KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Text 1: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, nevznešenĕjší z tĕch, kdo jsou oddaní svým matkám, mluvil jako šílenec a odíral si tváře o zdi. Zaplavený emocemi extatické lásky nĕkdy chodil do zahrady zvané Džagannáth-vallabha, aby se tam oddával svým zábavám. S úctou se Mu klaním.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu se tak v extázi lásky ke Kṛṣṇovi choval jako šílenec a celý den a noc mluvil jako blázen.

Text 4: Jagadānanda Paṇḍita byl velmi drahý oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán v jeho činnostech nacházel velké potĕšení.

Text 5: Pán vĕdĕl, jak Jeho matka trpí odloučením od Nĕho, a tak každý rok posílal Jagadānandu Paṇḍita do Navadvípu, aby ji utĕšil.

Text 6: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi: „Jdi do Nadie a pokloň se tam Mé matce. Dotkni se Mým jménem jejích lotosových nohou.“

Text 7: „Vyřiď jí ode Mne toto: ,Mysli prosím na to, že sem chodím každý den, abych vzdal úctu tvým lotosovým nohám.̀  “

Text 8: „  ,Kterýkoliv den, kdy zatoužíš dát Mi najíst, Já přicházím a přijímám vše, co nabízíš.̀  “

Text 9: „  ,Opustil jsem službu tobĕ a složil slib sannyāsīho. Zešílel jsem tak a zničil náboženské zásady.̀  “

Text 10: „  ,Matko, nepovažuj to prosím za přestupek, protože Já, tvůj syn, na tobĕ zcela závisím.̀  “

Text 11: „  ,Zde v Níláčale, Džagannáth Purí, pobývám na tvůj pokyn. Dokud budu žít, nemohu toto místo opustit.̀  “

Text 12: Na pokyn Paramānandy Purīho poslal Śrī Caitanya Mahāprabhu své matce prasādam-oblečení, které Pán Jagannātha zanechal po svých zábavách pasáčka.

Text 13: Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou péčí obstaral prvotřídní prasādam od Pána Jagannātha a v oddĕlených balíčcích je poslal své matce a oddaným v Nadii.

Text 14: Śrī Caitanya Mahāprabhu je tím nejvzácnĕjším drahokamem mezi tĕmi, kdo jsou oddaní svým matkám. Sloužil své matce i po přijetí slibu sannyāsīho.

Text 15: Jagadānanda Paṇḍita tak odešel do Nadie, a když se setkal se Śacīmātou, vyřídil jí veškeré Pánovy poklony.

Text 16: Poté se setkal se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācāryou a předal jim prasādam od Jagannātha. Po mĕsíčním pobytu požádal matku Śacī, aby mu dovolila odejít.

Text 17: Když přišel za Advaitou Ācāryou, aby Ho také požádal o svolení k návratu, Advaita Prabhu mu dal zprávu pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 18: Advaita Ācārya napsal krátkou báseň v dvojsmyslném jazyce, jejíž význam mohl pochopit jen Śrī Caitanya Mahāprabhu, a nikdo jiný.

Text 19: Ve své básni se Advaita Ācārya nejprve stokrát a tisíckrát klaní lotosovým nohám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a potom u Jeho lotosových nohou předkládá následující prohlášení:

Text 20: „Vyřiď prosím Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který se chová jako šílenec, že zde už všichni zešíleli jako On. Vyřiď Mu také, že na trhu už není poptávka po rýži.“

Text 21: „Dále Mu vyřiď, že ti, kdo zešíleli v extázi lásky, se už nezajímají o hmotný svĕt. Také Mu vyřiď, že tato slova vyřkl ten, který také zešílel v extázi lásky (Advaita Prabhu).“

Text 22: Když Jagadānanda Paṇḍita slyšel, co Advaita Ācārya říká, začal se smát. Po návratu do Džagannáth Purí, Níláčaly, vše vyřídil Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 23: Po vyslechnutí této dvojsmyslné básnĕ Advaity Ācāryi se Śrī Caitanya Mahāprabhu tiše usmál a řekl: „To je Jeho nařízení.“ Pak se odmlčel.

