KAPITOLA ŠESTÁ

Text 1: Klaním se Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi, který použil lest a pomocí provazů své bezpříčinné milosti vysvobodil Raghunātha dāse Gosvāmīho ze zarostlé studny opovrženíhodného rodinného života. Svĕřil Raghunātha dāse Gosvāmīho do péče Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu a tak ho učinil jedním ze svých osobních společníků.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Pán Gauracandra tak v Džagannáth Purí se svými společníky provádĕl rozmanité zábavy, při kterých prožíval různé transcendentální radosti.

Text 4: I když Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval bolest odloučení od Kṛṣṇy, neprojevoval tyto pocity navenek, neboť se bál, že z toho Jeho oddaní budou nešťastní.

Text 5: Promĕny, které Pán podstupoval, když projevoval hluboké neštĕstí z odloučení od Kṛṣṇy, není možné popsat.

Text 6: Ve chvílích, kdy Pán silnĕ prožíval trýznĕ odloučení od Kṛṣṇy, Ho držely při životĕ jen vyprávĕní Rāmānandy Rāye o Kṛṣṇovi a sladké písnĕ, které zpíval Svarūpa Dāmodara.

Text 7: Bĕhem dne byla Pánova mysl díky společnosti různých oddaných do jisté míry rozptýlená, ale v noci se bolesti odloučení od Kṛṣṇy rychle zvĕtšovaly.

Text 8: Dva lidé – Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī – zůstávali v Pánovĕ společnosti, aby Ho uklidňovali přednášením různých veršů o Kṛṣṇových zábavách a zpíváním vhodných písní pro Jeho uspokojení.

Text 9: Dříve, když byl Pán Kṛṣṇa osobnĕ přítomný, Mu jeden z Jeho přátel, pasáček Subala, přinášel potĕšení v Jeho pocitech odloučení od Rādhārāṇī. Podobnĕ pomáhal Rāmānanda Rāya potĕšit Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 10: Dříve, když Śrīmatī Rādhārāṇī pociťovala trýzeň odloučení od Kṛṣṇy, Jí Její neustálá společnice Lalitā mnoha způsoby pomáhala udržet se naživu. Podobnĕ, když Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval pocity Rādhārāṇī, pomáhal Mu zůstat naživu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī.

Text 11: Popsat šťastné postavení Rāmānandy Rāye a Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho je krajnĕ obtížné. Byli známí jako důvĕrní přátelé Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 12: Tak si Pán užíval života se svými oddanými. Ó oddaní Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nyní poslouchejte, jak se s Pánem setkal Raghunātha dāsa Gosvāmī.

Text 13: Když Raghunātha dāsa ještĕ bĕhem svého rodinného života navštívil Śrī Caitanyu Mahāprabhua v Šántipuru, Pán mu ze své bezpříčinné milosti udĕlil užitečné pokyny.

Text 14: Místo aby předstíral odříkání, vrátil se na Pánův příkaz domů a hrál roli požitkáře.

Text 15: Raghunātha dāsa byl vnitřnĕ zcela odříkavý, dokonce i v rodinném životĕ, ale navenek své odříkání neprojevoval a choval se jako obyčejný obchodník. Jeho otec i matka byli spokojení, když to vidĕli.

Text 16: Jakmile se Raghunātha dāsa dozvĕdĕl, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z Mathury, snažil se dostat k Pánovým lotosovým nohám.

Text 17: Tehdy v Saptagrámu vybíral danĕ jeden muslimský úředník.

Text 18: Hiraṇya dāsa, strýc Raghunātha dāse, se s vládou domluvil na vybírání daní a muslimský výbĕrčí, který tak přišel o místo, vůči nĕmu začal chovat krajní zášť.

Text 19: Hiraṇya dāsa vybíral 2 000 000 mincí, a mĕl proto vládĕ odevzdávat 1 500 000. On však odevzdával pouze 1 200 000, čímž si vydĕlal dalších 300 000 navíc. Když to muslimský caudhurī, který byl Turek, vidĕl, stal se jeho protivníkem.

Text 20: Caudhurī poslal do vládní pokladny tajné vyúčtování a přivolal příslušného ministra. Caudhurī chtĕl Hiraṇyu dāse zatknout. Ten ale utekl, a tak místo nĕho zatkl Raghunātha dāse.

Text 21: Muslim Raghunātha dāse každý den káral a říkal mu: „Přiveď svého otce a jeho staršího bratra, jinak budeš potrestán.“

Text 22: Caudhurī ho chtĕl zbít, ale při pohledu na Raghunāthovu tvář to nedokázal.

Text 23: Caudhurī se ve skutečnosti Raghunātha dāse bál vzhledem k tomu, že Raghunātha patřil ke komunitĕ kāyasthů. I když ho caudhurī slovy napadal, bál se ho zbít.

Text 24: Raghunātha dāsa po celou tu dobu přemýšlel o nĕjaké lsti, aby mohl utéct. S pokorou tedy u nohou muslimského caudhurīho přednesl tuto žádost.

Text 25: „Můj drahý pane, můj otec a jeho starší bratr jsou tvoji bratři. Všichni bratři spolu neustále kvůli nĕčemu soupeří.

Text 26: „Nĕkdy spolu bratři soupeří a jindy se k sobĕ chovají velmi přátelsky. Nikdo neví, kdy se to zmĕní. Dnes spolu sice soupeříte, ale jsem si jistý, že zítra budete vy tři bratři sedĕt v klidu pohromadĕ.“

Text 27: „Stejnĕ jako jsem synem svého otce, jsem i tvým synem. Jsem tvůj chránĕnec a ty jsi můj opatrovatel.“

Text 28: „Není dobré, aby zaopatřovatel trestal svého chránĕnce. Ty znáš všechna písma a ve skutečnosti jsi jako žijící svĕtec.“

Text 29: Když muslim slyšel prosebný hlas Raghunātha dāse, zmĕklo mu srdce. Začal plakat a slzy mu stékaly po vousech.

Text 30: Muslimský caudhurī Raghunāthovi dāsovi řekl: „Ode dneška jsi mým synem. Dnes nĕjakým způsobem zařídím tvoje osvobození.“

Text 31: Caudhurī to oznámil ministrovi, Raghunātha dāse propustil a potom k nĕmu s velkou náklonností promluvil.

Text 32: „Starší bratr tvého otce je ménĕ inteligentní,“ řekl. „Užívá si 800 000 mincí, ale já jsem také spolupodílníkem, a proto by mi mĕl část dát.“

Text 33: „Nyní jdi a zařiď mi setkání s tvým strýcem. Ať udĕlá, co mu bude připadat nejlepší, a já se zcela podřídím jeho rozhodnutí.“

Text 34: Raghunātha dāsa zařídil setkání svého strýce s caudhurīm. Celá vĕc se urovnala a byl zase klid.

Text 35: Raghunātha dāsa takto strávil celý rok jako prvotřídní obchodník, ale v dalším roce se znovu rozhodl opustit domov.

Text 36: Jedné noci vstal a utekl, ale jeho otec ho na vzdáleném místĕ chytil a přivedl zpĕt.

Text 37: Tyto útĕky byly takřka na denním pořádku. Raghunātha utíkal z domu a jeho otec ho vždy přivádĕl nazpátek. Matka Raghunātha dāse si pak s otcem promluvila.

