Mantra 18

Odevzdáním se Pánu a prosbou o Jeho bezpříčinnou milost může oddaný postupovat po cestě dokonalé seberealizace. Pán je zde osloven jako oheň, protože je schopen spálit na popel všechno, včetně hříchů odevzdané duše. Předchozí mantry popisují skutečný a konečný aspekt Absolutního jako Osobnost Božství. Aspekt Jeho neosobní brahmajyoti je oslnivým pokryvem Jeho tváře. Plodonosné činnosti neboli karma-kāṇḍská cesta seberealizace jsou nejnižším stupněm tohoto úsilí. Jakmile se tyto činnosti jen nepatrně odchýlí od usměrňujících zásad Véd, promění se ve vikarmu neboli jednání, které škodí zájmům konatele. Tuto vikarmu provádí oklamaná živá bytost jen pro smyslový požitek, a tak se tyto činnosti stávají překážkami na cestě seberealizace.

Seberealizace je možná jen v lidském těle. Existuje 8 400 000 různých druhů neboli těl, z nichž pouze lidské tělo ve spojení s brāhmaṇskou kulturou poskytuje jedinou možnost, jak získat poznání o transcendenci. Brāhmaṇská kultura zahrnuje pravdivost, ovládání smyslů, shovívavost, upřímnost, plné poznání a plnou víru v Boha. Neznamená to, že je člověk jen pyšný na svůj vznešený původ. Kdo se narodil jako syn významného člověka, má možnost stát se významným člověkem a podobně ten, kdo se narodil jako syn brāhmaṇy, má možnost stát se brāhmaṇou. Rodové právo však není všechno, protože člověk musí sám získat brāhmaṇské kvalifikace. Jakmile začne být pyšný, že je synem brāhmaṇy, a nesnaží se o nabytí skutečných vlastností brāhmaṇy, okamžitě poklesne a sejde z cesty seberealizace. Tak je jeho životní poslání v lidském těle zmařeno.

V Bhagavad-gītě (6.41–42) nás Pán ujišťuje, že duše, které sešly z cesty seberealizace (yoga-bhraṣṭa), dostávají možnost nápravy tím, že se narodí buď v rodinách řádných brāhmaṇů nebo v rodinách bohatých kupců. Taková zrození poskytují větší možnosti pro seberealizaci. Pokud však jsou tyto možnosti vlivem klamu promarněny, člověk ztratí dobrou příležitost v podobě lidského života, kterou mu dal všemohoucí Pán.

Usměrňující zásady jsou té povahy, že ten, kdo se jimi řídí, je povýšen z úrovně plodonosných činností na úroveň transcendentálního poznání. Když se po mnoha a mnoha životech, ve kterých rozvíjí transcendentální poznání, odevzdá Pánu, stává se dokonalým. To je obvyklý postup. Ten, kdo se ale odevzdá již na samém počátku, jak se zmiňuje tato mantra, překročí okamžitě všechna předběžná stádia pouhým přijetím oddaného postoje. V Bhagavad-gītě (18.66) se uvádí, že Pán se takové odevzdané duše okamžitě ujme a osvobodí ji ode všech reakcí za hříšné činnosti. Karma-kāṇḍské činnosti s sebou přinášejí mnoho těchto reakcí a v rámci jñāna-kāṇḍy, cesty filozofického rozvoje, je těchto hříšných činů méně. Oddaná služba Pánu neboli cesta bhakti prakticky vylučuje možnost být vystaven reakcím hříšných činů. Člověk oddaný Pánu získává všechny dobré kvalifikace samotného Pána, o brāhmaṇských kvalifikacích ani nemluvě. Získá automaticky kvalifikaci zkušeného brāhmaṇy oprávněného konat obřady, i když se nenarodil v brāhmaṇské rodině. To je všemohoucnost Pána. Pán může degradovat člověka narozeného v brāhmaṇské rodině na úroveň pojídače psů, člověka nízkého původu, a může také povýšit pojídače psů nad úroveň kvalifikovaného brāhmaṇy jen silou oddané služby.

Protože všemohoucí Pán se nachází v srdci každé živé bytosti, může svým upřímným oddaným dávat pokyny, jak dosáhnout pravé cesty. Těchto pokynů se dostává hlavně oddaným, i když si přejí něco jiného. Pokud se týká ostatních, Bůh dává souhlas jen na jejich vlastní nebezpečí. Oddaného však Pán vede tak, aby nikdy nejednal chybně. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.42) uvádí:

„Pán je k oddanému plně odevzdanému Jeho lotosovým nohám tak laskavý, že i když se oddaný někdy zaplete do sítí vikarmy – činů, jež nejsou v souladu se zásadami Véd – okamžitě mu ze srdce tyto chyby napraví, protože oddaní jsou Pánu velmi drazí.“

V této mantře Śrī Īśopaniṣady se oddaný modlí k Pánu, aby ho napravil z nitra jeho srdce. Chybovat je lidské. Podmíněná duše velmi často chybuje, a jediným prostředkem proti těmto nevědomým hříchům je odevzdat se lotosovým nohám Pána, aby svého oddaného mohl vést tak, aby se těmto překážkám vyhnul. Pán se ujme duší, které se Mu zcela odevzdaly. Všechny problémy se tedy vyřeší jednoduše tím, že se člověk odevzdá Pánu a jedná podle Jeho pokynů. Upřímní oddaní dostávají tyto pokyny dvojím způsobem: prostřednictvím světců, písem a duchovního mistra nebo od Pána samotného, jenž sídlí v srdci každé živé bytosti. Tak je oddaný osvícený védským poznáním chráněn v každém ohledu.

Védské poznání je transcendentální a nemůže být pochopeno světskými vzdělávacími metodami. Védským mantrám je možno porozumět pouze milostí Pána a duchovního mistra (yasya deve parā bhaktir yathā deve tathā gurau). Když se člověk uchýlí pod ochranu pravého duchovního mistra, rozumí se tím, že získal milost Pána. Pán se oddanému zjevuje jako duchovní mistr. Duchovní mistr, védské pokyny a samotný Pán ze srdce tedy oddaného neochvějně vedou, takže nemůže opět poklesnout do bahna hmotného klamu. Takto chráněn ze všech stran si je jist, že dosáhne konečného cíle neboli dokonalosti. Celý postup je naznačen v této mantře a Śrīmad-Bhāgavatam (1.12.17–20) jej objasňuje dále.

Naslouchání o slávě Pána a její opěvování jsou samy o sobě zbožné činy. Pán chce, aby je každý prováděl, protože je dobrodincem všech živých bytostí. Nasloucháním o Pánově slávě a jejím opěvováním se člověk očistí ode všeho nežádoucího a jeho oddanost k Pánu se upevní. Na tomto stupni získá oddaný brāhmaṇské kvalifikace a reakce nižších kvalit přírody (vášně a nevědomosti) úplně zmizí. Mocí oddané služby je plně osvícen a pozná Pánovu cestu i způsob, jak Ho dosáhnout. S tím, jak všechny pochyby mizí, stává se čistým oddaným.