Text 24: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī sice znal to tajemství, ale přesto se Pána zeptal: „Co tato báseň znamená? Nepochopil jsem ji.“

Text 25: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Advaita Ācārya je velkým ctitelem Pána a odborníkem na usmĕrňující zásady dané védskými písmy.“

Text 26: „Advaita Ācārya zve Pána, aby přišel a nechal se uctívat, a aby Ho mohl uctívat, nechává si Božstvo nĕjakou dobu u sebe.“

Text 27: „Když s uctíváním skončí, pošle Božstvo nĕkam jinam. Já nevím, jaký má tato báseň význam, ani nevím, co má Advaita Prabhu na mysli.“

Text 28: „Advaita Ācārya je velký mystik, kterého nikdo nepochopí. Dokáže psát mistrné básnĕ, které ani Já sám nemohu pochopit.“

Text 29: Po vyslechnutí tĕchto slov všichni oddaní užasli, zvláštĕ Svarūpa Dāmodara, který z toho byl ponĕkud mrzutý.

Text 30: Od toho dne se emotivní stav Śrī Caitanyi Mahāprabhua výraznĕ zmĕnil; Jeho pocity odloučení od Kṛṣṇy zdvojnásobily svou intenzitu.

Text 31: Když takto Pánovy pocity odloučení v extázi Śrīmatī Rādhārāṇī narůstaly každým okamžikem, Jeho činnosti ve dne i v noci začaly být opravdu šílené a bláznivé.

Text 32: Ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi se náhle probudila scéna odjezdu Pána Kṛṣṇy do Mathury a začal projevovat příznak extatického šílenství známý jako udghūrṇā.

Text 33: Śrī Caitanya Mahāprabhu držel Rāmānandu Rāye okolo krku a mluvil jako šílenec. Svarūpy Dāmodara se ptal, jako kdyby byl jednou z Jeho přítelkyň, gopī.

Text 34: Tak jako se Śrīmatī Rādhārāṇī ptala své blízké přítelkynĕ Viśākhy, Śrī Caitanya Mahāprabhu mluvil jako šílený, když recitoval stejný verš.

Text 35: „  ,Má drahá přítelkynĕ, kde je Kṛṣṇa, mĕsíc vycházející z oceánu dynastie Mahārāje Nandy? Kde je Kṛṣṇa s hlavou ozdobenou pavím perem? Kde je? Kde je Kṛṣṇa, jehož flétna vydává tak hluboký tón? Ó, kde je Kṛṣṇa, jehož tĕlesná záře připomíná modrý drahokam indranīla? Kde je Kṛṣṇa, ten mistr tance rāsa? Kde je ten, který Mi může zachránit život? Řeknĕte Mi prosím, kde najdu Kṛṣṇu, poklad Mého života a nejlepšího z Mých přátel? Cítím od Nĕho odloučení a tímto odsuzuji Prozřetelnost, tvůrce Mého osudu.`  “

Text 36: „Rodina Mahārāje Nandy je jako oceán mléka, ze kterého jako mĕsíc v úplňku vyšel Pán Kṛṣṇa, který ozařuje celý vesmír. Oči vradžských obyvatel jsou jako ptáci cakora, kteří neustále pijí nektar Jeho tĕlesné krásy, a díky tomu žijí v klidu.“

Text 37: „Má drahá přítelkynĕ, kde je Kṛṣṇa? Prosím tĕ, dovol Mi Ho spatřit. Když byť jen okamžik nevidím Jeho tvář, puká Mi srdce. Okamžitĕ Mi Ho prosím ukaž, jinak nebudu moci dále žít.“

Text 38: „Ženy z Vrindávanu jsou jako lilie rozpalující se na slunci chtivých tužeb. Mĕsíci podobný Kṛṣṇa je však činí všechny šťastnými tím, že je obdařuje nektarem svých dlaní. Ó Má drahá přítelkynĕ, kde je tento Můj mĕsíc nyní? Ukaž Mi Ho, a zachraň Mi tak život!“

Text 39: „Má drahá přítelkynĕ, kde je ta překrásná helmice ozdobená pavím perem, jako čerstvý mrak ozdobený duhou? Kde jsou ty žluté šaty, zářící jako blesk? Kde je ten perlový náhrdelník, připomínající hejna volavek na obloze? Kṛṣṇovo načernalé tĕlo pokořuje čerstvý černavý dešťový mrak.“