Text 38: „Náš syn se zbláznil,“ řekla. „Spoutej ho provazy.“ Otec byl velmi nešťastný a odpovĕdĕl takto:

Text 39: „Náš syn Raghunātha dāsa je bohatý jako Indra, král nebes, a jeho manželka je krásná jako andĕl. Ani to však nedokázalo spoutat jeho mysl.“

Text 40: „Jak ho tedy chceš udržet doma spoutaného provazy? Ani vlastní otec nedokáže zbavit človĕka následků jeho minulých činů.“

Text 41: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu mu v plné míře udĕlil svou milost. Kdo může takového Caitanyacandrova šílence udržet doma?“

Text 42: Raghunātha dāsa o nĕčem v duchu uvažoval, a dalšího dne šel za Nityānandou Gosāñim.

Text 43: Ve vesnici Pániháti se Raghunātha dāsa mohl setkat s Nityānandou Prabhuem, kterého doprovázel velký počet oddaných provádĕjících kīrtan, služebníků a dalších osob.

Text 44: Pán Nityānanda sedĕl na kameni pod stromem na břehu Gangy a zářil jako statisíce vycházejících sluncí.

Text 45: Na zemi okolo Nĕho sedĕlo mnoho oddaných. Raghunātha dāsa žasl, když vidĕl vliv Nityānandy Prabhua.

Text 46: Raghunātha dāsa na vzdáleném místĕ padl na zem jako tyč, aby se poklonil, a služebník Nityānandy Prabhua na nĕho ukázal se slovy: „Tamhle se Ti klaní Raghunātha dāsa.“

Text 47: Když to Pán Nityānanda Prabhu uslyšel, řekl: „Přišel jsi Mne navštívit, ty zlodĕji? Pojď sem, pojď sem, dnes tĕ potrestám!“

Text 48: Pán ho zavolal, ale Raghunātha dāsa k Pánu nepřišel. Pán ho násilím chytil a položil mu na hlavu své lotosové nohy.

Text 49: Pán Nityānanda mĕl velice milostivou a veselou povahu. A jelikož byl milostivý, promluvil k Raghunāthovi dāsovi následovnĕ.

Text 50: „Jsi jako zlodĕj, protože místo abys přišel blíž, stojíš daleko. Nyní jsem tĕ ale chytil a potrestám tĕ.“

Text 51: „Uspořádej slavnost a nasyť všechny Mé společníky jogurtem a rýžovými vločkami.“ Když to Raghunātha dāsa slyšel, velice se zaradoval.

Text 52: Raghunātha dāsa okamžitĕ poslal své lidi do vesnice, aby nakoupili veškeré potřebné potraviny a přinesli je zpĕt.

Text 53: Raghunātha dāsa přinesl rýžové vločky, jogurt, mléko, sladkosti, cukr, banány a další potraviny a naskládal je všude okolo.

Text 54: Jakmile se dozvĕdĕli, že se má konat slavnost, začali se scházet brāhmaṇové a další urození lidé. Nebylo možné spočítat, kolik jich bylo.

Text 55: Když Raghunātha dāsa vidĕl, jak se dav zvĕtšuje, nechal přinést více potravin z dalších vesnic. Přinesl také dvĕ stĕ až čtyři sta velkých kulatých hlinĕných nádob.

Text 56: Nechal také přinést pĕt až sedm zvláštĕ velkých hlinĕných nádob, ve kterých jeden brāhmaṇa začal pro potĕšení Pána Nityānandy namáčet rýžové vločky.

Text 57: Na jednom místĕ byly v každé z velkých nádob namáčeny rýžové vločky do horkého mléka. Potom jich byla polovina smíchána s jogurtem, cukrem a banány.

Text 58: Druhá půlka byla smíchána s kondenzovaným mlékem a zvláštním druhem banánů zvaných cāṅpā-kalā, cukrem, ghí a kafrem.

Text 59: Nityānanda Prabhu se převlékl do nových šatů, posadil se na vyvýšené místo a brāhmaṇa před Nĕho postavil sedm obrovských nádob.

Text 60: Na tom vyvýšeném místĕ sedĕli v kruhu okolo Pána Nityānandy Prabhua všichni Jeho nejdůležitĕjší společníci a také další důležité osobnosti.

Text 61: Byli mezi nimi Rāmadāsa, Sundarānanda, Gadādhara dāsa, Murāri, Kamalākara, Sadāśiva a Purandara.

Text 62: Byl tam rovnĕž Dhanañjaya, Jagadīśa, Parameśvara dāsa, Maheśa, Gaurīdāsa a Hoḍa Kṛṣṇadāsa.

Text 63: Na vyvýšeném místĕ sedĕl s Nityānandou Prabhuem také Uddhāraṇa Datta Ṭhākura a mnoho dalších osobních společníků Pána. Nikdo by je všechny nespočítal.

Text 64: Jakmile se o slavnosti doslechli nejrůznĕjší učenci, brāhmaṇové a knĕží, vydali se tam. Pán Nityānanda Prabhu je uctil a usadil na vyvýšené místo vedle sebe.

Text 65: Každý dostal dvĕ hlinĕné nádoby. Jedna byla naplnĕná rýžovými vločkami s kondenzovaným mlékem a druhá rýžovými vločkami s jogurtem.

Text 66: Všichni ostatní lidé sedĕli ve skupinách kolem toho vyvýšeného stupínku. Nikdo by nedokázal spočítat, kolik lidí tam bylo.

Text 67: Každý z nich dostal dvĕ hlinĕné nádoby –  jednu s rýžovými vločkami namočenými v jogurtu a druhou s rýžovými vločkami namočenými v kondenzovaném mléku.

Text 68: Nĕkteří brāhmaṇové se již na stupínek nevešli, a tak si šli se svými dvĕma hlinĕnými nádobami namáčet rýžové vločky na břeh Gangy.

Text 69: Ti, kteří se nevešli ani na břeh Gangy, si se svými dvĕma druhy rýžových vloček sedli do vody a začali je jíst tam.

Text 70: Nĕkteří tedy sedĕli na vyvýšeném místĕ, nĕkteří pod ním a nĕkteří na břehu Gangy. Dvacet mužů rozdávalo jídlo, každému do dvou nádob.

Text 71: Tehdy tam přišel Rāghava Paṇḍita. Když uvidĕl celou tu scénu, udivenĕ se rozesmál.

Text 72: Přinesl mnoho druhů jídla připraveného na ghí a obĕtovaného Pánu. Nejdříve toto prasādam položil před Pána Nityānandu a potom ho rozdával oddaným.

Text 73: Rāghava Paṇḍita řekl Pánu Nityānandovi: „Pane, obĕtoval jsem pro Tebe jídlo Božstvu, ale protože se tady účastníš slavnosti, zůstalo tam ležet nedotčené.“

Text 74: Pán Nityānanda Prabhu řekl: „Nech Mĕ přes den jíst zde toto jídlo a v noci budu jíst u tebe doma.“

Text 75: „Patřím mezi pasáčky krav, a proto jich mám obvykle hodnĕ s sebou. Jsem šťastný, když takto společnĕ jíme na písčitém břehu řeky.“

Text 76: Pán Nityānanda Rāghavu Paṇḍita usadil a nechal i jemu přinést dvĕ nádoby, ve kterých byly namočené dva druhy rýžových vloček.

Text 77: Když už mĕl rýžové vločky každý, Pán Nityānanda Prabhu v meditaci přivedl Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 78: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel, Pán Nityānanda Prabhu vstal a společnĕ se dívali, jak si všichni pochutnávají na rýžových vločkách s jogurtem a kondenzovaným mlékem.

Text 79: Pán Nityānanda Prabhu vzal jedno sousto rýžových vloček z každé nádoby a žertovnĕ ho strčil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi do úst.

Text 80: Také Śrī Caitanya Mahāprabhu vzal s úsmĕvem sousto jídla, strčil je do úst Nityānandovi a smál se, když je Pán Nityānanda na Jeho popud jedl.

