SLOKA 21
tato nivṛtto ’pratilabdha-kāmaḥ
sva-dhiṣṇyam āsādya punaḥ sa devaḥ
śanair jita-śvāsa-nivṛtta-citto
nyaṣīdad ārūḍha-samādhi-yogaḥ
tataḥ—poté; nivṛttaḥ—zanechal této snahy; apratilabdha-kāmaḥ—aniž by dosáhl vytouženého cíle; sva-dhiṣṇyam—své místo; āsādya—zaujal; punaḥ—znovu; saḥ—on; devaḥ—polobůh; śanaiḥ—neprodleně; jita-śvāsa—ovládající dýchání; nivṛtta—stáhl; cittaḥ—inteligence; nyaṣīdat — usedl; ārūḍha—s důvěrou; samādhi-yogaḥ—v meditaci o Pánu.
Když nemohl dosáhnout vytouženého cíle, zanechal svého hledání a vrátil se zpět na vrcholek lotosu. Poté ovládl své dýchání, stáhl inteligenci od všech podnětů a soustředil mysl na Nejvyššího Pána.
K samādhi patří soustředění mysli na nejvyšší příčinu všeho, a to i v případě, že člověk neví, zdali je Její skutečná povaha osobní, neosobní nebo lokalizovaná. Soustředění mysli na Nejvyššího je jedním z druhů oddané služby. Ukončit vlastní snahy na úrovni smyslů a soustředit se na nejvyšší příčinu je známkou odevzdání se, které je zase neklamnou známkou oddané služby. Chce-li živá bytost pochopit konečnou příčinu své existence, musí oddaně sloužit Pánu.