Text 40: „Jestliže nĕčí oči byť jen jednou zahlédnou překrásné Kṛṣṇovo tĕlo, bude v srdci takové osoby vždy zaujímat význačné postavení. Kṛṣṇovo tĕlo připomíná šťávu mangovníku, protože když vstoupí do myslí žen, už ho odtamtud ani s velkou námahou nelze odstranit. Kṛṣṇovo neobyčejné tĕlo je proto jako trn bobulovitého stromu seyā.“

Text 41: „Kṛṣṇovo tĕlo září jako drahokam indranīla a překonává i barvu tamālového stromu. Záře Jeho tĕla přivádí celý svĕt k šílenství, protože Prozřetelnost ji zprůzračnila tím, že přečistila esenci nálady milostné lásky a smíchala ji s mĕsíčním svitem.“

Text 42: „Hluboké tóny Kṛṣṇovy flétny překonávají hřmĕní čerstvých mračen a přitahují sluch celého svĕta. Obyvatelé Vrindávanu proto vstávají, bĕží za tím zvukem a jako žízniví ptáci cātaka pijí proudy nektaru záře Kṛṣṇova tĕla.“

Text 43: „Kṛṣṇa je schránkou umĕní i kultury a lékem, který Mi zachrání život. Ó Má drahá přítelkynĕ, protože žiji bez Nĕho, jenž je nejlepším z Mých přátel, zatracuji délku svého života. Myslím, že Mĕ Prozřetelnost mnoha způsoby podvádí.“

Text 44: „Proč ta Prozřetelnost nechává žít nĕkoho, kdo žít nechce?“ Tato myšlenka ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi probudila hnĕv i nářek, a tehdy recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, který kárá Prozřetelnost a obviňuje Kṛṣṇu.

Text 45: „  ,Ó Prozřetelnosti, jsi nemilosrdná! Skrze přátelství a náklonnost spojuješ vtĕlené duše a rozdĕluješ je ještĕ předtím, než se jejich touhy naplní. Tvoje činnosti jsou jako hloupé šprýmy malých dĕtí.̀  “

Text 46: „Prozřetelnosti, ty neznáš podstatu milostných vztahů, a proto maříš všechny naše snahy. To je od tebe dĕtinské. Jestli tĕ nĕkdy chytíme, dáme ti za vyučenou tak, že už to nikdy znovu neudĕláš.“

Text 47: „Ó krutá Prozřetelnosti! Jsi nemilosrdná, protože v lásce spojíš lidi, kteří se mohou jen vzácnĕ stýkat. Poté, když jsi je spojila, je zase rozdĕlíš ještĕ dřív, než dojdou naplnĕní.“

Text 48: „Ó Prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Nejdřív ukážeš Kṛṣṇovu překrásnou tvář a způsobíš, že po ní začnou mysl a oči dychtit, ale jakmile se tohoto nektaru jen na okamžik napijí, odeženeš Kṛṣṇu jinam. To je velký hřích, protože si bereš zpátky to, co jsi jednou darovala.“

Text 49: „Ó neslušná Prozřetelnosti! Pokud nám řekneš: ,Vinen je ve skutečnosti Akrūra, proč se zlobíte na mĕ?̀, potom ti odpovím: ,To ty, Prozřetelnosti, jsi přijala podobu Akrūry a ukradla jsi nám Kṛṣṇu. Nikdo jiný by se tak nezachoval.̀  “

Text 50: „To je ale chyba Mého vlastního osudu. Proč bych mĕla zbytečnĕ obviňovat tebe? Mezi tebou a Mnou není žádný důvĕrný vztah. Kṛṣṇa je však pro Mne vším. To s Ním žijeme pohromadĕ a On je tím, kdo se zachoval tak krutĕ.“

Text 51: „Ten, kvůli kterému jsem vše opustila, Mĕ nyní vlastnoručnĕ zabíjí. Kṛṣṇa nemá žádný strach ze zabíjení žen. Naopak, Já pro Nĕho umírám, ale On se ani neotočí, aby se na Mne podíval. V okamžiku přerušil všechny Naše milostné styky.“

Text 52: „Ale proč bych se mĕla na Kṛṣṇu zlobit? Je to chyba Mého vlastního neštĕstí. Plod Mých hříšných činností uzrál, a proto je Kṛṣṇa, který vždy závisel na Mé lásce, nyní vůči Mnĕ netečný. To znamená, že Mé neštĕstí je opravdu velké.“