Text 81: Takto Pán Nityānanda chodil mezi skupinami hodujících, a všichni vaiṣṇavové, kteří tam stáli, celou tu zábavu sledovali.

Text 82: Nikdo netušil, co Nityānanda Prabhu dĕlá, když tak chodil z místa na místo. Nĕkteří však mĕli to velké štĕstí, že vidĕli i Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 83: Pán Nityānanda Prabhu se potom s úsmĕvem posadil. Po své pravici mĕl čtyři nádoby rýžových vloček, které nebyly z vařené rýže.

Text 84: Pán Nityānanda nabídl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi místo, na které Ho usadil. Potom spolu oba bratři začali jíst rýžové vločky.

Text 85: Pán Nityānanda Prabhu z velké radosti, že vedle sebe vidí jíst Pána Caitanyu Mahāprabhua, projevil různé druhy extatické lásky.

Text 86: Pán Nityānanda Prabhu nařídil: „Všichni jezte a volejte u toho svaté jméno Hariho.“ V okamžiku celý vesmír naplnil zvuk svatých jmen „Hari, Hari“.

Text 87: Když tak všichni vaiṣṇavové při jídle volali svatá jména „Hari, Hari“, vzpomínali, jak Kṛṣṇa a Balarām jedli se svými přáteli pasáčky krav na břehu Jamuny.

Text 88: Śrī Caitanya Mahāprabhu a Pán Nityānanda Prabhu jsou nesmírnĕ milostiví a šlechetní. Raghunātha dāsa byl požehnaný velkým štĕstím, když to vše přijali.

Text 89: Kdo dokáže pochopit vliv a milost Pána Nityānandy Prabhua? Je tak mocný, že přimĕl Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby přišel a na břehu Gangy jedl rýžové vločky.

Text 90: Všichni důvĕrní oddaní, kteří byli pasáčci vedení Śrī Rāmadāsem, se pohroužili do extatické lásky. Mysleli si, že břeh Gangy je břeh Jamuny.

Text 91: Jakmile se o slavnosti dozvĕdĕli obchodníci z mnoha dalších vesnic, přišli tam prodávat rýžové vločky, jogurt, sladkosti a banány.

Text 92: Raghunātha dāsa od nich veškeré potraviny koupil a pozdĕji je stejným jídlem pohostil.

Text 93: Každý, kdo se na tuto legraci přišel podívat, dostal také najíst rýžových vloček, jogurtu a banánů.

Text 94: Pán Nityānanda Prabhu dojedl, umyl si ruce a ústa a dal Raghunāthovi dāsovi jídlo, které zbylo ve čtyřech velkých nádobách.

Text 95: Jídlo zbylé v dalších třech velkých nádobách Pána Nityānandy rozdal jeden brāhmaṇa všem oddaným tak, že každý dostal sousto.

Text 96: Jiný brāhmaṇa potom přinesl kvĕtinovou girlandu, kterou povĕsil Pánu Nityānandovi na krk, a celé Jeho tĕlo potřel santálovou pastou.

Text 97: Když služebník přinesl betelové oříšky a nabídl je Pánu Nityānandovi, Pán se usmál a začal je žvýkat.

Text 98: Pán Nityānanda Prabhu poté vlastníma rukama všem oddaným rozdal veškeré kvĕtinové girlandy, santálovou pastu a betelové oříšky, které zbyly.

Text 99: Ze zbytků jídla Pána Nityānandy Prabhua, které dostal, Raghunātha dāsa nĕco snĕdl sám a nĕco rozdal svým společníkům.

Text 100: Takto jsem popsal zábavy Pána Nityānandy Prabhua v souvislosti s proslulou slavností rýžových vloček a jogurtu.

Text 101: Nityānanda Prabhu si po zbytek dne odpočinul, a na konci dne odešel do chrámu Rāghavy Paṇḍita, kde začal se společným zpíváním svatého jména Pána.

Text 102: Pán Nityānanda Prabhu nejprve roztančil všechny oddané a nakonec začal tančit sám. Celý svĕt tak zaplavil extatickou láskou.

Text 103: Tanec Pána Nityānandy Prabhua sledoval i Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Nikdo jiný než Nityānanda Prabhu to však nevidĕl.

Text 104: Tanec Pána Nityānandy Prabhua stejnĕ jako tanec Śrī Caitanyi Mahāprabhua nemá v tĕchto třech svĕtech obdoby.

Text 105: Sladkost tance Pána Nityānandy nedokáže nikdo náležitĕ popsat. Śrī Caitanya Mahāprabhu přichází osobnĕ, aby ho vidĕl.

Text 106: Po tanci si Pán Nityānanda odpočinul a Rāghava Paṇḍita Ho požádal, aby se navečeřel.

Text 107: Pán Nityānanda Prabhu se spolu se svými společníky posadil k večeři a po své pravici připravil místo pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 108: Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel a posadil se tam. Když to Rāghava Paṇḍita sledoval, jeho srdce překypovalo štĕstím.

Text 109: Rāghava Paṇḍita před oba bratry položil prasādam a potom je rozdal všem ostatním vaiṣṇavům.

Text 110: Byly tam různé druhy koláčků, sladká rýže i prvotřídní vařená rýže, které překonaly chuť nektaru, a také různé druhy zeleniny.

Text 111: Jídlo, které připravoval Rāghava Paṇḍita a obĕtoval Božstvu, bylo jako esence nektaru. Śrī Caitanya Mahāprabhu tam opakovanĕ chodil toto prasādam jíst.

Text 112: Když Rāghava Paṇḍita po vaření obĕtoval jídlo Božstvu, připravoval vždy pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvláštní porci.

Text 113: Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl v domĕ Rāghavy Paṇḍita každý den a nĕkdy se mu i ukázal.

Text 114: Rāghava Paṇḍita obĕma bratrům přinášel prasādam, velice pozornĕ Je obsluhoval a Oni všechno snĕdli, takže nic nezbylo.

Text 115: Nosil takové množství chodů, že je nikdo ani pořádnĕ neznal. V domĕ Rāghavy Paṇḍita ve skutečnosti vařila sama nejvyšší matka, Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 116: Śrīmatī Rādhārāṇī dostala od Durvāsy Muniho požehnání, že vše, co uvaří, bude sladší než nektar. To je zvláštní rys Jejího vaření.

Text 117: Jídlo krásnĕ vonĕlo a bylo příjemné na pohled a představovalo esenci veškeré sladkosti. Oba bratři, Pán Caitanya Mahāprabhu i Pán Nityānanda Prabhu, je proto jedli s velkou radostí.

Text 118: Všichni přítomní oddaní žádali Raghunātha dāse, aby si sedl a najedl se také, ale Rāghava Paṇḍita jim řekl: „On přijme prasādam pozdĕji.“

Text 119: Všichni oddaní jedli prasādam a naplnili se až po krk. Potom za zpĕvu svatého jména Hariho vstali a umyli si ruce i ústa.

Text 120: Také oba bratři si po jídle umyli ruce a ústa. Rāghava Paṇḍita přinesl kvĕtinové girlandy a santálovou pastu a ozdobil Je.

Text 121: Rāghava Paṇḍita Jim nabídl betelové oříšky a uctíval Jejich lotosové nohy. Betelové oříšky, kvĕtinové girlandy a santálovou pastu rozdal i oddaným.

Text 122: Rāghava Paṇḍita byl k Raghunāthovi dāsovi velice milostivý, a tak mu dal nádoby se zbytky jídla obou bratrů.

