pochopil situaci, a tak recitoval následující slova gopī.

Text 140: „  ,Mé drahé gopī, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Kṛṣṇových rtů a nám gopīm, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štĕstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na tĕle.̀  “

Text 141: Po vyslechnutí tohoto verše se Śrī Caitanya Mahāprabhu pohroužil do extáze lásky a s velice rozrušenou myslí začal vysvĕtlovat jeho význam jako nĕjaký šílenec.

Text 142: „Jedny gopī řekly druhým: ,Jen pohleďte na úžasné zábavy Kṛṣṇy, syna Vrajendry! Jistĕ se ožení se všemi gopīmi z Vrindávanu. Proto gopī s jistotou vĕdí, že nektar Kṛṣṇových rtů je jejich majetkem a nikdo jiný si ho nemůže užívat.̀  “

Text 143: „  ,Mé drahé gopī, zvažte prosím, jaké zbožné činnosti musela tato flétna ve svém minulém životĕ vykonat. Nevíme, jaká navštívila poutní místa, jakou askezi provádĕla ani jakou dokonalou mantru pronášela.̀  “

Text 144: „  ,Tato flétna je naprosto nezpůsobilá, protože je to jen mrtvý bambus a navíc je mužského rodu. Přesto však neustále pije tento nektar Kṛṣṇových rtů, který překonává veškerou nektarovou sladkost. Gopī zůstávají naživu jen díky nadĕji, že tento nektar jednou získají.̀  “

Text 145: „  ,Přestože je nektar Kṛṣṇových rtů výhradním vlastnictvím gopī, tato flétna, pouhý bezvýznamný prut, ho násilím pije a hlasitĕ zve gopī, aby se také přišly napít. Jen si představte sílu její askeze a jejího štĕstí! Dokonce i velcí oddaní pijí nektar Kṛṣṇových rtů až poté, co se napila tato flétna.̀  “

Text 146: „  ,Když se Kṛṣṇa koupe v řekách očišťujících vesmír, jako je Jamuna a Ganga z nebeského svĕta, velké osobnosti tĕchto řek chtivĕ a s radostí pijí zbytky nektarové šťávy z Jeho rtů.̀  “

Text 147: „  ,Kromĕ řek jsou tu stromy, které stojí na jejich březích jako velcí asketové zamĕstnaní konáním dobra pro všechny ostatní živé bytosti a pijí nektar Kṛṣṇových rtů tak, že svými kořeny sají vodu z tĕchto řek. Proč tak pijí, nevíme.̀  “

Text 148: „  ,Stromy na březích Jamuny a Gangy jsou neustále šťastné. Zdá se, jako by se svými kvĕty usmívaly a jako by ronily slzy v podobĕ vytékajícího medu. Tak jako pociťují transcendentální radost předkové vaiṣṇavského syna či vnuka, prožívají blaženost i stromy, protože tato flétna je členem jejich rodiny.̀  “

Text 149: „Gopī uvažovaly: ,Tato flétna pro takové postavení není vůbec způsobilá. Chceme vĕdĕt, jakou askezi podstoupila, abychom ji mohly podstoupit také. Tato flétna pije nektar Kṛṣṇových rtů, i když je k tomu nezpůsobilá. Když to my, způsobilé gopī, vidíme, umíráme neštĕstím. Musíme proto uznat askezi, kterou tato flétna ve svém minulém životĕ podstoupila.̀  “

Text 150: Při tĕchto šílených řečech byl Śrī Mahāprabhu plný extatických emocí. Ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye, svých dvou přátel, nĕkdy tančil, nĕkdy zpíval a nĕkdy v extázi lásky upadal do bezvĕdomí. Tímto způsobem trávil Śrī Caitanya Mahāprabhu své dny a noci.

Text 151: Já, nejpokleslejší Kṛṣṇadāsa, očekávám milost Svarūpy, Rūpy, Sanātany a Raghunātha dāse. Pokládám si na hlavu jejich lotosové nohy a pokračuji ve zpívání tohoto eposu, Śrī Caitanya-caritāmṛty, která je sladší než nektar transcendentální blaženosti.