Text 53: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal v náladĕ odloučení: „Bĕda, bĕda! Ó Kṛṣṇo, kam jsi odešel?“ Ve svém srdci prožíval Śrī Caitanya Mahāprabhu extatické pocity gopī a jejich slovy zoufale naříkal: „Ó Govindo! Ó Dāmodare! Ó Mādhavo!“

Text 54: Svarūpa Dāmodara a Rāmānanda Rāya vymýšleli různé způsoby, jak Pána uklidnit. Zpívali písnĕ o setkání, které zmĕnily Pánovo srdce a uklidnily Jeho mysl.

Text 55: Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil takovýmto naříkáním polovinu noci. Svarūpa Dāmodara Ho pak uložil v místnosti zvané Gambhíra.

Text 56: Poté, co byl Pán uložen, se Rāmānanda Rāya vrátil domů a Svarūpa Dāmodara a Govinda si lehli přede dveře Gambhíry.

Text 57: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla přemožena duchovní extází, a tak zůstal celou noc vzhůru a zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 58: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl z odloučení od Kṛṣṇy natolik rozrušený, že s velkou úzkostí vstal a začal dřít svou tvář o stĕny Gambhíry.

Text 59: Z mnoha odĕrek na ústech, nose a tvářích Mu tekla krev, ale On o tom kvůli svým extatickým emocím ani nevĕdĕl.

Text 60: Celou noc dřel Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi svůj obličej o zdi a vydával přitom zvláštní zvuk „goṅ, goṅ“, který Svarūpa Dāmodara slyšel přes dveře.

Text 61: Svarūpa Dāmodara s Govindou zažehli lampu a vstoupili do místnosti. Pohled na Pánovu tvář je naplnil zármutkem.

Text 62: Položili Pána na lůžko, uklidnili Ho a zeptali se: „Proč sis to udĕlal?“

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Byl jsem tak plný úzkosti, že jsem v té místnosti nemohl vydržet. Chtĕl jsem se dostat ven, a tak jsem chodil po místnosti a hledal dveře.“

Text 64: „Nemohl jsem najít dveře a stále jsem tváří narážel do čtyř zdí. Byl jsem zranĕný a krvácel jsem, ale ven jsem se stejnĕ nedostal.“

Text 65: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua vtomto stavu šílenství nenacházela klid. Vše, co říkal nebo co dĕlal, byly příznaky šílenství.

Text 66: Svarūpa Dāmodara si dĕlal velké starosti, ale potom dostal nápad. Dalšího dne ho společnĕ s ostatními oddanými zvažoval.

Text 67: Poté, co se poradili, poprosili Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby dovolil Śaṅkarovi Paṇḍitovi spát s Ním v jednom pokoji.

Text 68: Śaṅkara Paṇḍita si tedy lehl Pánovi k nohám a On si položil nohy na jeho tĕlo.

Text 69: Śaṅkara se stal známý jako Prabhu-pādopādhana („polštář Śrī Caitanyi Mahāprabhua“). Byl jako Vidura, jak ho dříve popsal Śukadeva Gosvāmī.

Text 70: „Když takto pokorný Vidura, polštář pod nohama Pána Śrī Kṛṣṇy, promluvil k Maitreyovi, Maitreya začal mluvit a z transcendentální blaženosti z rozhovorů týkajících se Pána Kṛṣṇy se mu zježily chlupy na tĕle.“

Text 71: Śaṅkara masíroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi nohy, ale usínal při tom, a tak si lehl.

Text 72: A protože usnul bez přikrývky na tĕle, Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a zahalil ho svou vlastní.

Text 73: Śaṅkara Paṇḍita neustále usínal, ale vždy se hned zase rychle probudil, posadil se a pokračoval v masírování nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Takto zůstával celou noc vzhůru.

Text 74: Protože mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu ze Śaṅkary strach, neopovážil se opustit místnost ani dřít svou lotosu podobnou tvář o zeď.