Text 123: Řekl: „Toto jídlo jedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Když sníš, co po Nĕm zbylo, zbavíš se pout ke své rodinĕ.“

Text 124: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, neustále pobývá v srdci nebo v domĕ oddaného. A protože je zcela nezávislý, je tato skutečnost nĕkdy skrytá a nĕkdy projevená.

Text 125: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všeprostupující, a proto sídlí všude. Každý, kdo o tom pochybuje, bude zničen.

Text 126: Ráno, po koupeli v Ganze, se Nityānanda Prabhu se svými společníky posadil pod stejný strom, pod kterým sedĕl předtím.

Text 127: Přišel tam Raghunātha dāsa a uctil lotosové nohy Pána Nityānandy. Skrze Rāghavu Paṇḍita potom vyjevil svoji touhu.

Text 128: „Jsem ten nejnižší z lidí, nejhříšnĕjší, nejpokleslejší a nejzavrženíhodnĕjší. Nicménĕ toužím získat útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 129: „Jako trpaslík, který chce chytit mĕsíc, jsem se o to již mnohokrát snažil, jak jsem jen mohl, ale nikdy jsem neuspĕl.“

Text 130: „Pokaždé, když jsem se snažil odejít a přetrhnout rodinné svazky, mĕ otec i matka bohužel drželi v poutech.“

Text 131: „Bez Tvé milosti ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdo nezíská. Budeš-li však milostivý, mohou útočištĕ u Jeho lotosových nohou získat i ti nejnižší z lidí.“

Text 132: „Žádám Tĕ i přesto, že jsem k tomu nezpůsobilý a bojím se tuto žádost přednést. Pane, projev mi zvláštní milost a poskytni mi útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 133: „Polož mi prosím své lotosové nohy na hlavu a tak mi požehnej, abych mohl bez potíží získat ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To je požehnání, o které se k Tobĕ modlím.“

Text 134: Pán Nityānanda se po vyslechnutí prosby Raghunātha dāse usmál a řekl všem oddaným: „Hmotné štĕstí Raghunātha dāse se vyrovná štĕstí nebeského krále Indry.“

Text 135: „Díky milosti, jíž ho obdařil Śrī Caitanya Mahāprabhu, se Raghunāthovi dāsovi toto jeho hmotné štĕstí vůbec nezamlouvá. Buďte k nĕmu tedy všichni milostiví a požehnejte mu, ať brzy získá útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 136: „Ten, kdo ucítí vůni lotosových nohou Pána Kṛṣṇy, nepovažuje za hodnotné ani štĕstí dostupné na nejvyšší planetĕ Brahmaloce. Co potom říci o nebeském štĕstí?“

Text 137: „  ,Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je opĕvován vznešenými poetickými modlitbami tĕch, kdo se snaží získat Jeho přízeň. Proto je známý jako Uttamaśloka. Král Bharata tolik dychtil po společnosti Pána Kṛṣṇy, že se již v rozkvĕtu mládí vzdal své přitažlivé manželky, milujících dĕtí, drahých přátel a bohatého království stejnĕ, jako se človĕk vzdá výkalů poté, co se vyprázdní.̀  “

Text 138: Pán Nityānanda potom zavolal Raghunātha dāse k sobĕ, položil mu na hlavu své lotosové nohy a promluvil.

Text 139: „Můj drahý Raghunāthe dāsi,“ řekl, „Śrī Caitanya Mahāprabhu sem přišel jen proto, aby ti prokázal svou milost, protože jsi zařídil hostinu na břehu Gangy.“

Text 140: „Ze své bezpříčinné milosti jedl rýžové vločky s mlékem. V noci se po zhlédnutí tance oddaných navečeřel.“

Text 141: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, Gaurahari, sem osobnĕ přišel tĕ osvobodit. Nyní si buď jistý, že všechny překážky, které tĕ poutaly, jsou pryč.“

Text 142: „Śrī Caitanya Mahāprabhu tĕ přijme a předá do péče svého tajemníka Svarūpy Dāmodara. Staneš se tak jedním z nejdůvĕrnĕjších z okruhu blízkých služebníků a získáš útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 143: „Buď si tím vším zcela jistý a vrať se domů. Velmi brzy bez překážek získáš útočištĕ u lotosových nohou Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 144: Pán Nityānanda pobídl všechny oddané, aby Raghunāthovi dāsovi požehnali, a Raghunātha dāsa jim zas vzdal úctu u jejich lotosových nohou.

Text 145: Śrī Raghunātha dāsa si od Pána Nityānandy Prabhua a pak i od všech vaiṣṇavů vyžádal svolení, že může odejít. V ústraní se potom radil s Rāghavou Paṇḍitem.

Text 146: Poté, co se poradili, dal potají pokladníkovi Pána Nityānandy sto zlatých mincí a asi sedm tol zlata.

Text 147: Raghunātha dāsa pokladníka upozornil: „Nityānandovi Prabhuovi o tom nyní neříkej. Řekni Mu prosím o tomto daru, až se vrátí domů.“

Text 148: Rāghava Paṇḍita vzal poté Raghunātha dāse k sobĕ domů, kde mu ukázal Božstvo a dal mu girlandu a santálovou pastu.

Text 149: Dal také Raghunāthovi dāsovi na cestu zpĕt domů velké množství prasādam. Potom Raghunātha dāsa k Rāghavovi Paṇḍitovi znovu promluvil.

Text 150: Řekl: „Chci dát peníze na uctívání lotosových nohou všech velkých oddaných, služebníků i podřízených Pána Nityānandy Prabhua.“

Text 151: „Podle svého uvážení dej každému z nich dvacet, patnáct, dvanáct, deset nebo pĕt mincí.“

Text 152: Raghunātha dāsa napsal částku, která se má rozdat, a předal to Rāghavovi Paṇḍitovi. Ten potom vyhotovil seznam, ze kterého bylo zřejmé, kolik má každý oddaný dostat.

Text 153: Raghunātha dāsa s velkou pokorou složil před Rāghavou Paṇḍitem pro všechny ostatní oddané sto zlatých mincí a asi dvĕ toly zlata.

Text 154: Raghunātha dāsa přijal prach z nohou Rāghavy Paṇḍita a vrátil se domů. Cítil se velmi zavázaný Pánu Nityānandovi Prabhuovi, protože od Nĕho získal milostivé požehnání.

Text 155: Od toho dne již nevkročil do vnitřních částí domu, a spal na Durgā-maṇḍapĕ (místĕ, kde se uctívala matka Durgā).

Text 156: Tam však bdĕli strážci, aby ho hlídali. Raghunātha dāsa přemýšlel o různých možnostech, jak jejich dozoru uniknout.

Text 157: Tehdy všichni oddaní z Bengálska odcházeli do Džagannáth Purí navštívit Pána Caitanyu Mahāprabhua.

Text 158: Raghunātha dāsa však s nimi nemohl jít, protože byli tak známí, že by ho strážci hned chytili.

Text 159-160: Raghunātha dāsa tedy hluboce přemýšlel o tom, jak utéct. Jedné noci, když spal na Durgā-maṇḍapĕ, čtyři daṇḍy před úsvitem vstoupil do domu knĕz Yadunandana Ācārya.

Text 161: Yadunandana Ācārya byl knĕzem a duchovním mistrem Raghunātha dāse. I když se narodil v brāhmaṇské rodinĕ, přijal milost Vāsudevy Datty.

Text 162: Yadunandana Ācārya byl formálnĕ zasvĕcený od Advaity Ācāryi, a proto byl pro nĕho Pán Caitanya vším.

Text 163: Když Yadunandana Ācārya vstoupil do domu Raghunātha dāse a stál ve dvoře, Raghunātha dāsa k nĕmu přišel a padl na zem, aby se mu poklonil.

