Sloka 1.1

Bhagavad-gītā, která se čte na celém světě, je dílo teistické vědy shrnuté v Gītā-mahātmyi (Oslavě Gīty). V ní se dočteme, že Bhagavad-gītu je třeba velmi důkladně studovat s pomocí osoby oddané Śrī Kṛṣṇovi a snažit se ji pochopit, aniž bychom se přikláněli k osobně motivovaným výkladům. Příklad, jak správně pochopit Bhagavad-gītu, najdeme v Gītě samotné – v tom, jak její učení pochopil Arjuna, který ji vyslechl přímo od Pána. Pokud se někomu poštěstí porozumět Bhagavad-gītě touto cestou učednické posloupnosti, bez osobně motivovaných výkladů, překonává tím veškeré studium védského poznání a všech písem světa. V Gītě čtenář najde vše, co obsahují jiná písma, ale i údaje, které se jinde nevyskytují. To je její specifikum. Je to dílo dokonalé teistické vědy, protože ji vyslovil přímo Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství.

Podkladem této vznešené filozofie je obsah rozhovoru mezi Dhṛtarāṣṭrou a Sañjayou, vylíčeného v Mahābhāratě. Zde vidíme, že tato filozofie byla vyjevena na bitevním poli Kurukṣetře, která je již od dávných védských dob posvátným poutním místem. Přednesl ji samotný Pán, když byl osobně přítomný na planetě Zemi, aby poskytl vedení celému lidstvu.

Slovo dharma-kṣetra (místo, kde se konají náboženské obřady), je důležité, neboť na Kuruovském bitevním poli stál Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, na Arjunově straně. Otec Kuruovců Dhṛtarāṣṭra o budoucím vítězství svých synů silně pochyboval a zeptal se svého tajemníka Sañjayi: „Co udělali?“ Byl si jistý, že jak jeho synové, tak i synové jeho mladšího bratra Pāṇḍua se shromáždili na Kuruovském poli rozhodnutí bojovat, nicméně jeho otázka je významná. Dhṛtarāṣṭra nestál o kompromis mezi bratranci a chtěl s jistotou vědět o osudu svých synů na bitevním poli. Jelikož k bitvě mělo dojít na Kurukṣetře, která je na jiném místě ve Védách označena za místo uctívání, – dokonce i pro obyvatele nebeských planet – , Dhṛtarāṣṭra se začal velmi bát vlivu svatého místa na výsledek bitvy. Dobře věděl, že tento vliv by byl výhodný pro Arjunu a Pāṇḍuovy syny, neboť byli všichni svou povahou ctnostní. Sañjaya byl žákem Vyāsy a jeho milostí byl schopen vidět, co se na Kurukṣetře odehrávalo, i když seděl v Dhṛtarāṣṭrově komnatě. Proto se ho Dhṛtarāṣṭra dotazoval na situaci na bitevním poli.

Pāṇḍuovci i synové Dhṛtarāṣṭry pocházeli ze stejného rodu, ale tento verš odhaluje Dhṛtarāṣṭrovy myšlenky – za Kuruovce úmyslně prohlásil pouze své syny, zatímco Pāṇḍuovy syny vydědil. Z toho můžeme pochopit, jak se Dhṛtarāṣṭra stavěl ke svým synovcům, synům Pāṇḍua. Od samého počátku událostí se zde očekává, že tak jako se z rýžového pole vytrhává plevel, na posvátném Kuruovském poli dojde v přítomnosti otce náboženství, Śrī Kṛṣṇy, k vyhlazení nežádoucích rostlin, jako byli Dhṛtarāṣṭrův syn Duryodhana a další, a že Pán prosadí práva veskrze zbožných osob v čele s Yudhiṣṭhirou. To je význam slov dharma-kṣetre a kuru-kṣetre, vedle jejich důležitosti z hlediska historie a védské kultury.