Text 75: Tuto zábavu Śrī Caitanyi Mahāprabhua krásnĕ popsal Raghunātha dāsa Gosvāmī ve své knize zvané Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 76: „Śrī Caitanya Mahāprabhu v odloučení od svých mnoha vrindávanských přátel, kteří Mu byli vlastním životem, mluvil jako šílený. Jeho inteligence se zmĕnila. Dnem i nocí dřel svou mĕsíci podobnou tvář o zdi, až Mu z ran tekla krev. Nechť tento Śrī Caitanya Mahāprabhu vyjde v mém srdci a poblázní mĕ láskou.“

Text 77: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak ve dne v noci zůstával pohroužený v oceánu extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Nĕkdy se topil a nĕkdy plaval na hladinĕ.

Text 78: Jedné úplňkové noci v mĕsíci Vaiśākha (duben-kvĕten) šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do zahrady.

Text 79: Pán s oddanými vstoupil do jedné z nejkrásnĕjších zahrad, zvané Džagannáth-vallabha.

Text 80: V zahradĕ byly stromy a rostliny v plném kvĕtu, právĕ takové jako ve Vrindávanu. Čmeláci a ptáci jako śuka, śārī a pika spolu rozmlouvali.

Text 81: Vanul jemný vánek nesoucí vůni kvĕtů. Tento vánek se stal guruem a všechny stromy a rostliny učil tancovat.

Text 82: Stromy a popínavé rostliny se třpytily, jasnĕ ozářené svĕtlem úplňku.

Text 83: Zdálo se, že tam je přítomných šest ročních období, zvláštĕ jaro. Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, byl z pohledu na tu zahradu velmi šťastný.

Text 84: V této atmosféře Pán tančil a procházel se v doprovodu svých společníků, které nechal zpívat verš z Gīta-govindy začínající slovy „lalita-lavaṅga-latā“.

Text 85: Když se tak procházel okolo každého stromu a rostliny, přišel pod jeden aśokový strom, kde náhle spatřil Pána Kṛṣṇu.

Text 86: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl Kṛṣṇu, velkou rychlostí se k Nĕmu rozbĕhl. Kṛṣṇa se však jen usmál a zmizel.

Text 87: Śrī Caitanya Mahāprabhu získal Kṛṣṇu, ale záhy Ho ztratil, což způsobilo, že v bezvĕdomí padl na zem.

Text 88: Celá zahrada byla prosycena vůní transcendentálního tĕla Pána Śrī Kṛṣṇy. Jakmile tuto vůni Śrī Caitanya Mahāprabhu ucítil, okamžitĕ upadl do bezvĕdomí.

Text 89: Vůnĕ Kṛṣṇova tĕla však neustále vstupovala do Pánových nosních dírek, a On začal šílet ve snaze si ji vychutnat.

Text 90: Śrīmatī Rādhārāṇī řekla jednou svým přítelkyním gopīm verš, ve kterém popisuje, jak touží po transcendentální vůni Kṛṣṇova tĕla. Śrī Caitanya Mahāprabhu recitoval ten samý verš a objasnil jeho význam.

Text 91: „  ,Vůnĕ Kṛṣṇova transcendentálního tĕla překonává vůni pižma a přitahuje mysli všech žen. Osm lotosu podobných částí Jeho tĕla šíří vůni lotosů smíchanou s vůní kafru. Jeho tĕlo je potřené vonnými mastmi, jako je pižmo, kafr, santál a aguru. Ó Má drahá přítelkynĕ, tento Pán, Osobnost Božství, známý také jako ten, kdo okouzluje Amora, neustále zvĕtšuje touhu Mých nosních dírek.̀  “

Text 92: „Vůnĕ Kṛṣṇova tĕla překonává vůni pižma i modrého lotosu. Šíří se po čtrnácti svĕtech, každého přitahuje a oslepuje oči všech žen.“

Text 93: „Má drahá přítelkynĕ, vůnĕ Kṛṣṇova tĕla okouzluje celý svĕt. Vstupuje zvláštĕ do nosních dírek žen, kde se usazuje napořád. Tak se jich zmocní a násilím přivádí ke Kṛṣṇovi.“

Text 94: „Kṛṣṇovy oči, pupek, tvář, ruce a nohy jsou jako osm lotosových kvĕtů na Jeho tĕle, ze kterých vychází vůnĕ podobná smĕsi kafru a lotosu. To je vůnĕ, která se pojí s Jeho tĕlem.“