Text 164: Jeden ze žáků Yadunandany Ācāryi uctíval Božstvo, ale pak této služby zanechal. Yadunandana Ācārya chtĕl, aby ho Raghunātha dāsa přimĕl znovu se té služby ujmout.

Text 165: Yadunandana Ācārya požádal Raghunātha dāse: „Přimĕj prosím tohoto brāhmaṇu, aby se vrátil ke své službĕ, protože tu není jiný brāhmaṇa, který by ji mohl zastat.“

Text 166: Yadunandana Ācārya potom vyšel ven a Raghunātha dāse vzal s sebou. Protože byla noc u konce, všichni hlídači tvrdĕ spali.

Text 167: Dům Yadunandany Ācāryi se nacházel východnĕ od domu Raghunātha dāse. Cestou k domu spolu hovořili.

Text 168: V půli cesty Raghunātha dāsa řekl u lotosových nohou svého duchovního mistra: „Půjdu za tím brāhmaṇou, přemluvím ho, aby se vrátil, a pošlu ho k tobĕ domů.“

Text 169: „Můžeš jít v klidu domů. Já toho brāhmaṇu na tvůj pokyn přemluvím.“ Raghunātha dāsa požádal o svolení a rozhodl se pod touto záminkou odejít.

Text 170: Raghunātha dāsa uvažoval: „Toto je vynikající příležitost k útĕku, protože se mnou nejsou žádní služebníci ani hlídači.“

Text 171: S tĕmito myšlenkami rychle vyrazil na východ. Čas od času se otočil a díval se zpátky, ale nikdo za ním nešel.

Text 172: S myšlenkami na lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua sešel z hlavní cesty a spĕchal cestou, kterou málokdy nĕkdo používal.

Text 173: Se srdcem i duší upřenými na lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua se vyhýbal hlavní cestĕ spojující vesnice a procházel džunglí.

Text 174: Za jeden den ušel přibližnĕ padesát kilometrů a večer ulehl ve chlévĕ nĕjakého mlékaře.

Text 175: Mlékař si všiml, že Raghunātha dāsa nic nejí, a tak mu dal trochu mléka. Raghunātha dāsa mléko vypil a uložil se ke spánku.

Text 176: Protože služebník s hlídačem Raghunātha dāse nikde v domĕ nenašli, šli se na nĕho okamžitĕ zeptat jeho duchovního mistra, Yadunandany Ācāryi.

Text 177: Yadunandana Ācārya řekl: „Požádal mne o svolení odejít a vrátil se domů.“ Nato se strhl povyk a všichni křičeli: „Raghunātha odešel!“

Text 178: Otec Raghunātha dāse řekl: „Všichni oddaní z Bengálska nyní odešli do Džagannáth Purí za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.“

Text 179: „Raghunātha dāsa utekl s nimi. Ať se ho okamžitĕ deset mužů vydá chytit a přivedou ho nazpátek.“

Text 180: Otec Raghunātha dāse napsal dopis Śivānandovi Senovi, ve kterém ho s velkou pokorou žádal: „Prosím vrať mi mého syna.“

Text 181: U Džhánkary tĕchto deset mužů dostihlo skupinu vaiṣṇavů, kteří byli na cestĕ do Níláčaly.

Text 182: Předali Śivānandovi Senovi dopis a ptali se ho na Raghunātha dāse. Śivānanda Sena jim však odpovĕdĕl: „On sem nepřišel.“

Text 183: Tĕch deset mužů se vrátilo domů a otce i matky Raghunātha dāse se zmocnila úzkost.

Text 184: Raghunātha dāsa přespal v domĕ mlékaře a časnĕ ráno vstal. Místo na východ se však obrátil na jih a pokračoval v cestĕ.

Text 185: Prošel přes Čhatrabhógu, ale místo po hlavní cestĕ šel vedlejší cestou skrze různé vesnice.

Text 186: Cestoval celý den, aniž by se staral o jídlo. Hlad pro nĕho nebyl žádnou překážkou, protože jeho mysl byla soustředĕná na dosažení útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 187: Nĕkdy žvýkal smažené obilí, nĕkdy vařil a nĕkdy pil mléko. Tak se udržoval při životĕ čímkoliv, co bylo k dostání tam, kde právĕ byl.

Text 188: Do Džagannáth Purí došel po dvanácti dnech, ale najíst se mohl po cestĕ jen třikrát.

Text 189: Ve chvíli, kdy se Raghunātha dāsa setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, sedĕl Pán uprostřed svých společníků, vedených Svarūpou Dāmodarem.

Text 190: Raghunātha dāsa zůstal na vzdáleném konci dvora, kde se poklonil. Mukunda Datta potom řekl: „Tamhle je Raghunātha.“

Text 191: Jakmile to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, okamžitĕ Raghunātha dāse přivítal slovy: „Pojď sem.“ Raghunātha dāsa uchopil Pánovy lotosové nohy, ale Pán ze své bezpříčinné milosti vstal a obejmul ho.

Text 192: Raghunātha dāsa se modlil k lotosovým nohám všech oddaných v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm. A když vidĕli výjimečnou milost, kterou Raghunāthovi dāsovi Śrī Caitanya Mahāprabhu udĕlil, objali ho také.

Text 193: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kṛṣṇova milost je silnĕjší než cokoliv jiného. Pán tĕ proto vysvobodil z jámy materialistického života, která je jako jáma na výkaly.“

Text 194: Raghunātha dāsa v mysli odpovĕdĕl: „Já nevím, kdo je Kṛṣṇa. Vím jen, že mĕ z mého rodinného života zachránila Tvá milost, ó Pane.“

Text 195: Pán pokračoval: „Tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako bratři Mého dĕda Nīlāmbary Cakravartīho. Považuji je proto za své dĕdy.“

Text 196: „Jelikož tvůj otec a jeho starší bratr jsou mladšími bratry Nīlāmbary Cakravartīho, mohu o nich takto žertovat.“

Text 197: „Můj drahý Raghunāthe dāsi, tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako červi ve výkalech v žumpĕ hmotného požitku, protože otravu hmotným požitkem považují za štĕstí.“

Text 198: „I když tvůj otec i strýc dávají milodary brāhmaṇům a velmi jim pomáhají, nejsou to čistí vaiṣṇavové. Jsou to však témĕř vaiṣṇavové.“

Text 199: „Ti, kdo jsou připoutaní k materialistickému životu a slepí vůči duchovnímu životu, jsou nuceni jednat tak, že je akce a reakce za jejich činnosti poutají k opakovanému rození a umírání.“

Text 200: „Pán Kṛṣṇa tĕ ze své vlastní vůle z tak zavrženíhodného materialistického života vysvobodil. Slávu bezpříčinné milosti Pána Kṛṣṇy proto nelze vůbec popsat.“

Text 201: Śrī Caitanya Mahāprabhu pociťoval bezpříčinnou milost a srdce Mu mĕklo, když vidĕl Raghunātha dāse tak vyzáblého a špinavého po dvanáctidenní cestĕ a půstu. Oslovil tedy Svarūpu Dāmodara.

Text 202: „Můj drahý Svarūpo,“ řekl, „svĕřuji ti do péče tohoto Raghunātha dāse. Přijmi ho prosím jako svého syna či služebníka.“

Text 203: „Nyní jsou mezi Mými společníky tři Raghunāthové. Ode dneška bude tento Raghunātha známý jako Raghu Svarūpy Dāmodara.“

Text 204: Po tĕchto slovech uchopil Śrī Caitanya Mahāprabhu ruku Raghunātha dāse a svĕřil ho do rukou Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho.

Text 205: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī přijal Raghunātha dāse a řekl: „Śrī Caitanyo Mahāprabhu, přijímám vše, co nařídíš.“ Potom Raghunātha dāse znovu obejmul.

Text 206: Náklonnost, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu chová ke svým oddaným, nedokáži náležitĕ popsat. S velkou milostí vůči Raghunāthovi dāsovi řekl Pán Govindovi:

Text 207: „Raghunātha dāsa po cestĕ nejedl a po mnoho dní podstupoval všelijaké nesnáze. Nĕkolik dní se o nĕho proto dobře starej, aby se mohl do sytosti najíst.“

Text 208: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Raghunāthovi dāsovi řekl: „Jdi se vykoupat do moře a pak jdi do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha. Až se vrátíš, najez se.“

Text 209: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, vstal a odešel za svými poledními povinnostmi. Raghunātha dāsa se pak setkal se všemi přítomnými oddanými.

Text 210: Všichni oddaní žasli, když vidĕli bezpříčinnou milost, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu udĕlil Raghunāthovi dāsovi, a vyzdvihovali jeho štĕstí.

Text 211: Raghunātha dāsa se vykoupal v moři, zhlédl Pána Jagannātha a pak se vrátil zpátky ke Govindovi, osobnímu služebníkovi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 212: Govinda mu dal talíř se zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Raghunātha dāsa prasādam přijal s velkou radostí.

Text 213: Raghunātha dāsa zůstal v péči Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Govinda mu pĕt dní nosil zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 214: Raghunātha dāsa potom počínaje šestým dnem postával u brány zvané Simha-dvára, aby tam vždy po obřadu puṣpa-añjali, při kterém se Pánu obĕtují kvĕty, vyžebral nĕjakou almužnu.

Text 215: Když četní služebníci Pána Jagannātha známí jako viṣayī dokončí své povinnosti, vrací se v noci domů.

Text 216: Když u brány Simha-dvára vidí nĕjakého vaiṣṇavu, jak žebrá o almužnu, z milosti u místních prodavačů zařídí, aby mu dali nĕco k jídlu.

Text 217: Tento zvyk tu platí po celé vĕky, takže oddaný, který nemá jiný zdroj příjmu, se postaví k bránĕ Simha-dvára a přijímá almužny od služebníků.

Text 218: Vaiṣṇava bez prostředků tak celý den zpívá svaté jméno Pána a zcela bez omezení se dívá na Pána Jagannātha.

Text 219: Nĕkteří vaiṣṇavové mají ve zvyku žebrat u stánků pro chudé a jedí to, co dostanou, zatímco jiní stojí v noci u brány Simha-dvára a žebrají od služebníků.

Text 220: Odříkání je základní zásada udržující životy oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidí toto odříkání, nesmírnĕ Ho to tĕší.

Text 221: Govinda řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Raghunātha dāsa už tady prasādam nepřijímá. Postává teď u Simha-dváry a tam žebrá o nĕco k jídlu.“

Text 222: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, byl nadmíru spokojený a řekl: „Raghunātha dāsa se zachoval správnĕ, tak, jak se má chovat ten, kdo přijal stav odříkání.“

Text 223:
„Človĕk ve stavu odříkání by mĕl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životĕ by se mĕl udržovat tak, že si nĕco vyžebrá.“
 

Text 224: „Vairāgī (človĕk ve stavu odříkání) by nemĕl záviset na druhých. Pokud tak činí, nebude úspĕšný a Kṛṣṇa ho bude přehlížet.“

Text 225: „Pokud vairāgī dychtí, aby jeho jazyk mohl ochutnávat různá jídla, bude s jeho duchovním životem konec a on se stane otrokem choutek svého jazyka.“

Text 226: „Povinností toho, kdo přijal stav odříkání, je neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Své břicho by mĕl uspokojit jakoukoliv dostupnou zeleninou, listím, ovocem či kořínky.“

Text 227: „Ten, kdo je sluhou jazyka, a chodí proto sem a tam, oddaný genitáliím a břichu, Kṛṣṇy nemůže dosáhnout.“

Text 228: Následující den se Raghunātha dāsa dotazoval u lotosových nohou Svarūpy Dāmodara na svou povinnost.

Text 229: „Nevím, proč jsem se vzdal rodinného života,“ řekl. „Co je mou povinností? Prosím pouč mĕ.“

Text 230: Raghunātha dāsa před Pánem nikdy nepromluvil ani jediné slovo. O všech svých touhách dával Pánovi vĕdĕt prostřednictvím Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Govindy.

Text 231: Dalšího dne Svarūpa Dāmodara Gosvāmī sdĕlil Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Raghunātha dāsa chce u Tvých lotosových nohou říci toto:“

Text 232: „  ,Nevím, co je má povinnost ani co je cílem mého života. Dej mi proto prosím osobnĕ pokyny ze svých transcendentálních úst.̀  “

Text 233: Śrī Caitanya Mahāprabhu se usmál a Raghunāthovi dāsovi řekl: „Již jsem za tvého učitele určil Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho.“

Text 234: „Od nĕho se nauč, co je tvá povinnost a jak ji vykonávat. Já toho nevím tolik co on.“

Text 235: „Pokud však chceš s vírou a láskou přijmout pokyny ode Mne, dozvíš se o svých povinnostech z následujících slov:“

Text 236: „Nemluv jako obyčejní lidé ani neposlouchej, co říkají. Nejez chutná jídla a neoblékej se do pĕkného oblečení.“

Text 237: „Neočekávej žádnou úctu pro sebe, ale naopak prokazuj veškerou úctu druhým. Neustále zpívej svaté jméno Pána Kṛṣṇy a v mysli služ Rādĕ a Kṛṣṇovi ve Vrindávanu.“

Text 238: „To byly ve stručnosti Mé pokyny. Svarūpa Dāmodara ti je dopodrobna vysvĕtlí.“

Text 239: „Ten, kdo se považuje za nižšího než tráva, kdo je snášenlivĕjší než strom a neočekává pro sebe žádné uznání, ale naopak je kdykoliv připravený projevovat úctu druhým, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“

Text 240: Když to Raghunātha dāsa vyslechl, přednesl modlitby u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán ho poté z velké milosti objal.

Text 241: Śrī Caitanya Mahāprabhu ho znovu svĕřil Svarūpovi Dāmodarovi. Raghunātha dāsa tak se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm vykonával velmi důvĕrnou službu.

Text 242: Tehdy přišli všichni oddaní z Bengálska a Śrī Caitanya Mahāprabhu se s nimi stejnĕ jako v minulosti vřele přivítal.

Text 243: Znovu vyčistil chrám Guṇḍici a společnĕ s oddanými pak přijal hostinu v zahradĕ.

Text 244: Při slavnosti Ratha-yātrā Pán znovu tančil s oddanými a Raghunātha dāsa při té podívané nevycházel z úžasu.

Text 245: Když se Raghunātha dāsa setkal se všemi oddanými, Advaita Ācārya mu udĕlil velkou milost.

Text 246: Setkal se také se Śivānandou Senou, který mu řekl: „Tvůj otec poslal deset mužů, aby tĕ odvedli.“

Text 247: „Napsal mi dopis, ve kterém mĕ žádal, abych tĕ poslal zpĕt, ale když se o tobĕ tĕch deset mužů nic nedozvĕdĕlo, vrátili se z Džhánkary zpátky domů.“

Text 248: Když se všichni bengálští oddaní po čtyřmĕsíčním pobytu v Džagannáth Purí vrátili domů, doslechl se otec Raghunātha dāse o jejich návratu a poslal svého človĕka za Śivānandou Senou.