Text 95: „Když se santálová pasta smíchá s aguru, kuṅkumou, pižmem a kafrem a rozetře se po Kṛṣṇovĕ tĕle, spojí se s Kṛṣṇovou původní tĕlesnou vůní a zdá se, že ji překrývá.“

Text 96: „Vůnĕ Kṛṣṇova transcendentálního tĕla je tak přitažlivá, že okouzluje tĕla a mysli všech žen. Mate jejich nosní dírky, povoluje jim opasky, rozpouští jim vlasy a přivádí je k šílenství. Pod její vliv se dostávají všechny ženy svĕta, a proto je tato vůnĕ Kṛṣṇova tĕla jako nĕjaký drancíř.“

Text 97: „Nosní dírky se touto vůní nechají zcela ovládnout a neustále po ní dychtí, i když ji nĕkdy získají a nĕkdy ne. Když ji získají, pijí, co se do nich vejde, a přesto chtĕjí víc a víc. Pokud ji ale nezískají, umírají žízní.“

Text 98: „Divadelní herec Madana-mohana si otevřel obchod s vůnĕmi, které přitahují ženy celého svĕta, aby se staly Jeho zákaznicemi. Své vůnĕ rozdává zdarma, ale všechny ženy jsou jimi potom tak oslepené, že nemohou najít cestu zpátky domů.“

Text 99: Mysl Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla unešena vůní Kṛṣṇova tĕla, a tak bĕhal sem a tam ke stromům a rostlinám jako čmelák v nadĕji, že se Pán Kṛṣṇa objeví, ale místo toho nacházel jen tuto vůni.

Text 100: Svarūpa Dāmodara i Rāmānanda Rāya Pánu zpívali a On tančil a užíval si štĕstí, dokud nenastalo ráno. Tehdy tito dva Pánovi společníci vymysleli plán, jak Ho přivést k vnĕjšímu vĕdomí.

Text 101: Tak jsem já, Kṛṣṇadāsa, služebník Śrīly Rūpy Gosvāmīho, v této kapitole zpíval o čtyřech druzích Pánových zábav: o Pánovĕ oddanosti své matce, o Jeho bláznivém mluvení, o tom, jak v noci dřel tvářemi o zdi a jak tančil při zjevení vůnĕ Pána Kṛṣṇy.

Text 102: Tak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil k vnĕjšímu vĕdomí. Potom se vykoupal a šel navštívit Pána Jagannātha.

Text 103: Zábavy Pána Kṛṣṇy jsou neobyčejnĕ plné transcendentální energie. Příznačné pro nĕ je to, že jsou mimo dosah experimentální logiky a argumentů.

Text 104: Když se v nĕčím srdci probudí transcendentální láska ke Kṛṣṇovi, pak ani učenec nedokáže pochopit činnosti takové osoby.

Text 105: „Činnosti a příznaky té vznešené osobnosti, v jejímž srdci se probudila láska k Bohu, nedokáže pochopit ani ten nejvĕtší učenec.“

Text 106: Činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a zvláštĕ Jeho bláznivé řeči jsou jistĕ neobyčejné. Ten, kdo o tĕchto zábavách naslouchá, by nemĕl vznášet svĕtské argumenty. Mĕl by jednoduše naslouchat – s plnou vírou.

Text 107: Důkaz pravdivosti tĕchto řečí se nachází ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Tam, v části desátého zpĕvu známé jako Bhramara-gītā, „Píseň pro čmeláka“, Śrīmatī Rādhārāṇī mluví jako šílená v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 108: Písnĕ královen z Dváraky, které jsou uvedené na konci desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, mají velmi zvláštní význam, takže jim nerozumí ani ti nejvĕtší učenci.

Text 109: Všem tĕmto pojednáním dokáže vĕřit ten, kdo se stane služebníkem služebníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua, a získá Jejich přízeň.

Text 110: Snažte se s vírou naslouchat tĕmto vyprávĕním, protože už v pouhém takovém poslechu se nachází velká blaženost. Toto naslouchání zničí všechny druhy utrpení způsobené tĕlem, myslí a jinými živými bytostmi, stejnĕ jako utrpení způsobené mylnými argumenty.

Text 111: Śrī Caitanya-caritāmṛta je stále více svĕží. Kdo jí opakovanĕ naslouchá, uklidní své srdce i uši.

Text 112: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.