Text 249: Posel se Śivānandy Seny zeptal: „Vidĕl jsi na místĕ, kde bydlel Śrī Caitanya Mahāprabhu, nĕjakého človĕka ve stavu odříkání?“

Text 250: „Tou osobou je Raghunātha dāsa, syn Govardhana Majumadāry. Potkal jsi ho v Níláčale?“

Text 251: Śivānanda Sena odpovĕdĕl: „Ano, pane, Raghunātha dāsa je se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a je velice slavný. Kdo by ho neznal?“

Text 252: „Śrī Caitanya Mahāprabhu ho svĕřil do péče Svarūpy Dāmodara. Raghunātha dāsa se stal životem všech Pánových oddaných.“

Text 253: „Dnem i nocí zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a ani na okamžik neopouští útočištĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 254: „Je na nejvyšší úrovni odříkavého života. Vůbec se nestará o své jídlo ani oblečení. Jí, jak to jde, a tak se udržuje při životĕ.“

Text 255: „Poté, co uplynulo deset daṇḍ (čtyři hodiny) noci a Raghunātha dāsa zhlédl obřad puṣpāñjali, stojí u brány Simha-dvára a žebrá o nĕco k jídlu.“

Text 256: „Pokud mu nĕkdo dá nĕco k jídlu, tak jí, jinak drží půst. Nĕkdy žvýká smažené obilí.“

Text 257: Posel to vyslechl a vrátil se ke Govardhanovi Majumadārovi, aby mu sdĕlil vše, co se o Raghunāthovi dāsovi dozvĕdĕl.

Text 258: Otec i matka byli velmi nešťastní, když slyšeli, co Raghunātha dĕlá ve stavu odříkání, a rozhodli se, že mu pošlou nĕjaké lidi s vĕcmi pro jeho pohodlí.

Text 259: Raghunāthův otec okamžitĕ poslal čtyři sta mincí, dva služebníky a jednoho brāhmaṇu za Śivānandou Senou.

Text 260: Śivānanda Sena jim řekl: „Nemůžete jít do Džagannáth Purí sami. Můžete mĕ ale doprovodit, až tam půjdu já.“

Text 261: „Nyní jdĕte domů. Vezmu vás s sebou, až půjdeme všichni.“

Text 262: Velký básník Śrī Kavi-karṇapūra při vyprávĕní této události obšírnĕ popsal slavné činnosti Raghunātha dāse ve své knize Śrī Caitanya-candrodaya-nāṭaka.

Text 263: „Raghunātha dāsa je žákem Yadunandany Ācāryi, který je šlechetný a nesmírnĕ drahý Vāsudevovi Dattovi z Káňčanapallí. Raghunātha dāsa je nám všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua díky svým transcendentálním vlastnostem dražší než vlastní život. Je vždy milovaný, protože od Śrī Caitanyi Mahāprabhua dostal ohromnou milost. Tento velmi drahý následovník Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho je oceánem odříkání a je živým, mimořádným příkladem pro stav odříkání. Kdo z obyvatel Níláčaly (Džagannáth Purí) by ho dobře neznal?“

Text 264: „Protože Raghunātha dāsa Gosvāmī přinášel radost všem oddaným, stal se snadno úrodnou půdou štĕstĕny vhodnou k zasazení semínka Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jakmile bylo toto semínko zasazeno, vyrostl z nĕho jedinečný strom lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nesoucí své plody.“

Text 265: Velký básník Kavi-karṇapūra v tĕchto verších říká to samé, co řekl Śivānanda Sena poslovi otce Raghunātha dāse.

Text 266: Další rok šel Śivānanda Sena jako obvykle do Džagannáth Purí a služebníci i brāhmaṇský kuchař šli s ním.

Text 267: Služebníci a brāhmaṇa přinesli do Džagannáth Purí čtyři sta mincí a setkali se tam s Raghunāthem dāsem.

Text 268: Raghunātha dāsa nepřijal peníze ani lidi, které mu otec poslal. Brāhmaṇa a jeden ze služebníků tam proto s penĕzi zůstali.

Text 269: Tou dobou začal Raghunātha dāsa s velkou pozorností dva dny v každém mĕsíci zvát Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svého domu.

Text 270: Tato dvĕ pozvání stála 640 kauḍi. Právĕ tento obnos si proto bral od sluhy a brāhmaṇy.

Text 271: Raghunātha dāsa takto zval Śrī Caitanyu Mahāprabhua po dva roky, ale na konci druhého roku s tím přestal.

Text 272: Když už Raghunātha dāsa nepozval Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua dva mĕsíce za sebou, Pán, syn matky Śacī, se na to zeptal Svarūpy Dāmodara.

Text 273: Pán se zeptal: „Proč už Mĕ Raghunātha dāsa nezve?“

Text 274: „  ,Zvu Śrī Caitanyu Mahāprabhua na základĕ přijímání darů od materialistických lidí. Vím, že s tím Pánova mysl není spokojená.̀  “

Text 275: „  ,Mé vĕdomí je nečisté, protože přijímám vĕci od lidí, kteří se zajímají jen o peníze. Tímto zvaním nezískám nic než určitou hmotnou povĕst.̀  “

Text 276: „  ,Śrī Caitanya Mahāprabhu na mou žádost pozvání přijímá, protože ví, že hlupák jako já by byl nešťastný, kdyby je nepřijal.̀  “

Text 277: „Po zvážení všech tĕchto bodů,“ usoudil Svarūpa Dāmodara, „Tĕ přestal zvát.“ Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, usmál se a řekl:

Text 278: „Když nĕkdo jí jídlo nabídnuté materialistou a jeho mysl se znečistí, pak nedokáže správnĕ vzpomínat na Kṛṣṇu.“

Text 279: „Jakmile nĕkdo přijme pozvání od človĕka znečištĕného hmotnou kvalitou vášnĕ, bude mentálnĕ znečištĕný jak ten, kdo jídlo nabízí, tak ten, kdo je přijímá.“

Text 280: „Tolik dní jsem kvůli dychtivosti Raghunātha dāse jeho pozvání přijímal. Je dobře, že to ví a sám od sebe toho zanechal.“

Text 281: Po nĕkolika dnech Raghunātha dāsa přestal žebrat u brány Simha-dvára a začal se živit žebráním u stánku, kde se rozdává jídlo zdarma.

Text 282: Když se to Śrī Caitanya Mahāprabhu od Govindy dozvĕdĕl, zeptal se Svarūpy Dāmodara: „Proč už Raghunātha dāsa nestojí u brány Simha-dvára a nežebrá?“

Text 283: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl: „Raghunātha dāsa nebyl u Simha-dváry šťastný, a proto nyní chodí v poledne žebrat ke stánku, kde se rozdávají milodary.“

Text 284: Śrī Caitanya Mahāprabhu na to řekl: „Dobře udĕlal, že už nechodí postávat k bránĕ Simha-dvára, protože to se podobá chování prostitutky.“

Text 285: „  ,Tady nĕkdo přichází. Určitĕ mi nĕco dá. Ten mi dal včera večer. Teď přichází nĕkdo další. Mohl by mi nĕco dát. Ten, co tu nyní prošel, mi nic nedal, ale přijde další a určitĕ mi nĕco dá.̀ Človĕk ve stavu odříkání tímto způsobem pozbude své nezaujatosti a začne záviset na milodarech té či oné osoby. Tímto uvažováním si osvojuje zamĕstnání prostitutky.“

Text 286: „Pokud se jde najíst do stánku, kde se bezplatnĕ rozdává jídlo, a naplní si břicho tím, co dostane, pak už není příležitost knĕjakým dalším nežádoucím řečem, a tak může pokojnĕ zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.“

Text 287: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a znovu Raghunātha dāse obdařil svou milostí tím, že mu dal kámen z kopce Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text 288: Jednou se Śaṅkarānanda Sarasvatī vrátil z Vrindávanu a přinesl s sebou kámen z Góvardhanu a girlandu z lasturek.

Text 289: Tyto dvĕ vĕci – girlandu z lasturek a kámen z kopce Góvardhanu – daroval Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 290: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl z tĕchto dvou vĕcí velikou radost. Při opakování svatého jména si vĕšel girlandu z lasturek na krk.

Text 291: Kámen si Pán pokládal na srdce nebo na oči, nĕkdy k nĕmu čichal a jindy si ho dával na hlavu.

Text 292: Tento kámen z Góvardhanu byl neustále smáčený slzami z Jeho očí. Śrī Caitanya Mahāprabhu říkával: „Tento kámen je přímo tĕlo Pána Kṛṣṇy.“

Text 293: Pán si tento kámen a girlandu ponechával tři roky. Potom je dal Raghunāthovi dāsovi, protože Ho velice uspokojovalo jeho chování.

Text 294: Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha dāse poučil: „Tento kámen je transcendentální podoba Pána Kṛṣṇy, proto ho uctívej s velkým zaujetím.“

Text 295: Śrī Mahāprabhu pokračoval: „Tento kámen uctívej na úrovni kvality dobra jako dokonalý brāhmaṇa, protože takovým uctíváním zajisté rychle dosáhneš extatické lásky ke Kṛṣṇovi.“

Text 296: „Pro toto uctívání potřebuješ džbán vody a pár kvĕtů z keříku tulasī. Tak vypadá uctívání na úrovni kvality dobra, pokud je provádĕno v naprosté čistotĕ.“

Text 297: „S vírou a láskou bys mĕl obĕtovat osm jemných kvítků tulasī, každý se dvĕma lístky, jedním na každé stranĕ.“

Text 298: Poté, co Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Raghunātha dāse poučil, jak má govardhana-śilu uctívat, mu ji předal svou vlastní transcendentální rukou. Raghunātha dāsa śilu s velkou transcendentální radostí uctíval tak, jak mu Pán řekl.

Text 299: Svarūpa Dāmodara dal Raghunāthovi dāsovi dva kusy látky asi patnáct centimetrů dlouhé, dřevĕnou podložku a džbán na vodu.

Text 300: Raghunātha dāsa tak začal tento kámen z Góvardhanu uctívat a při uctívání v nĕm přímo vidĕl Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Nandy Mahārāje.

Text 301: Raghunātha dāsa byl neustále zaplavený extatickou láskou, protože vzpomínal, jak dostal govardhana-śilu přímo z rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 302: Takové transcendentální blaženosti, kolik Raghunātha dāsa prožíval při pouhém obĕtování vody a tulasī, není možné dosáhnout ani při uctívání Božstva šestnácti předmĕty.

Text 303: Když Raghunātha dāsa uctíval govardhana-śilu nĕkolik dní, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī mu řekl toto:

Text 304: „Obĕtuj Góvardhanu prvotřídní sladkosti khājā a sandeśa v cenĕ osmi kauḍi. Pokud je obĕtuješ s vírou a láskou, budou jako nektar.“

Text 305: Raghunātha dāsa pak začal obĕtovat drahé sladkosti zvané khājā, které na pokyn Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho dodával Govinda.

Text 306: Když Raghunātha dāsa dostal od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua kámen a girlandu z lasturek, pochopil, proč mu je Pán dal. Uvažoval následovnĕ:

Text 307: „Śrī Caitanya Mahāprabhu mi tím, že mi vĕnoval govardhana-śilu, poskytl místo u kopce Góvardhanu a s girlandou z lasturek mi dal útočištĕ u lotosových nohou Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 308: Transcendentální blaženost Raghunātha dāse neznala mezí. Zapomnĕl na všechno vnĕjší a svým tĕlem i myslí sloužil lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 309: Kdo by mohl vyjmenovat nekonečné transcendentální vlastnosti Raghunātha dāse? Jeho přísné usmĕrňující zásady připomínaly žíly na kameni.

Text 310: Raghunātha dāsa trávil více než dvacet dva hodin každého dne zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry a vzpomínáním na lotosové nohy Pána. Jedl a spal ménĕ než hodinu a půl, a nĕkteré dny nebylo možné ani to.

Text 311: Popisy jeho odříkání jsou úžasné. Za celý život svému jazyku nedovolil žádný smyslový požitek.

Text 312: Nikdy na sobĕ nemĕl jiné oblečení než malou roztrhanou látku a patchworkový přehoz. Tak přísnĕ následoval nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 313: Vše, co jedl, jedl jen proto, aby se udržel naživu, a přitom sám sebe takto káral:

Text 314: „  ,Ten, jehož srdce bylo očištĕno dokonalým poznáním a kdo poznal Kṛṣṇu, Nejvyšší Brahman, získá vše. Proč by se pak mĕl pečlivĕ snažit udržovat své hmotné tĕlo jako nĕjaký prostopášník?̀  “

Text 315: Prasādam Pána Jagannātha prodávají obchodníci a to, co neprodají, se za dva až tři dny zkazí.

Text 316: Veškeré zkažené jídlo se pak předhodí u brány Simha-dvára kravám z Tailangy. Kvůli jeho hnilobnému zápachu ho však ani krávy nejedí.

Text 317: Raghunātha dāsa v noci tuto zkaženou rýži sbíral, přinesl ji domů a promyl ji ve velkém množství vody.

Text 318: Potom snĕdl vnitřní, tužší část rýže se solí.

Text 319: Jednoho dne Svarūpa Dāmodara vidĕl, co Raghunātha dāsa dĕlá. Usmál se, o trochu toho jídla požádal a snĕdl je.

Text 320: Svarūpa Dāmodara řekl: „Co ty jsi zač? Každý den tu jíš takový nektar a nám nenabídneš?“

Text 321: Když se o tom od Govindy doslechl Śrī Caitanya Mahāprabhu, druhý den tam přišel a řekl:

Text 322: „Co to tu jíš za lahůdky? Proč Mi nic nedáš?“ S tĕmito slovy si jedno sousto násilím vzal a snĕdl je.

Text 323: Když si Śrī Caitanya Mahāprabhu bral další sousto, Svarūpa Dāmodara Ho chytil za ruku a řekl: „To se pro Tebe nehodí.“ A násilím Mu to jídlo vzal.

Text 324: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Každý den jím různé druhy prasādam, ale tak chutné prasādam, jako jí Raghunātha, jsem ještĕ nejedl.“

Text 325: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak v Džagannáth Purí provádĕl mnoho různých zábav. Když vidĕl přísnou askezi Raghunātha dāse ve stavu odříkání, byl velice spokojený.

Text 326: Své vlastní osvobození popsal Raghunātha dāsa v básni nazvané Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 327: „Přestože jsem pokleslá duše a nejnižší z lidí, Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ svou milostí vysvobodil z planoucího lesního požáru obrovského hmotného bohatství. S velkou radostí mĕ svĕřil svému osobnímu společníkovi Svarūpovi Dāmodarovi. Dal mi také girlandu z lasturek, kterou nosil na své hrudi, a kámen z kopce Góvardhanu, i když Mu byly velmi drahé. Ten samý Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se nyní projevuje v mém srdci a způsobuje, že po Nĕm šílím.“

Text 328: Tak jsem popsal setkání Raghunātha dāse se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Každý, kdo o nĕm naslouchá, dosáhne lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 329: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.